26 Cdo 3156/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly
v exekuční věci oprávněného statutárního města Děčín, Děčín IV-Podmokly, Mírové
náměstí 1175/5, proti povinnému L. Č., D., zastoupenému JUDr. Stanislavem
Klíčem, advokátem se sídlem v Děčíně, Masarykovo náměstí 2/2, pro 66 150 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 48 EXE 4658/2012,
o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.
3. 2014, č. j. 11 Co 110/2014-26, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2014, č. j. 11 Co
110/2014-26, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu
v Děčíně ze dne 16. 8. 2013, č. j. 48 EXE 4658/2012-16, o zamítnutí návrhu
povinného na zastavení exekuce. Krajský soud uvedl, že exekuci lze zastavit pro
nemajetnost tehdy, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku
povinného není zjištěn žádný majetek, nebo je jeho hodnota ke krytí nákladů
exekuce nepostačující. Pověřený exekutor k dotazu soudu sdělil, že dosud
nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení pohledávky. Protože povinným
namítaná nemajetnost nebyla dosud objektivně zjištěna, bylo by zastavení
exekuce předčasné a nesprávné.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž opět poukazuje na
svoji nepříznivou sociální situaci. Má za to, že se odvolací soud v
projednávané věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu,
současně odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1.
2014, č. j. 12 Co 992/2013-22, v obdobné věci, kde však výkon rozhodnutí byl
zastaven. Namítá, že v této věci došlo ke změně poměrů, z nichž vycházel soudní
exekutor ve svém sdělení soudu ze dne 6. 3. 2014, jelikož povinný byl v
mezidobí (21. 2. 2014) podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. V
doplňujícím podání ze dne 11. 7. 2014 dovolatel dále namítá, že dotčená
problematika není příslušnou judikaturou vyřešena. Vytýká odvolacímu soudu, že
zamítnutí návrhu na zastavení exekuce pro nemajetnost potvrdil s tím, že je
zapotřební vyčkat na výsledky šetření exekutora. Přitom není reálné očekávat a
předpokládat, že situace povinného se náhodou radikálně změní. Jeho současná
situace zcela odpovídá tomu, aby byl výkon rozhodnutí zastaven. Navrhuje, aby
dovolací soud zrušil předcházející usnesení odvolacího i „nalézacího“ soudu a
věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013
(srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první,
čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení důvodů pro
zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ten se uvedenou problematikou ve své
judikatorní činnosti opakovaně zabýval a konstatoval, že podá-li povinný řádný
návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím
musí zabývat. Pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením
exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou
náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na
základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán. Exekuci pak lze
zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného
není žádný majetek zjištěn, event. jeho hodnota je ke krytí nákladů exekuce
nepostačující. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst.
1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku
povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž
i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp.
zn. 20 Cdo 3442/2011, usnesení ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008,
usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007).
Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora
neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. A o
takovou situaci se jedná i v projednávané věci, kdy soudní exekutor, pověřený
provedením exekuce již usnesením ze dne 26. 7. 2012, k dotazu odvolacího soudu
ze dne 21. 2. 2014 sdělil, že dosud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k
vymožení vymáhané pohledávky vzhledem k tomu, že povinný se nachází ve výkonu
trestu odnětí svobody (viz č. l. 24 spisu).
Nejvyšší soud tedy postupoval podle § 243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a napadené
usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dále bude na odvolacím soudu, aby si vyžádal od pověřeného exekutora takovou
zprávu, na základě níž bude moci učinit spolehlivý závěr o tom, zda povinný má
či nemá dostatečný majetek a zda je důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst.
1 písm. e) o. s. ř. dán či nikoli.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1
věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude
rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu