26 Cdo 4940/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké,
CSc., ve věci žalobkyně I. B., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Ing. M.
Š.,
2) J. Š., 3) J. Š., zastoupenému advokátem, a 4) M. Š., o uložení povinnosti
provést opravu plynovodu a elektroinstalace, vedené u Obvodního soudu pro Prahu
5 pod. sp. zn. 13 C 429/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 27. března 2007, č. j. 53 Co 70/2007-84, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2007, č. j.
53 Co 70/2007-84, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. prosince
2006, č. j. 13 C 429/2004-73, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro
Prahu 5 k dalšímu řízení.
Žalobkyně se podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (soud prvního
stupně) 19. 11. 2004 domáhala, aby žalovaným jako pronajimatelům bytu v jejich
domě bylo uloženo provést opravy elektrické instalace a plynového zařízení v
bytě, jehož je nájemkyní. Žalobu odůvodnila tím, že elektroinstalace a plynovod
v bytě nejsou schopny bezpečného provozu, jak vyplývá z připojených revizních
zpráv. Poukázala na § 86 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavební řád, podle
kterého je vlastník svatby povinen udržovat stavbu v dobrém stavu tak, aby
nevznikalo nebezpečí požáru
a hygienických závad.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 9. 2005, č. j. 13 C 429/2004-47,
řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Úřadu M.
č. P. 5, odboru výstavby, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28.
2. 2006, č. j. 53 Co 49/2006-54, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že
se řízení nezastavuje.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 12. 2006, č. j. 13 C 429/2004-73,
žalobu odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že
žalobkyně dostatečně nevylíčila skutkové okolnosti. Žalobkyni usnesením ze dne
2. 5. 2006, č. j. 13 C 429/2004-55, vyzval, aby ve lhůtě čtrnácti dnů
odstranila vady žaloby, spočívající v neurčité žalobní žádosti a
nedostatečných skutkových tvrzeních, a poučil ji o následcích nesplnění této
výzvy. Podáním doručeným soudu dne 24. 5. 2006 žalobkyně odstranila jen vady
petitu – specifikovala opravy, které mají žalovaní provést. V rámci přípravy
při jednání 10. 8. 2006 byla znovu vyzvána k odstranění vady – k vylíčení
rozhodujících skutkových okolností – ve lhůtě deseti dnů a poučena
o následcích nesplnění této výzvy, žalobu však již nedoplnila. Soud prvního
stupně proto postupoval podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále
„o.s.ř.“).
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 27. 3. 2007, č. j. 53 Co
70/2007-84, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí žaloby
potvrdil, zčásti potvrdil a změnil výroky o nákladech řízení a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního
stupně. Poukázal na to, že žalobkyně v odvolání hájí určitost žalobní žádosti,
důvodem pro odmítnutí žaloby však bylo nesplnění povinnosti, spočívající ve
vylíčení rozhodujících skutečností v odpovídajícím rozsahu. Z doplněné žaloby
je sice zřejmé, čeho žalobkyně žádá (až na výjimky, které popsal), ale nikoli,
proč to žádá. Kromě konstatování, že plynovod
a elektroinstalace „nejsou schopny bezpečného provozu“, ze žaloby neplyne, v
čem konkrétně se projevují závady, které mají vést k opravě. Nepostačuje ani
odkaz žalobkyně na revizní zprávy, neboť není zřejmé, jaké skutečnosti z
těchto listin ji k podání žaloby vedly.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost
výslovně opřela o § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a namítla, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzením věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Souhlasí
s názorem, že žaloba musí obsahovat petit, který je možné jako vykonatelný
převzít do výroku rozhodnutí. Nelze však po ní spravedlivě požadovat, aby dále
rozvedla, jak mají být odstraněny rozsáhlé závady na elektroinstalaci a dalších
technických zařízeních. Požadavek soudu na jejich detailním vylíčení přesahuje
její reálné možnosti, nemá k tomu potřebné znalosti a prostředky. Vyjmenovala
již postup prací, jak je zpracoval revizní orgán. Neobstojí proto názor, že „ze
žaloby není zřejmé, jaké skutečnosti vyplývající z oněch listin jsou
skutečnostmi, které vedou žalobkyni k podání žaloby.“ Navrhla podle obsahu (§
41 odst. 2 o.s.ř.), aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vyhlášeným (vydaným) přede dnem účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem
2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li
napadené rozhodnutí vydáno dne 27. března 2007, Nejvyšší soud České republiky
jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009
Sb. (dále „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou – účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení
dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), shledal, že dovolání je přípustné podle
§ 239 odst. 3 o.s.ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti i k vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst.
2
písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/,
b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostní vady). Takové vady dovolacím soudem
zjištěny nebyly.
Dále se dovolací soud zabýval správností posouzení věci odvolacím soudem při
řešení procesní otázky (náležitostí žaloby).
Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný právní stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně
vyložil, případně ji na daný stav nesprávně aplikoval.
Námitka žalobkyně, že žaloba neměla být odmítnuta pro vady petitu, neobstojí,
neboť napadené rozhodnutí (stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně) vychází
ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vadu žaloby, avšak spočívající v
nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností.
Podle § 79 odst. 1 věty první a druhé o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh
musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno,
příjmení
a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby,
označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem
vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností,
označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho
se navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby
bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené
náležitosti, nebo, které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo
doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění
provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno
nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením
podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna.
O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).
Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se rozhodujícími skutečnostmi ve
smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela
nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout.
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného
práva, nejde
o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o.s.ř.),
jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl
vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Z uvedeného vyplývá, že zákon
(občanský soudní řád) nevyžaduje bezpodmínečně vylíčení všech pro rozhodnutí
významných tvrzení přímo v žalobě, ale pouze těch rozhodných skutečností, které
označují skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje žalobce svůj nárok,
a to v takovém rozsahu, aby umožňoval jednoznačnou individualizaci, tj.
nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej např. Bureš J., Drápal L.,
Krčmář Z.a kolektiv: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 7. vydání 2003,
Praha, C. H. Beck, str. 341, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne
15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura pod č. 290/2002, a ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 4/1998). Vylíčení rozhodujících
skutečností může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou
žalobce – coby důkaz – připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně
odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. května
1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, ze dne 9. července 2003, sp. zn. 29 Cdo 215/2003,
uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C.
H. Beck, svazku 26/2004, či ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 35/2003).
Dovolací soud shledává, že podání žalobkyně doručené soudu prvního stupně
19. 11. 2004, odkazující na revizní zprávy o stavu elektroinstalace a plynovodu
v bytě užívaném žalobkyní, s doplněním doručeným témuž soudu 24. 5. 2006, je
žalobou, obsahující náležitosti, stanovené § 79 odst. 1 o.s.ř., včetně
vylíčení rozhodujících skutečností. Žalobkyně – nájemkyně bytu požaduje po
žalobcích - pronajimatelích bytu a vlastnících domu, v němž se byt nachází,
provedení oprav, které specifikovala podle předložených revizních zpráv,
vypracovaných revizními techniky elektrických
a plynových zařízení. Jestliže tyto zprávy obsahují popis závad se závěrem, že
elektroinstalace a plynovod nejsou schopny bezpečného provozu, jde o dostatečné
vylíčení toho, jak se závady projevují, tj. že ohrožují zdraví a majetek
žalobkyně. Žalobkyně tak tvrdí, že v důsledku závad předmětný byt není ve stavu
způsobilém k řádnému užívání.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o nedostatečném vylíčení
rozhodujících skutečností v žalobě není správný a její odmítnutí podle § 43
odst. 2 o.s.ř. nebylo namístě. Usnesení odvolacího soudu bylo proto zrušeno.
Protože důvod zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno
i jeho rozhodnutí a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 2, 3 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu