26 Cdo 354/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v
právní věci žalobce J. K., proti žalovanému J. P., zastoupenému Mgr. Pavlou
Krejčí, advokátkou se sídlem v Praze 1, Myslíkova 23, o 186.500 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 332/2013, o dovolání žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2015, č. j. 72 Co
53/2015-86, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2015, č. j. 72 Co
53/2015-86, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. března 2014, č.
j. 11 C 332/2013-34, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k
dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou došlou soudu 30. 12. 2013 domáhal zaplacení částky 186.500
Kč s tím, že jde o smluvní pokutu za dobu od 1. 5. 2012 do 8. 5. 2013, kterou
si účastníci sjednali v nájemní smlouvě, jejímž předmětem byla bytová jednotka
v 5. podlaží budovy na pozemku v katastrálním území V., obec P., na adrese P.
10, Slovinská 991/31 (dále též jen „Byt“). V nájemní smlouvě bylo sjednáno
nájemné ve výši 13.570 Kč měsíčně a smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý den
prodlení s placením nájemného. Žalovaný byl v prodlení s placením nájemného,
vznikla mu proto povinnost zaplatit i smluvní pokutu.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 5. 2015, č. j. 72 Co
53/2015-86, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně)
ze dne 26. 3. 2014, č. j. 11 C 332/2013-34, jímž uložil žalovanému zaplatit
žalobci 186.500 Kč a náklady řízení ve výši 9.330 Kč, to vše do tří dnů od
právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Zjistil, že účastníci uzavřeli dne 27. 10. 2011 smlouvu o nájmu Bytu, v níž si
ujednali nájemné ve výši 13.570 Kč a úhradu za služby ve výši 1.363 Kč, dále si
sjednali - pro případ prodlení s úhradou nájemného po dobu delší než 5 dní -
smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý den prodlení počínaje prvním dnem v
měsíci, za který nebyla úhrada zaplacena. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne
5. 12. 2012, č. j. 9 C 41/2012-43, který nabyl právní moci dne 26. 1. 2013,
uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 138.482,60 Kč sestávající z dlužného
nájemného za prosinec 2011 až duben 2012 (69.665 Kč), poplatků z prodlení a
smluvní pokuty za období do 30. 4. 2012 (45.000 Kč). Dne 9. 5. 2013 a 27. 5.
2013 zaplatil žalovaný na tento dluh v rámci exekuce částku 113.604,60 Kč.
Dopisem ze dne 1. 2. 2014 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení další smluvní
pokuty (žalovaná částka). Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že
smluvní pokuta byla sjednána písemně, způsob jejího výpočtu je určitý a její
výše je i přiměřená. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši nižší než 1% denně (s
ohledem na výši nájemného smluvní pokuta představovala 0,6 - 0,7% denně z
měsíční částky nájemného), poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33
Odo 438/2005 a i s přihlédnutím k jejímu účelu, jímž bylo zajištění plateb
nájemného a služeb spojených s užíváním bytu i k výši těchto plateb, uzavřel,
že nejde o úkon v rozporu s dobrými mravy. Protože žalovaný jako nájemce Bytu
neplatil řádně nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu, a i v době
od 1. 5. 2012 do 8. 5. 2013 byl v prodlení s platbou nájemného za prosinec 2011
až duben 2012, vznikla mu povinnost zaplatit za toto období sjednanou smluvní
pokutu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
opřel o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnil dovolací důvod podle
§ 241a odst. 1 o. s. ř. Namítal, že soudy vyřešily otázku souběhu smluvní
pokuty a poplatku z prodlení v rozporu se smyslem právní úpravy. Měly vzít v
úvahu, že preventivní funkci v tomto případě plnila i jiná sankce, kterou byl
povinen podle tehdejší právní úpravy hradit, a to poplatek z prodlení, jehož
roční sazba činila 91,25% z dlužné částky. Smluvní pokuta je zajišťovacím
prostředkem, který má funkci preventivní, spolu s dalšími sankcemi však nemůže
mít na dlužníka devastační účinek. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp.
zn. Pl. ÚS 30/04 zabývající se poplatkem z prodlení i na rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž dospěl k závěru, že smluvní pokuta ve
výši 1% denně z dlužné částky je ujednáním v rozporu s dobrými mravy. Celková
výše sankce se v předmětné věci této výši téměř blíží. Sjednaná výše smluvní
pokuty ani nereflektuje skutečnost, že se výše jistiny v průběhu času snižuje
(po splátkách), žalovaný měl hradit smluvní pokutu ve sjednané výši (100 Kč
denně), i kdyby dlužil jen 1.000 Kč. Nesouhlasil ani se závěrem odvolacího
soudu o vázanosti soudu rozsudkem, který byl dříve vydán v řízení mezi týmiž
účastníky, šlo totiž o rozsudek pro zmeškání, skutkový stav proto vycházel jen
z tvrzení žalobce. Poukázal i na to, že podle nyní platné úpravy (zákon č.
89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), byť se v dané věci nepoužije,
ani takovouto smluvní pokutu sjednat nelze. Navrhl, aby dovolací soud zrušil
rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět
jen „o. s. ř.”).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240
odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4
o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
je přípustné, neboť při výkladu otázky platnosti smluvní pokuty se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je
smluvní pokuta za neplacení nájemného za období od 1. 5. 2012 do 8. 5. 2013 –
podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12.
2013, dále jen „obč. zák." (§ 3074 odst. 1 o. z.).
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden a jen z důvodů vymezených v
dovolání.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že povinnost žalovaného
platit nájemné ve výši 13.570 Kč měsíčně byla smluvním ujednáním účastníků
zajištěna pro případ prodlení s úhradou nájemného po dobu delší než 5 dní
smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý den prodlení (počínaje prvním dnem v
měsíci, za který nebyla úhrada zaplacena).
Smluvní pokuta jako jeden ze zajišťovacích prostředků (§ 544, 545 obč. zák.) je
samostatným nárokem, jejím smyslem a účelem je zajištění splnění povinností,
jež jsou obsahem závazků, účastníci si ji mohou sjednat, ujednání musí být
písemné. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k
řádnému splnění závazku.
Při prodlení s placením nájemného za užívání bytu vzniká nájemci povinnost
zaplatit podle § 697 obč. zák. i poplatek z prodlení (jehož výše činí podle § 2
odst. 2 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. za každý den prodlení 2,5 promile
dlužné částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení). Poplatek
z prodlení je tak majetkovou sankcí stanovenou zákonem a je příslušenstvím
pohledávky. Občanský zákoník neobsahuje žádnou právní úpravu o souběhu těchto
majetkových sankcí. Porušení téže povinnosti je tedy možné sankcionovat
dvakrát. Při stanovení výše smluvní pokuty je proto třeba přihlédnout k tomu,
aby odpovídala významu, hodnotě a podmínkám plnění zajišťované povinnosti (viz
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 29 Cdo 2495/98,
uveřejněný pod číslem 6/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustálené soudní praxe je-li smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká, jde o
neplatný právní úkon (§ 39 obč. zák.), neboť se příčí dobrým mravům (srovnej
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2924/2009,
uveřejněný pod číslem 5/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek
ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněný pod číslem 81/2010
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro posouzení (ne)přiměřenosti
smluvní pokuty zákon žádná kritéria nestanoví; závěr o tom, zda je sjednána
nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je tedy věcí volného uvážení soudu.
Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech
konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše
smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Není rovněž
vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě
zajišťované povinnosti. Usuzovat na absolutní neplatnost právního úkonu lze jen
podle okolností, které byly objektivně dány v době, kdy byl právní úkon učiněn.
Později nastalé okolnosti nelze při úvaze o absolutní neplatnosti právního
úkonu zohledňovat (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6.
2011, sp. zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněného pod číslem 28/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Soudní praxe (srovnej např. R 5/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3.
2009, sp. zn. 26 Cdo 4988/2007) dospěla k závěru, že při posuzování
přiměřenosti výše smluvní pokuty je třeba přihlížet i ke sjednané výši úroků z
prodlení, případně k výši poplatků z prodlení. Poplatek z prodlení stanovený v
§ 2 odst. 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve výši 2,5 promile denně z dlužné
částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení (tj. 91,25%
ročně), je přitom sám o sobě citelnou majetkovou sankcí. I když jen okolnost,
že v případě prodlení s platbou nájemného vznikne nájemci bytu povinnost
zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení, nebrání sjednání smluvní pokuty
zajišťující rovněž řádné placení nájemného, je třeba při posuzování její
přiměřenosti brát na jeho výši zřetel, aby společně tyto sankce nebyly
neobvykle, a tedy i nemravně vysoké.
Soudy obou stupňů se pak při zkoumání (ne)přiměřenosti sjednané smluvní pokuty
vůbec nezabývaly důvody, které vedly účastníky ke sjednání smluvní pokuty
(jejíž výše nebyla závislá na výši nezaplaceného nájemného) k zajištění placení
nájemného z bytu (přes výraznou zákonnou majetkovou sankci při prodlení s jeho
placením a specifickou úpravu nájmu bytu v obč. zák.); právní posouzení je tak
neúplné a tudíž i nesprávné.
Neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že otázka platnosti smluvní pokuty již
byla mezi účastníky pravomocně rozhodnuta v jiném řízení a soud je povinen
tento závěr respektovat i v dalších řízeních. V řízení vedeném u soudu prvního
stupně pod sp. zn. 9 C 41/2012 uložil soud (rozsudkem pro zmeškání) žalovanému
zaplatit žalobci (kromě dlužného nájemného a poplatku z prodlení) i smluvní
pokutu ve výši 45.000 Kč za období od prosince 2011 do dubna 2012. Podle
ustálené soudní praxe (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009,
sp. zn. 23 Cdo 1454/2009) je výrok předcházejícího rozhodnutí pro účastníky a
všechny orgány závazný potud, že stanoví povinnost na zaplacení peněžitého
plnění představujícího smluvní pokutu za určité období; pro spory, které se
týkají jiného období, však tento výrok již závazný není, a tudíž nemůže být
závazné ani posouzení předpokladů pro vznik a trvání práva na smluvní pokutu. V
předmětné věci se žalobce domáhá zaplacení sjednané smluvní pokuty za dobu od
1. 5. 2012 do 8. 5. 2013, tedy za jiné období než bylo předmětem řízení
vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 9 C 41/2012.
Protože rozsudek není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný,
dovolací soud ho podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a to včetně závislých
výroků o náhradě nákladů řízení. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně,
dovolací soud zrušil v této části i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu
řízení soudu prvního stupně (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu