26 Cdo 3623/2023-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně LE CYGNE SPORTIF GROUPE a. s., se sídlem v Praze 4 ? Vinohradech, Závišova 66/13, IČO 61860042, zastoupené JUDr. Miroslavem Vojtěchem, advokátem se sídlem ve Včelné, Družstevní 398, proti žalovaným 1. CARTEC MB, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Mladé Boleslavi, Jičínská 414, IČO 46351426, vymazané z obchodního rejstříku ke dni 28. 3. 2023, 2. Ing. Karlu Banýrovi, bytem v Branžeži ? Nové Vsi 62, o 260 610 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 5 C 315/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, č. j. 29 Co 121/2008-88, takto:
I. Řízení o dovolání žalované 1) se zastavuje. II. Dovolání žalovaného 2) se odmítá. III. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 680 Kč k rukám JUDr. Miroslava Vojtěcha, advokáta se sídlem ve Včelné, Družstevní 398, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně jako pronajímatelka se žalobou (po částečném zpětvzetí) domáhala po žalovaných zaplacení částky 260 610 Kč společně a nerozdílně s odůvodněním, že právní předchůdkyně Česká správa nemovitostí a. s. uzavřela s žalovanou 1) jako „nájemcem“ a žalovaným 2) jako „ručitelem“ smlouvu o nájmu nebytových prostor „o výměře 853,87 m? v objektu obchodního střediska Výšinka“ v obci Turnov na „stav. parcele č. 1660/11 o výměře 1 095 m?“ na dobu určitou od 15. 10. 2001 do 14. 10. 2011; nájemné ve výši 876 000 Kč ročně spolu s daní z přidané hodnoty bylo splatné ve čtvrtletních splátkách po 219 000 Kč spolu s daní z přidané hodnoty. Žalovaná 1) nezaplatila nájemné za druhé čtvrtletí roku 2007 ve výši 260 610 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) spolu se smluveným úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 6. 7. 2007 do zaplacení.
2. Žalovaní namítli, že nebytové prostory byly pro provoz autoservisu „nezpůsobilé“ a domáhali se započtení „bezdůvodného obohacení žalobkyně v rozsahu 50 % částky nájemného za poslední dva roky“.
3. Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 12. 2007, č. j. 5 C 315/2007-61, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 260 610 Kč s úrokem z prodlení dále ve výroku
specifikovaným do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
4. Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. 4. 2008, č. j. 29 Co 121/2008-88, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
5. Soudy na základě skutkových zjištění [mimo jiné, že nebytové prostory byly dány do nájmu za účelem provozování autosalonu a servisu, žalovaná 1) se smlouvou zavázala provést „na vlastní náklady stavební úpravy nebytových prostor a zajistit provedení rekolaudace“, stavební úřad povolil dne 6. 3. 2002 „dočasné užívání prodejny potravin čp. 1930 na parcele stp. 1660/11 v k. ú. Turnov na autosalon“, „na dobu trvání smlouvy o pronájmu objektu čp. 1930 a pozemku p.č. 1660/8 v k.ú. Turnov“, žalovaná 1) dne 29.
10. 2007 požádala stavební úřad o změnu užívání autosalonu, který má být „rozšířen o autoservis“ s tím, že „objekt se nemění, ale zvýší se potřeba dosavadních parkovacích míst“, stavební úřad rozhodnutím ze dne 29. 10. 2007 rozšíření prostor autosalonu o autoservis na pozemku p. č. 1660/11 v k. ú. Turnov zakázal] uzavřely, že v projednávané věci nebylo povinností pronajímatele předat žalované 1) předmět nájmu ve stavu způsobilém k užívání, neboť se účastníci smlouvy v souladu se zákonem (§ 5 odst. 1 zákona č. 116/1990 Sb.) dohodli jinak.
Žalovaná 1) převzala předmět nájmu v „určitém stavu“ s tím, že si sama zajistí úpravy a rekolaudaci, pronajímatelka neporušila žádnou povinnost, která by vedla k omezenému užívání pronajatého prostoru, a žalované 1) proto nemohl vzniknout nárok na slevu z nájemného.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost odůvodnili tím, že rozhodnutí závisí na otázce zásadního právního významu doposud neřešené, která ze stran smlouvy o nájmu nebytových prostor je odpovědná za nemožnost naplnění účelu smlouvy, pokud si strany sjednaly, že pronajatý prostor přejímá nájemce ve stavu, v jakém je, a že nebude po pronajímateli vyžadovat žádné jeho úpravy, a zároveň, že pokud stavební úřad zamítne i přes úsilí nájemce žádost o stavební úpravy, je nájemce oprávněn dát výpověď. Podle dovolatelů není žádné ustanovení zákona ani smlouvy, z něhož by se dala dovodit odpovědnost nájemce za „nenaplnění účelu smlouvy“.
7. Žalobkyně k dovolání uvedla, že závěr soudů, že žalobkyně neporušila žádnou povinnost z nájemní smlouvy, je správný a navrhla „zamítnutí“ dovolání.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony).
9. V průběhu dovolacího řízení bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníků – žalovaných. Vzhledem k účinkům prohlášení konkurzu bylo dovolací řízení ze zákona přerušeno [§ 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2013].
10. Usnesením ze dne 28. 1. 2009 (sen. zn. KSPH 39 INS 4440/2008) rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o úpadku žalované 1) a prohlásil konkurz na její majetek, usnesením ze dne 23. 12. 2022 konkurz na majetek dlužnice zrušil z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužnice zcela nepostačující. Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 11687, byla žalovaná 1) vymazána ke dni 28. 3. 2023 z obchodního rejstříku.
11. Usnesením ze dne 10. 2. 2009 (sen. zn. KSPH 55 INS 4779/2008) rozhodl insolvenční soud o úpadku žalovaného 2) a prohlásil konkurz na jeho majetek, usnesením ze dne 19. 7. 2017 rozhodl o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty tak, že každá zjištěná pohledávka (mimo jiné i pohledávky žalobkyně) bude uspokojena ve výši 17,777 % a usnesením ze dne 19. 9. 2017 konkurz zrušil po splnění rozvrhového usnesení.
12. Jelikož žalovaná 1) výmazem z obchodního rejstříku ztratila způsobilost mít práva a povinnosti (způsobilost být účastníkem řízení), aniž by měla právního nástupce, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalované 1) pro tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil (srov. § 243c odst. 1 a § 103, § 107 odst. 1 a 5 věta první o. s. ř.).
13. Po zjištění, že dovolání žalovaného 2) proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
14. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (písm. a/), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
15. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
16. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného 2) zaplatit žalobkyni částku 260 610 Kč
s příslušenstvím se řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. 17. Právním posouzením ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. 18. Skutečnost, že účastníci smluvního vztahu mohou dohodou upravit práva a povinnosti související s odevzdáním nebytového prostoru nájemci a jeho udržování ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu nájmu odlišně od zákona, vyplývá přímo z § 5 odst. 1 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů; stejně tak závěr, že právo na poskytnutí slevy z nájemného je spojeno s převzetím nebytových prostor ve stavu, jež neodpovídá smlouvě, vychází z § 8 citovaného zákona a je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1569/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3955/2008); napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít proto z hlediska řešení těchto otázek po právní stránce zásadní význam. 19. Dovolatel sice přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., z vylíčení dovolacího důvodu je však zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (a soud prvního stupně) vycházel; tím, že na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. 20. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného 2) ? aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. 21. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; žalovaný 2), jehož dovolání soud odmítl, je povinen nahradit náklady žalobkyni, která byla v dovolacím řízení zastoupena advokátem. Pro účely dovolacího řízení stanovil soud odměnu advokáta podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 10. 2010 (dále jen „advokátní tarif“), za jeden úkon právní služby ve výši 9 380 Kč, vedle odměny náleží zástupci paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu). Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť žalovaná 1) zanikla výmazem z obchodního rejstříku a nemá způsobilost mít práva a povinnosti. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný 2) dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 30. 4. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu