26 Cdo 4448/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie
Vokřinkové ve věci žalobců a) A. M., a b) A. M., zastoupených advokátem, proti
žalovaným 1) M. R., a 2) H. R., zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu, vedené
u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp.zn. 19 C 16/2006, o
dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
5. dubna 2007, č.j. 42 Co 557/2006-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným, oprávněným
společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč,
k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 4. 2007, č.j. 42 Co
557/2006-74, potvrdil rozsudek ze dne 5. 6. 2006, č.j. 19 C 16/2006-48, kterým
Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově (soud prvního stupně) zamítl žalobu
na vyklizení žalovaných z bytu č. 1, II. kategorie, sestávajícího ze dvou
pokojů a příslušenství, ve druhém podlaží domu č.p. 111, č.o. 32, na ulici S. v
K. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a rozhodl o nákladech řízení;
současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalobci
jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci domu č.p. 111, č.o. 32 na
ulici S. v K. (dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“), že dne 2. 1. 1992
uzavřeli právní předchůdci žalobců (M. H. a N. S.), jako pronajímatelé na
straně jedné a žalovaní jako nájemci na straně druhé písemnou smlouvu o nájmu
bytu (dále jen „předmětná smlouva“, resp. „Smlouva“) na dobu neurčitou, že za
pronajímatele Smlouvu podepsali N. S. a I. S. (jednající jako zmocněnec M. H.)
a za nájemce žalovaná 1), že žalovaní uzavřeli manželství v roce 1988 a že
součástí Smlouvy byl evidenční list ze dne
7. 4. 1994 a pasport bytu, v nichž byl uveden popis bytu, jeho příslušenství a
výše měsíčního nájemného.
Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že předmětná
smlouva je platná, neboť obsahuje veškeré podstatné náležitosti dané
ustanovením § 686 občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem
č. 267/1994 Sb. (dále jen „obč.zák.“), a to označení bytu, jeho příslušenství a
výši nájemného. Předmět nájmu byl vymezen určitě a smluvním stranám bylo známo,
co je předmětem nájemní smlouvy. Smlouva byla uzavřena v době do 31. 12. 1994,
kdy nebyla stanovena obligatorní písemná forma pro tento právní úkon; proto i
zmocnění udělené M. H. I. S. k uzavření nájemní smlouvy nemuselo být v souladu
s § 31 odst. 4 obč.zák. učiněno v písemné formě. Protože Smlouva byla uzavřena
za trvání manželství žalovaných, vzniklo oběma právo společného nájmu bytu
manžely. Žalovaní tudíž užívají předmětný byt právem a žaloba na vyklizení
není důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost
opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnili v něm dovolací
důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolatelé mají za
to, že odvolací soud (soud prvého stupně) posoudil otázku platnosti Smlouvy v
rozporu s hmotným právem, dospěl-li k závěru, že obsahuje všechny obligatorní
náležitosti vymezené
v ustanoveních § 685 a § 686 obč. zák. Uvádějí, že ze skutkového stavu
jednoznačně vyplynulo, že tehdejší smluvní strany jednoznačně deklarovaly svoji
vůli, aby nájemní vztah k bytu byl uzavřen v písemné formě. Z tohoto důvodu měl
odvolací soud posuzovat nájemní vztah dle obsahového ujednání uvedeného ve
Smlouvě, nikoliv presumovat uzavření nájemního vztahu v ústní formě. Dle názoru
dovolatelů zůstává nadále sporné kdo, kdy a jaký byt s příslušenstvím vymezil a
předal žalovaným k užívání, neboť ti jednali o uzavření Smlouvy se zástupcem
pronajímatelů, a to přes to, že k tomu byl písemně zmocněn až několik měsíců po
té, co došlo k jejímu uzavření. Za vadu řízení, která má za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, považují dovolatelé to, že odvolací soud neprovedl výslech
jejich právních předchůdců včetně jejich zástupce, neboť z jejich svědeckých
výpovědí by vyplynulo, co mělo být předmětem nájmu a v jakém rozsahu, a zda
vůbec jsou žalovaní oprávněni užívat sklep a půdu v předmětném domě. Navrhli,
aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se ve svém vyjádření ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím
soudem a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240
odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241
odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustnosti.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá již z
toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem,
bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní
stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu
rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro
posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání
odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož
prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady
řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2
písm. a/ o.s.ř.) nebo nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm.
a) o.s.ř. nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda
je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.,
přihlédnuto.
Dovolatelé uvádějí, že uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na
zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká
mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-
li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové
zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.
10. 1999, sp.zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudků ze dne 31. 1. 2001,
sp.zn. 20 Cdo 1145/99, a ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. 20 Cdo 2900/99,
uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, usnesení ze dne
25. 9. 2003, sp.zn. 26 Cdo 1682/2003, ze dne 25. 3. 2004, sp.zn. 20 Cdo
261/2003, ze dne 27. 5. 2004, sp.zn. 20 Cdo 473/2003, a ze dne 7. 10. 2004,
sp.zn. 26 Cdo 1881/2003). Otázka, k čemu směřovala v daném případě vůle
účastníků Smlouvy, je proto otázkou skutkovou.
Dovolatelé však přehlížejí, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení
nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §
237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. – přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). V
případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm.
c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro
posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Pokud dovolatelé uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.,
je třeba poukázat na to, že k vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), stejně tak jako
zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy,
je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány,
přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládají.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud podle § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal
dovolatele, jejichž dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího
řízení, které vznikly žalovaným v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání
prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce
1.950,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve
spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve
znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2
x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí,
mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. května 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu