26 Cdo 3615/2021-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Bytového družstva XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Erikem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, proti žalovanému B. F., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Milanem Bartoněm, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, o vyklizení bytu a o vzájemném návrhu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 65/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2021, č. j. 55 Co 157/2021-127, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 55 Co 157/2021-127, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 4. 12. 2020, č. j. 29 C 65/2019-95, kterým žalovanému uložil povinnost do 3 měsíců od právní moci rozsudku vyklidit tam blíže specifikovaný byt, zamítl vzájemný návrh žalovaného na přezkoumání oprávněnosti výpovědi a
rozhodl o náhradě nákladů; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237 – 238a o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně) je založeno na závěru, že
žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu dovolatel podal až po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dovolatel sice tento závěr zpochybňuje a tvrdí, že mu výpověď nebyla řádně doručena, neformuluje však v této části žádnou právní otázku, ani neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 – 238a o. s. ř.), a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu.
Způsobilý dovolací důvod (nesprávné právní posouzení) uplatnil dovolatel námitkou, že odvolací soud v projednávané věci řádně neposuzoval, zda výkon práva žalobce (výpověď z nájmu) není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (resp. zneužitím práva) ve smyslu § 2 odst. 3, § 8 o. z. Otázku možného rozporu výpovědi s dobrými mravy však odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016, a ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1727/2018), od níž není důvod se odchýlit. Úprava obsažená v § 2 odst. 3 a v § 8 o. z. vylučuje právní ochranu při zjevném zneužití práva. Soud v rámci své úvahy zohlednil a zvážil všechny okolnosti jak na straně nájemce, tak na straně pronajímatele, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvahy o (ne)platnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy nejsou zjevně nepřiměřené; přičemž právě pouze v případě jejich zjevné nepřiměřenosti by je bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3047/2020, ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3997/2017). Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu