26 Cdo 3271/2022-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce R. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Šrubařem, advokátem se sídlem v Brně, Josefská 504/8, proti žalovanému Z. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Zdeňkou Vochyánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Nerudova 1190/3, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 4/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2022, č. j. 19 Co 131/2021-124, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč, k rukám Mgr. Michala Šrubaře, advokáta se sídlem v Brně, Josefská 504/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
žalobci do 15 dnů od právní moci rozhodnutí a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Otázku, zda výkon práva žalobce, domáhajícího se vyklizení bytu, není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, resp. zneužitím práva ve smyslu § 2 odst. 3, § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“, popř. „o. z.“), posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3, § 8 o. z.), má být až poslední možností - ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona – srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení § 2 odst. 3, § 8 o. z. – srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017, ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2136/2018, či jeho usnesení ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017). Úvaha odvolacího soudu, že výkon práva žalobce není zneužitím práva, není zjevně nepřiměřená (přitom jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit – srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z obsahu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že vzal za své právní závěry soudu prvního stupně, jež při své úvaze přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatele (dlouhodobé užívání bytu bez právního důvodu, obstrukční jednání při převodu bytové jednotky), tak i na straně žalobce (dodržení postupu sjednaného v kupní smlouvě), a vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci. Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti (právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu