26 Cdo 3644/2023-452
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Povodí Vltavy, státního podniku, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Holečkova 3178/8, IČO 70889953, zastoupeného JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Plzeňská 232/4, proti žalované PM gastro Praha s. r. o., se sídlem v Praze 8 - Libni, Zenklova 22/56, IČO 29147433, zastoupené Mgr. Jaroslavem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, o zaplacení 1.017.714 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 40/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 15 Co 138/2023-425, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 15 Co 138/2023-425, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 28. 2. 2023, č. j. 27 C 40/2020-397, ve výrocích I a III, kterými uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 960.489 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 269.689,20 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
2. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
3. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že se při řešení otázky vzniku nároku na náhradu škody (ve formě ušlého zisku) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 987/2017, ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 676/2001, ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006, ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1233/2006 a usnesení téhož soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2912/2012), směřují její výtky (že žalobce neprokázal, že hodlal a měl reálnou možnost předmětné nemovitosti pronajmout před datem 14. 9. 2017, popř. 10. 7. 2017) výhradně proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a představují tak nezpůsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Nadto odkaz na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2912/2012, 25 Cdo 3586/2006 a 25 Cdo 1233/2006 není přiléhavý, neboť skutkové okolnosti věci byly v těchto rozhodnutích odlišné; od zbývající judikatury se napadený rozsudek odvolacího soudu nijak neodklání.
4. Námitkou, že odvolací soud nevyslechl ani jednoho znalce, dovolatelka ve skutečnosti odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou a uplatnila tak rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237 - 238a o. s. ř.), samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. Důvodné zjevně nejsou ani námitky, že soud prvního stupně (potažmo odvolací soud) nijak nezhodnotil konkurující znalecký posudek žalované, neuvedl důvody, proč vzal za podklad svého rozhodování znalecký posudek předložený žalobcem a zcela ignoroval znalecký posudek žalované. K oběma posudkům se soud prvního stupně podrobně vyjádřil v odst. 51 a 52 svého rozsudku a odvolací soud se s jeho závěry plně ztotožnil a ve svém rozsudku (odst. 26) na ně odkázal.
5. Dovolatelka rovněž nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (má za to, že nebyla prokázána platnost smlouvy o budoucí smlouvě nájemní); samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř., však nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Ve vztahu k této námitce navíc dovolatelka vůbec nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání.
6. Předpoklady přípustnosti dovolání dovolatelka nijak nevymezila ani ohledně své námitky nepoctivého jednání žalobce.
7. Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
8. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o
návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu