26 Cdo 4315/2017-140
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce J. A., sídlem v Jaroměři, Bezručova 224, zastoupeného JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 1294, proti žalované M. H., sídlem v Jaroměři, Bezručova 225, zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, o zaplacení 66.525 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 60 C 68/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2017, č. j. 47 Co 24/2017-115, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Náchodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 60 C 68/2016-83, uložil žalované zaplatit žalobci částku 66.525 Kč spolu s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 4. 2017, č. j. 47 Co 24/2017-115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru (shodně se soudem prvního stupně), že žalobce se žalovanou uzavřeli ve smyslu § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), v září 2013 ústní formou nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo právo žalované užívat 2 kusy strojů fitness FatMagic oproti její povinnosti hradit sjednané měsíční nájemné, že tato smlouva není neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, jestliže žalobce nepředal žalované spolu se stroji i dokumentaci, kterou k jejich provozování vyžaduje zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a na něj navazující předpisy nižší právní síly (nařízení vlády), že případné právo na prominutí nebo poskytnutí slevy z nájemného pro tvrzené vady strojů žalované zaniklo v prekluzivní lhůtě stanovené v § 675 obč. zák. a že nárok není promlčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku platnosti nájemní smlouvy v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 26 Cdo 156/2014, nebo ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5043/2015. V těchto rozhodnutích dovolací soud zformuloval obecný závěr, že úprava nájmu (§ 663 a násl. obč. zák.) neobsahuje ustanovení korespondující veřejnoprávním předpisům, proto normy veřejného práva (v daném případě zákon č. 22/1997 Sb. a na něj navazující předpisy nižší právní síly) nemají bezprostřední dopad do oblasti soukromoprávních (nájemních) vztahů upravených ustanoveními o obecném nájmu, takže s jejich porušením nelze spojovat soukromoprávní sankce (v podobě absolutní neplatnosti nájemní smlouvy), nýbrž jen sankce veřejnoprávní, o něž však v daném případě nejde. Jestliže tedy odvolací soud posuzoval otázku platnosti nájemní smlouvy „s ohledem na zjištěné okolnosti věci“ (žalovaná předmětné stroje vybrala, provozovala a na vady spočívající v absenci tzv. certifikátů neupozornila), tedy fakticky jen z hlediska obecných ustanovení o nájmu (§ 663 a násl. obč. zák.), přičemž v režimu citovaných ustanovení ji nepovažoval za neplatnou proto, že dovolatelce byly fitness stroje pronajaty a předány bez potřebné dokumentace, jež je k jejich provozu veřejnoprávními předpisy vyžadována, neodchýlil se od citované judikatury.
Poukazuje-li dovolatelka na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1080/2001, a ze dne 22. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 101/97 (správně 2 Cdon 1010/97), jde o odkaz nepřípadný, neboť v těchto rozhodnutích je řešena otázka (ne)platnosti smlouvy o nájmu bytu v případě nezpůsobilého předmětu nájmu (rozhodnutí vymezují byt jako občanskoprávní kategorii).
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu