26 Cdo 3458/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava
Feráka ve věci žalobců a) E. B., b) Ing. P. H., c) F. B., všech zastoupených
JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě,
Preslova 9, proti žalované CITIBANK HOLDINGS IRELAND LIMITED se sídlem 1 North
Wall Quay Ifsc, Dublin 1, Irská republika, identifikační číslo 377 488, o
zaplacení částky 270.863,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 336/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 13. února 2008, č. j. 23 Co 548/2007-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 13. 2. 2008, č. j. 23 Co
548/2007-51, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního
stupně) z 23. 6. 2006, č. j. 28 C 336/2004-24, kterým zamítl žalobu na
zaplacení částky 270.863,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení;
současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobci se žalobou domáhali zaplacení nedoplatku nájemného (ze smlouvy o nájmu
nebytových prostor) vzniklého zvýšením sazby daně z přidané hodnoty. Odvolací
soud se ztotožnil se skutkovým a právním závěrem soudu prvního stupně. Dospěl k
závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor, v níž se
dohodli na nájemném ve výši 2.031.120,- Kč pololetně včetně daně z přidané
hodnoty (dále též jen „DPH“) a pro případ prodloužení nájemního poměru sjednali
nájemné ve výši 1.692.600,- Kč pololetně, že uzavřeli inflační doložku, ale o
změně výše nájemného v souvislosti se zvýšením sazby daně z přidané hodnoty se
nedohodli. Uzavřel, že výše nájemného je ve smlouvě stanovena srozumitelně a
určitě, odkaz v závorce u výše nájemného …“včetně DPH“, neznamená, že by vůle
účastníků směřovala ke stanovení výše nájemného jako rozdílu mezi částkou
uvedenou ve smlouvě a výší daně z přidané hodnoty v době uzavření smlouvy.
Žalované tak vznikla povinnost zaplatit nájemné jen ve výši sjednané ve smlouvě
(což učinila) bez navýšení o aktuální sazbu daně z přidané hodnoty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání.
V průběhu dovolacího řízení vyšlo najevo, že žalovaná obchodní společnost Citi
a.s. (dříve Citibank, a.s.), se sídlem v Praze 6, Evropská 178 zanikla, právním
nástupcem společnosti je společnost CITIBANK HOLDINGS IRELAND LIMITED se sídlem
1 North Wall Quay Ifsc, Dublin 1, Irská republika, IČ 377 488, na kterou přešlo
veškeré jmění a závazky zanikající společnosti City a.s. Ke dni 31. 12. 2009
nabylo účinnosti rozhodnutí o dokončení přeshraniční fúze. Nejvyšší soud ČR
proto usnesením ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3458/2009, ve smyslu
ustanovení § 107 občanského soudního řádu rozhodl, že s tímto právním nástupcem
bude v řízení nadále pokračováno na místě žalované.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem
2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li
napadené rozhodnutí vydáno dne 13. 2. 2008, dovolací soud dovolání projednal a
rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího
soudu bylo podáno včas, účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění
podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se
zabýval jeho přípustností.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí
ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Protože ustanovení § 237
odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu
prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve
věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se
závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím
důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné
právní posouzení věci); k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a
odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.).
Přitom právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní
normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje,
jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o
skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10.
1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99,
uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a
usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2196/2001, a ze dne 7. 10. 2004,
sp. zn. 26 Cdo 1881/2003). Otázka, zda v dané věci směřovala vůle účastníků ke
sjednání nájemného sestávajícího ze dvou samostatných částek, a to z nájemného
a z daně přidané hodnoty v aktuální zákonné výši (jak dovozují dovolatelé), je
proto otázkou skutkovou. Vzhledem k tomu, že skutkový základ sporu se v
dovolacím řízení nemůže měnit, a dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
nelze úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemůže označená otázka založit přípustnost
dovolání podle tohoto ustanovení.
Přípustnost dovolání nezakládají ani dovolací námitky podřaditelné pod dovolací
důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř. obsažené v dovolání.
Napadený právní závěr, že žalované nevznikla povinnost zaplatit žalobcům částku
odpovídající zvýšené dani z přidané hodnoty, je v souladu s již ustálenou
judikaturou - srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp.
zn. 32 Odo 835/2002 a ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4345/2008, které se
zabývaly obdobnou problematikou. Daňová povinnost žalobců nemohla založit
oprávněnost jejich nároku na zvýšení sjednaného nájemného o DPH (jeho aktuální
výši). Skutečnost, že po uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor, došlo ke
zvýšení sazby DPH, měla význam pouze pro fiskální vztah žalobců, pro jejich
daňovou povinnost vyplývající pro ně ze zákona o dani z přidané hodnoty, ale
bez vlivu na závazkový vztah účastníků. Změna sazby daně z přidané hodnoty v
průběhu účinnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor, jejíž součástí byla i
dohoda o výši nájemného zahrnující tuto daň, nemá vliv na samotný závazkový
vztah jejích účastníků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11.
2010, sp. zn. 33 Cdo 5117/2008 schválený na zasedání občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky dne 13. 4. 2011 k
uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jestliže smlouva o nájmu nebytových prostor neobsahuje ujednání o změně výše
sjednaného nájemného při změně zákonné sazby daně z přidané hodnoty a zároveň
nedošlo k dohodě mezi účastníky o změně výše nájemného (viz nezpochybnitelná
skutková zjištění), nelze po dobu trvání nájmu dohodnuté nájemné zvyšovat o
rozdíl mezi zákonnou sazbou daně z přidané hodnoty v době uzavření smlouvy a
sazbou (zvýšenou) v době placení nájemného.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani
podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty
první a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že
žalované podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné
náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu