26 Cdo 4353/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny
Brzobohaté ve věci žalobce M. D., bytem Č. L., zastoupeného JUDr. Vladimírem
Škrétou, advokátem se sídlem Liberec, U Soudu 363/10, proti žalovanému R. P.,
bytem L., zastoupenému Mgr. Lukášem Votrubou advokátem se sídlem Liberec,
Moskevská 637/16, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u
Okresního soudu v Liberci pod sp.zn. 14 C 150/2009, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. června
2010, č. j. 73 Co 38/2010-48, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 12. 2009, č. j. 14 C 150/2009-28, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu v
domě v ulici v L. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), kterou
dal žalovaný žalobci dne 17. 3. 2009, je neplatná, dále rozhodl o nákladech
řízení. Po provedeném dokazování vzal zejména za prokázáno, že žalovaný (vlastník
předmětného domu) dal žalobci (nájemci předmětného bytu) dne 17. 3. 2009
výpověď z nájmu bytu (dále též jen „Výpověď“) dle § 711 odst. 2 písm. b)
občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále
jen „obč. zák.“) z důvodu, že žalobce nezaplatil nájemné a úhradu za plnění
poskytovaná s užíváním bytu (dále též jen „úhradu za služby“) ve výši
odpovídající nejméně trojnásobku nájemného a úhrad za služby, konkrétně
nedoplatek vyplývající z vyúčtování za rok 2008 ve výši 4909,50 Kč, jehož
splatnost byla žalovaným stanovena do 31. 1. 2009, že nájemné činilo částku
1.067,- Kč a úhrady za služby 130,- Kč měsíčně, že žalobce s vyúčtováním
nesouhlasil (namítal, že spotřeboval toliko 10 m3, čemuž odpovídá částka 603,20
Kč). Na tomto skutkovém podkladě soud prvního stupně dospěl k závěru, že
Výpověď splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti, že byla žalobci řádně
doručena a že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, neboť v době doručení
Výpovědi měl žalobce dluh přesahující trojnásobek měsíčního nájemného a úhrad
za služby. Konstatoval, že vyúčtování bylo provedeno podle výměru Ministerstva
financí 1/2007 části II. položky 2 písm. e), f) g), přičemž způsob rozúčtování
vodného a stočného jednotlivým spotřebitelům je podle tohoto předpisu předmětem
dohody mezi odběratelem (žalovaným) a spotřebiteli (uživateli bytů, nebytových
prostor); nedojde-li k dohodě s nejméně polovinou spotřebitelů, provede se
rozúčtování podle počtu obyvatel bytů v závislosti na vybavení bytů a podle
počtu a druhu nebytových prostor. V daném případě k dohodě nedošlo, a žalovaný
tak v souladu s právním předpisem rozúčtoval vodné a stočné podle počtu osob. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud
odvolací) rozsudkem ze dne 22. 6. 2010, č. j. 73 Co 38/2010-48, rozsudek soudu
prvního stupně změnil tak, že určil, že Výpověď je neplatná; současně rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů. Poté, co zopakoval dokazování listinou
obsahující vyúčtování nájemného a cen služeb pro rok 2008, učinil z ní
zjištění, že žalobce zaplatil v roce 2008 na nájemném 12.804,- Kč a na
zálohách: 1.200,- Kč (vodné a stočné), 120,- Kč (elektřina na osvětlení
společných prostor) a 240,- Kč („ost.
STA, komíny“), k čemuž je připočten
přeplatek z vyúčtování za rok 2007 ve výši 764,50 Kč, že tedy zaplatil celkem
15.128,50 Kč, že je v ní dále vyčíslena cena vodného a stočné částkou 6.925,-
Kč, cena „společné elektřiny“ částkou 69,- Kč a cena „STA, komíny atd.“ částkou
240,- Kč, avšak že v ní není uvedeno množství dodaných služeb spojených s
užíváním bytu (vodného a stočného, „společné elektřiny“ a „STA, komíny, atd.“)
či způsob rozúčtování ceny těchto plnění na jednotlivé nájemce v domě. Dovodil,
že o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a
vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku z něj plynoucího jen tehdy,
obsahuje-li všechny předepsané náležitosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 803/2002). Přestože v současné době nejsou náležitosti vyúčtování
stanoveny právním předpisem, musí podle odvolacího soudu vyúčtování obsahovat
nejen údaj o ceně za tu kterou službu, ale minimálně též údaj o množství dodané
služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Nájemce
totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě
kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá
jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut
nebo jak je stanoven právním předpisem (u úhrady za vodné a stočné výměrem
Ministerstva financí č. 01/2007). Jestliže uvedená listina tyto údaje
neobsahovala, nebyl nedoplatek v době dání Výpovědi splatný a uplatněný
výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. nebyl naplněn. Z
uvedených důvodů proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě na
určení neplatnosti Výpovědi vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnil v něm dovolací
důvody podle § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Nesouhlasí především se
závěrem odvolacího soudu, pokud jde o nezbytné obsahové náležitosti vyúčtování. V této souvislosti zejména namítá (přičemž své námitky podrobně odůvodňuje), že
neměl povinnost se při vyúčtování úhrad za služby řídit zákonem o účetnictví, a
že z žádného právního předpisu, ani z ustanovení § 696 obč. zák. nevyplývá jeho
povinnost provádět nájemci vyúčtování úhrad za služby a dokládat a odůvodňovat
způsob výpočtu nájemci (tento vyplývá již z uzavřené nájemní smlouvy) a že
soudy by se měly omezit toliko na přezkum správnosti výpočtu úhrad za služby. Dále poukazuje na to, že použitý způsob vyúčtování v daném případě ostatně ani
neumožňuje kontrolu nájemci (jednotlivé byty nejsou osazeny vodoměry a „daný
systém předpokládá solidární odpovědnost nájemců vůči celkové spotřebě“). Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že přehlédl, že vyúčtování o stejném obsahu
bylo prováděno již několik let a bylo oběma účastníky respektováno, a že se
tedy přinejmenším konkludentně dohodli na jeho obsahových náležitostech, a dále
že nedostatky vyúčtování vyhodnotil ve prospěch žalobce, který je odmítl
převzít a muselo mu být doručováno poštou. Uvádí, že na danou věc nelze použít
závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 803/2002 (v
uvedené věci šlo o dodávku teplé vody v období, kdy existovaly právní předpisy
upravující její rozúčtování). Nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, že
dluh nebyl splatným, resp. že neexistoval a výpovědní důvod tak nebyl naplněn,
neboť na splatnost nemůže mít vliv skutečnost, zda vyúčtování má či nemá
některé obsahové náležitosti (právním důvodem vzniku dluhu je nájemní smlouva
spolu s vyúčtováním, nikoliv vyúčtování samotné), ani skutečnost, že dluh byl
mezi účastníky sporný. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla
vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání podáno nebylo. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4
o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř, neboť směřuje
proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního
stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem
dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel
obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.,
jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence uvedených vad nebyla dovolatelem namítána a ani z obsahu spisu
nevyplývá.
soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci (dovolatel sice odkázal rovněž na
dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který však nijak obsahově
nekonkretizoval, přičemž dovolací námitky lze podřadit toliko pod dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.)
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Ustálená soudní praxe dovodila, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby
je, že bylo vyúčtování řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími)
provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s
příslušnými předpisy nemůže vyvolat ani účinky, které s (řádným) vyúčtováním
zákon spojuje. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů (cen a
záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a vyúčtování může
přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy,
obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené
služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných
náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a
není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak
mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na
cenu ve správné výši. Jestliže tedy pronajímatel provede vyúčtování nesprávně,
není zde (řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti
nájemce. Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti
částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to
ani z části. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že pozdější (řádné,
správné) vyúčtování může (a většinou také bude), obsahovat – číselně vyjádřeno
– zčásti nebo zcela i částky, jež byly původně (nikoli však řádně) vyúčtovány.
Nejde zde totiž o to, zda – číselně vyjádřeno – bylo původní vyúčtování vyšší
nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování řádné (správné). Rozhodné je, že
splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v
souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. stanovisko
Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. 7. 1981, Cpj 164/80, uveřejněné pod č. 4 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1983, nebo rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod
č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále rozhodnutí
Nejvyššího soudu České republiky z 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002,
uveřejněné pod C 2170 v sešitě č. 27 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího
soudu, z 9. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1742/2005, a z 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo
2471/2007 /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud
České republiky odmítl usnesením z 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/2009/).
Dovolací soud se ztotožňuje s názorem, že byť obsahové náležitosti vyúčtování
nebyly v rozhodné době stanoveny zvláštním právním předpisem, je uvedená
judikatura použitelná i v dané věci, a to proto, že – z důvodů specifikovaných
v napadeném rozsudku – musí vyúčtování vždy obsahovat údaj o množství dodané
služby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo
4742/2010).
Nebylo-li v projednávané věci provedeno řádné vyúčtování, nemohla nastat
splatnost nedoplatku za služby; proto nemohl být naplněn ani uplatněný
výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. Lze tedy uzavřít, že
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl použit
opodstatněně.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a
jeho obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil
jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b
odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
větu první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., a o skutečnost, že žalobci
nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by
měl jinak právo vůči žalovanému.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu