26 Cdo 3100/2024-309
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek bloku XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Lajskem, Ph.D., MBA, advokátem se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, proti žalovanému L. G., zastoupenému Mgr. Janem Pořízkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Gorazdova 1982/19, o zaplacení částky 122.479 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 284/2022, o dovolání žalobce a žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 11 Co 363/2023-238, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 11 Co 363/2023-238, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Žalobce (dále též jen „Společenství“) se domáhal zaplacení částky 122.479 Kč s příslušenstvím. Žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) podal jeho jménem jako jeho právní zástupce advokát Mgr. Eduard Belšán, který své zmocnění dovozoval z plné moci ze dne 1. 10. 2018 (dále též jen „Plná moc“) podepsané za žalobce Ing. Ivo Paďourkem (členem představenstva) a Františkem Rybou (místopředsedou představenstva) jednajícími za Stavební bytové družstvo Krušnohor, se sídlem v Mostě, tř. Čs. armády 1766, IČO 00043257 (dále jen „SBD“), které bylo statutárním orgánem žalobce.
2. Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 15. 9. 2023, č. j. 8 C 284/2022-105, řízení zastavil (výrok I), uložil Mgr. Eduardu Belšánovi povinnost do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 22.941,60 Kč (výrok II), rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši 3.900 Kč žalobci (výrok III), a vyzval žalobce, aby do 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělil číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výrok IV). Soud prvního stupně uzavřel, že Mgr. Eduard Belšán ani na výzvu soudu nedoložil své postavení jakožto subjektu jednajícího za žalobce z titulu procesní plné moci, neboť Plnou moc podepsaly osoby, které k tomu nebyly žalobcem zmocněny ani jinak oprávněny.
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 13. 5. 2024, č. j. 11 Co 363/2023-238, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje.
4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že do obchodního rejstříku byl u žalobce zapsán pověřený vlastník SBD jakožto statutární orgán dne 29. 7. 2010 a vymazán dne 16. 10. 2015. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. S 5137/RD30/KSUL, byl pověřený vlastník SBD vymazán a SBD bylo zapsáno jako předseda Společenství, který Společenství zastupuje navenek a podepisuje všechna právní jednání s tím, že při výkonu funkce jej zastupují též Ing. Ivo Paďourek a František Ryba; funkce zanikla dne 28. 6. 2016 a k témuž dni bylo zapsáno SBD. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. S 5137/RD63/KSUL, byl vymazán pověřený vlastník SBD se současným zápisem zániku funkce ke dni 12. 2. 2018, a dále bylo SBD zapsáno jako předseda (statutární orgán) žalobce, jehož při výkonu funkce zastupují mimo jiných Ing. Ivo Paďourek a František Ryba; zápis je datován dnem 31. 5. 2018. Ke dni 21. 11. 2023 u žalobce žádný statutární orgán uveden nebyl. Z dalšího zápisu ze dne 25. 3. 2024 se podává, že předsedou výboru žalobce je žalovaný, místopředsedkyní J. S. a členy výboru M. E., J. D. a M. Š., přičemž písemné právní jednání, které činí výbor za Společenství, podepisuje předseda nebo v jeho zastoupení místopředseda spolu s dalším členem výboru.
5. Po právní stránce nejprve upozornil, že odvolání podal žalobce zastoupený advokátem Mgr. Eduardem Belšánem, avšak nikoliv datovou schránkou tohoto advokáta, ale datovou schránkou jiné osoby, což má za následek rozpor mezi označením autora podání a fikcí podpisu představující vadu podání, kterou je třeba odstranit (v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2743/2013). K výzvě soudu prvního stupně učiněné usnesením ze dne 19. 1. 2024, č. j. 8 C 284/2022-196, Mgr.
Eduard Belšán tento rozpor odstranil. Poté se zabýval Plnou mocí ze dne 1. 10. 2018, již udělil žalobce Mgr. Eduardu Belšánovi, a kterou za žalobce podepsali Ing. Ivo Paďourek a František Ryba. Vzhledem k tomu, že podle zápisu v obchodním rejstříku bylo ke dni 1. 10. 2018 jako předseda žalobce zapsáno SBD, jež zastupovali mimo jiných Ing. Ivo Paďourek a František Ryba, je třeba Plnou moc považovat za řádně udělenou, neboť za žalobce jednaly osoby zapsané v obchodním rejstříku. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7.
1. 2019, č. j. 18 Cm 168/2016-176, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. 6 Cmo 113/2019-230, byla sice vyslovena neplatnost usnesení shromáždění delegátů SBD ze dne 16. 6. 2016, tedy i usnesení o volbě představenstva a jeho členů, jimiž byli zvoleni též Ing. Ivo Paďourek a František Ryba, právní moc těchto rozhodnutí však nastala ke dni 22. 7. 2019, tj. po 1. 10. 2018, a proto z této skutečnosti nelze dovodit následný zánik zastoupení na základě předtím udělené Plné moci.
Usnesení soudu prvního stupně proto změnil tak, že se řízení nezastavuje, čímž odklidil i akcesorické výroky o nákladech řízení a soudním poplatku.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobce i žalovaný.
7. Žalobce přípustnost dovolání opřel o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena anebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, podle něhož byli Ing. Ivo Paďourek a František Ryba oprávněni za něj jednat ke dni udělení Plné moci, resp. že vyslovení neplatnosti volby členů představenstva SBD, pravomocné ke dni 22. 7. 2019, nemá na dřívější udělení Plné moci vliv. Dále zdůraznil, že dne 15. 4. 2024 zaslal odvolacímu soudu datovou schránkou své vyjádření a odvolání Plné moci, k němuž ovšem odvolací soud nepřihlížel, patrně proto, že není podepsáno. Podle jeho názoru se však na toto podání měla uplatnit fikce podpisu, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015; navíc podepsáno bylo, a to pověřenou členkou jeho výboru ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Přičinil, že v dotčeném vyjádření výslovně uvedl, že v odvolacím řízení pokračovat nechce a že Mgr. Eduard Belšán neměl instrukci k podání žaloby ani odvolání, odvolací soud jej tedy měl vyzvat podle § 43 o. s. ř. k doplnění, co tímto podáním sleduje. Nelze připustit, aby nezmocněný zástupce podával návrhy na zahájení řízení. Odvolacímu soudu také vytkl, že odvolání považoval za řádně podané, přestože jej Mgr. Eduard Belšán zaslal datovou schránkou společnosti Belšán & Partners advokátní kancelář, s.r.o., neopatřil jej svým elektronickým podpisem, a včas jej nedoplnil podle § 42 odst. 2 o. s. ř. Ve smyslu již citovaného stanoviska Nejvyššího soudu k němu odvolací soud neměl přihlížet. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.
8. Žalovaný jako dovolatel měl za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, resp. při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Po obsáhlé rekapitulaci skutkového stavu a názorů soudů obou stupňů nejprve uvedl, že Mgr. Eduard Belšán zaslal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně prostřednictvím datové schránky společnosti Belšán & Partners advokátní kancelář, s.r.o., aniž k němu připojil svůj uznávaný elektronický podpis, a toto podání podle § 42 odst. 2 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů nedoplnil. Ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, k němu tudíž odvolací soud neměl přihlížet. Podle jeho názoru – s ohledem na rozhodnutí, jimiž byla vyslovena neplatnost usnesení shromáždění delegátů SBD ze dne 16. 6. 2016, tedy i usnesení o volbě představenstva a jeho členů – se Ing. Ivo Paďourek a František Ryba nestali dne 16. 6. 2016 členy představenstva SBD, a nebyli proto oprávněni zastupovat SBD při výkonu funkce statutárního orgánu žalobce a jednat za něj podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dále odvolacímu soudu vytkl, že ignoroval podání žalobce ze dne 15. 4. 2024 s odkazem na absenci jeho podpisu, přestože podání učiněné účastníkem z jeho vlastní datové schránky opatřeno žádným podpisem být nemusí. Zmíněné podání navíc odvolací soud neposoudil ani podle jeho obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř., z něhož plyne, že vzal své odvolání zpět. Navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolací soudu tak, že se odvolací řízení zastavuje, a uložil Mgr. Eduardu Belšánovi povinnost uhradit žalovanému náklady odvolacího a dovolacího řízení.
9. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je subjektivně nepřípustné (podané neoprávněnou osobou). K podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost dovolání) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší nebo za podmínek § 243d zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), změní (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném pod č. 28 v časopise Soudní judikatura 3/1998, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, a ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný pod číslem 98/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobci však napadeným rozhodnutím nevznikla žádná újma, kterou by bylo možné odčinit zrušením nebo změnou rozhodnutí odvolacího soudu za stavu, kdy se žalobou, která nebyla vzata zpět, domáhá zaplacení žalované částky, přičemž odvolací soud rozhodl, že toto řízení se nezastavuje.
10. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 a § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
11. Nejvyšší soud dále projednal dovolání žalovaného a shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustná podle § 237 o. s. ř. a také důvodné, neboť při řešení otázky, zda lze přihlédnout k návrhu ve věci samé zaslanému prostřednictvím datové schránky jiné osoby, než která tento návrh činí, aniž byl ve lhůtě tří dnů řádně doplněn ve smyslu § 42 odst. 2 o. s. ř. předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
12. Dovolací soud předesílá, že zpochybnil-li žalovaný právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
13. Podle § 42 odst. 1 o. s. ř. podání je možno učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem.
14. Podle § 42 odst. 2 o. s. ř. písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem.
15. Podle § 42 odst. 3 o. s. ř. v případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2.
16. Podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“), úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob.
17. Otázkou podání činěných v elektronické podobě se Nejvyšší soud zabýval ve stanovisku ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněném pod č. 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“). Vysvětlil, že byl-li z datové schránky toho, kdo činí úkon, nebo jeho právního zástupce odeslán do datové schránky soudu elektronický dokument, který obsahuje podání ve věci samé, považuje se za řádně podepsaný úkon ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., i když takové podání neobsahuje uznávaný elektronický podpis. Proto již není třeba vyžadovat doplnění takto učiněného podání předložením jeho originálu v listinné formě podle § 42 odst. 2 o. s. ř. (viz § 42 odst. 3 o. s. ř.).
18. Nepovažuje-li se z určitých důvodů elektronický dokument v podobě datové zprávy za podepsaný úkon ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. (např. byl-li odeslán z cizí datové schránky), musí být – z hlediska požadavků § 42 odst. 3 o. s. ř. a § 59 odst. 1 trestního řádu – opatřen uznávaným elektronickým podpisem (§ 6 odst. 1, 2 zákona č. 297/2016 Sb., dříve § 11 odst. 1, 3 zákona č. 227/2000 Sb., ve znění účinném do 18. 9. 2016) jednající fyzické osoby elektronický dokument v podobě datové zprávy obsahující podání.
19. Procesní úkon, učiněný prostřednictvím datové schránky za podmínek uvedených v § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. osobou tam označenou, má stejné účinky jako procesní úkon učiněný písemně a podepsaný osobou, pro kterou byla zřízena datová schránka.
Je-li osobou, pro kterou byla zřízena datová schránka, právnická osoba, má takový procesní úkon učiněný prostřednictvím datové schránky stejné účinky jako procesní úkon, který za právnickou osobu písemně učiní a podepíše osoba oprávněná jednat za právnickou osobu podle příslušného procesního předpisu.
20. Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné v elektronické podobě, které nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem podle § 6 odst. 1, 2 zákona č. 297/2016 Sb. (resp. dříve podle § 11 odst. 1, 3 zák. č. 227/2000 Sb.), nebo které se nepovažuje za podepsané ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit podáním shodného znění buď v listinné podobě, anebo v elektronické podobě opatřené uznávaným elektronickým podpisem nebo v elektronické podobě pokládané za podepsané ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. (…) Podle citované zákonné úpravy je tedy třeba především rozlišovat mezi podáními obsahujícími návrh ve věci samé (§ 42 odst. 2 věta první o.
s. ř.), tedy podáními, kterými se disponuje řízením (žaloba, její zpětvzetí či změna, odvolání, dovolání apod.), a jinými podáními. Zatímco jiná podání lze učinit v elektronické podobě bez potřeby jejich doplnění, i když nebyla učiněna prostřednictvím ISDS, ani podepsána uznávaným elektronickým podpisem, podání obsahující návrh ve věci samé je třeba doplnit způsobem stanoveným zákonem a ve stanovené lhůtě. Předložením originálu nebo písemného podání shodného znění ve smyslu § 42 odst. 2 věty první o.
s. ř. je třeba rozumět jejich doručení buď v listinné podobě podepsané vlastnoručním podpisem (případně i úředně ověřeným, pokud se to vyžaduje), anebo doručení originálu nebo písemného podání shodného znění v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím ISDS. Není-li podání obsahující návrh ve věci samé ve lhůtě 3 dnů doplněno způsobem stanoveným zákonem, pak se k němu podle zákona nepřihlíží, tedy hledí se na ně, jako kdyby vůbec nebylo učiněno, a nezpůsobí proto zamýšlené procesní důsledky – viz bod [20] Stanoviska.
Ke stejným závěrům dospěla i odborná literatura (viz např. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 269 a 270), jakož i dosavadní judikatura Nejvyššího soudu, byť se vztahovala k podání telefaxem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1128/97, uveřejněné pod č. 39/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tytéž účinky k obsahově obdobným ustanovením § 37 odst. 2 soudního řádu správního a § 37 odst. 4 správního řádu dovodil Nejvyšší správní soud (viz rozsudek ze dne 25.
4. 2007, sp. zn. 1 Afs 133/2006, a ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 9 As 90/2008, uveřejněný pod č. 2041/2010 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) – viz bod [21] Stanoviska. Vzhledem k zákonem stanovenému důsledku „nepřihlédnutí“ ve smyslu § 42 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nelze uvažovat o výzvě k odstranění vad podání obsahujícího návrh ve věci samé podle § 43 o. s. ř. Kdyby bylo řádné „doplnění“ učiněno po zákonem stanovené lhůtě, k původnímu (včas nedoplněnému) podání by stejně nebylo možné přihlédnout a podmínky, za nichž je možné projednat ono „doplnění“, by (především z hlediska včasnosti) bylo nutno zkoumat jen ve vztahu k onomu „doplnění“, jako by zde původní podání vůbec nebylo (viz již výše zmíněné rozhodnutí ze dne 30.
10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1128/97) – srov.
bod [22]
Stanoviska. Cituje znění § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. v bodu [39] Stanoviska plénum Nejvyššího soudu uzavřelo, že dané ustanovení tedy vyjadřuje „fikci podpisu“ podání (úkonu) určité v zákoně stanovené osoby, pro kterou byla zřízena datová schránka, protože elektronické podání učiněné prostřednictvím datové schránky osoby, pro niž byla tato datová schránka zřízena, má stejné právní účinky jako elektronické podání podepsané uznávaným elektronickým podpisem této osoby. Řečeno tedy jinak, uskutečnění elektronického podání prostřednictvím datové schránky znamená „nahrazení“ uznávaného elektronického podpisu, který se jinak (při jiném způsobu elektronického podání) vyžaduje jako náležitost podání.
Uvedené samozřejmě neznamená, že by elektronické podání učiněné prostřednictvím datové schránky nemohlo být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, a to nejen toho, kdo odeslal podání prostřednictvím datové schránky adresátu (do jeho datové schránky), ale i jiné osoby (...) Bylo-li však elektronické podání podepsáno osobou, pro kterou nebyla datová schránka zřízena, jen tzv. jednoduchým elektronickým podpisem podle čl. 3 bodu 10. nařízení č. 910/2014, dříve podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb. (např. naskenovaným spolu s textem podání z listiny), nikoli uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu § 6 odst. 1, 2 zákona č. 297/2016 Sb., dříve podle § 11 odst. 1, 3 zákona č. 227/2000 Sb., pak, i když bylo učiněno prostřednictvím datové schránky, není elektronické podání samotně podepsáno uznávaným elektronickým podpisem, takže takové podání je nutno, přestože bylo učiněno prostřednictvím datové schránky, doplnit ve lhůtě listinným originálem nebo elektronicky.
Zde nestačí ani to, že zmíněné podání bylo doručeno prostřednictvím datové schránky osobou, která je oprávněna jednat za držitele datové schránky. Z tohoto elektronického podání je totiž zřejmé, kdo je činí (tj. osoba, která k němu připojila jiný než uznávaný elektronický podpis), ale přitom podání není touto osobou podepsáno a nenastávají tak vůči uvedené osobě ani účinky vlastnoručního podpisu podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. (srov. dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3351/2021).
21. Citované závěry byly v obecné rovině opakovaně shledány ústavně konformními. Kupříkladu v nálezu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 2583/21, Ústavní soud uvedl, že není odepřením přístupu k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neprojedná-li soud podání zaslané z datové schránky advokátní kanceláře bez připojení uznávaného elektronického podpisu zastupujícího advokáta (které nebylo v zákonné lhůtě doplněno předložením originálů písemností), byť by i byl jejím (třeba i jediným) společníkem a jednatelem.
22. V souzené věci se odvolací soud takto vyslovenými právními názory neřídil. Z obsahu spisu vyplývá, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podal Mgr. Eduard Belšán prostřednictvím datové schránky společnosti Belšán & Partners advokátní kancelář, s.r.o., dne 9. 10. 2023, aniž jej opatřil svým uznávaným elektronickým podpisem – na podání se nachází toliko tzv. prostý elektronický podpis. Takové podání tedy bylo zapotřebí ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, čímž se rozumí jejich doručení buď v listinné podobě podepsané vlastnoručním podpisem, anebo doručení originálu nebo písemného podání shodného znění v elektronické podobě s uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím ISDSa. Tomuto požadavku však Mgr. Eduard Belšán řádně a včas nedostál. Je přitom bez významu, že tak učinil dne 31. 1. 2024 v reakci na usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2024, č. j. 8 C 284/2022-196, jímž byl vyzván k odstranění vady zmíněného odvolání spočívající v tom, že fikce podpisu nesvědčí advokátu zastupujícímu žalobce. Za těchto okolností totiž výzva k odstranění vad podání postrádala smyslu, neboť k původnímu odvolání již nebylo (není) možno přihlížet a podmínky, za nichž bylo lze projednat doplnění odvolání ze dne 31. 1. 2024 (zejména z hlediska jeho včasnosti), bylo zapotřebí zkoumat toliko ve vztahu k onomu doplnění, tj. bez zřetele na původní odvolání ze dne 9. 10. 2023. Naznačeným způsobem ovšem odvolací soud nepostupoval. Pro úplnost lze již jen dodat, že s přihlédnutím k obsahu spisu a konkrétním okolnostem dané věci se dovolacímu soudu tento postup nejeví jako příliš restriktivní. Nezbývá tedy než uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně.
23. Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek žalovaného správné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), a aniž se – pro nadbytečnost – zabýval ostatními uplatněnými dovolacími námitkami, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
24. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
25. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 5. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu