26 Cdo 3783/2018-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, IČO 00063410, proti žalované M. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 140/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2017, č. j. 35 Co 266/2017-102, t a k t o :
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2017, č. j. 35 Co 266/2017-102, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2017, č. j. 14 C 140/2015-77, jímž soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit tam specifikovaný byt „na dobu 30 dní, v termínu, který jí žalobce písemně oznámí alespoň 14 dnů přede dnem, kdy má k vyklizení dojít, a to za účelem poskytnutí součinnosti v rámci stavebních prací konaných pro posílení stropní konstrukce domu č. p. XY, k. ú. XY, na adrese XY“ na základě tam citovaného stavebního povolení a rozhodnutí (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.); současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalované (podané dne 8. 1. 2018) Nejvyšší soud České republiky podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“., odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, neboť dovolatelka cituje ustanovení § 237 o. s. ř., avšak nevymezuje, které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části) projednání dovolání nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Pro úplnost lze dodat, že k obsahu podání ze dne 7. 6. 2018 (doplnění dovolání) nelze přihlížet (srov. § 241b odst. 3 o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§ 243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2018
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu