26 Cdo 5156/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové
ve věci žalobce J. V., proti žalovanému statutárnímu městu Havířov, se sídlem
Havířov - Město, Svornosti 2, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu,
vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 114 C
433/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
11. září 2009, č. j. 42 Co 312/2009-100, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze
dne 13. 3. 2009, č. j. 114 C 433/2008-70, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že
výpověď z nájmu žalobce k bytu č. 2 v domě na N. t. v H. – M. (dále „předmětný
byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) ze dne 6. 11. 2008 je neplatná, dále
rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování vzal zejména za prokázáno, že Městská realitní
agentura, s.r.o. jako zástupce žalovaného (vlastníka předmětného domu) dala
žalobci (nájemci předmětného bytu) dne 6. 11. 2008 výpověď z nájmu bytu dle §
711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem
č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) z důvodu, že žalobce nezaplatil nájemné a
úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále jen „úhrady za služby“) ve
výši odpovídající nejméně trojnásobku nájemného a úhrad za služby, s tím že k
31. 10. 2008 činí dlužná částka 9.678,- Kč + zákonný poplatek z prodlení (dále
též jen „Výpověď“), že Výpověď obsahovala poučení o možnosti podat žalobu na
určení neplatnosti i závazek zajistit při vyklizení bytu přístřeší, že byla
doručena žalobci dne 11. 11. 2008, že od 1. 3. 2007 byl měsíční předpis
nájemného a záloh za služby 2.853,- Kč a od 1. 1. 2008 pak ve výši 3.226,- Kč,
že žalobce neplatil nájemné a zálohy za služby zcela pravidelně a ke konci
října 2008 mu vznikl dluh ve výši 9.678,- Kč (bez poplatku z prodlení). Na
tomto skutkovém podkladě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Konstatoval, že
Výpověď obsahovala veškeré náležitosti podle § 711 odst. 3 obč.zák. a že
uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, neboť v době doručení Výpovědi měl
žalobce dluh ve výši trojnásobku měsíčního nájemného a záloh za služby, tj. ve
výši 9.678,- Kč. Neztotožnil se s námitkou žalobce, že Městská realitní
agentura nebyla oprávněna k rozhodnutí o výpovědi z nájmu bytu, neboť podle
mandátní smlouvy uzavřené s žalobcem spravuje jako mandatář byty v jeho ve
vlastnictví a byla oprávněna činit jeho jménem právní úkony, přičemž dle
uvedené smlouvy (zejména její přílohy č. 3) nepotřebovala k dání výpovědi z
nájmu bytu jeho předchozí souhlas. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 9. 2009, č.j. 42 Co 312/2009-100, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
určil, že Výpověď je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy
obou stupňů. Poté, co doplnil dokazování opakováním důkazu listinou obsahující
Výpověď, konstatoval, že soud prvního stupně správně zjištěný skutkový stav (z
něhož vycházel i odvolací soud), nesprávně právně posoudil, pokud uzavřel, že
Výpověď je platná, neboť obsahuje všechny zákonné náležitosti. Na rozdíl od něj
pak dovodil, že v ní schází konkrétní vymezení výpovědního důvodu. Konstatoval,
že podle § 711 odst. 3 obč.zák. musí výpověď mimo jiné obsahovat i důvod
výpovědi, který je třeba skutkově vymezit dostatečně určitě tak, aby nájemce
věděl, z jakých konkrétních důvodů je mu výpověď dána a mohl se těmto skutkovým
tvrzením bránit v žalobě na určení její neplatnosti. Vypovídá-li pronajímatel
nájem bytu z důvodu uvedeného v ustanovení § 711 odst.
2 písm. b) obč.zák., je
třeba, aby blíže konkretizoval a vymezil především období, za které nájemce
nezaplatil řádně, neboť jedině v takovém případě se může nájemce v řízení o
neplatnosti výpovědi řádně bránit a uvést relevantní skutkové tvrzení a
prokázat, že za rozhodné období nájemné a úhrady za služby řádně zaplatil. Výpověď však žádná konkrétní tvrzení v tomto směru neobsahuje, je tedy neurčitá
(§ 37 odst. 1 obč.zák.) a tudíž neplatná. S ohledem na uvedené se již
nezabýval dalšími důvody neplatnosti Výpovědi.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci
spatřuje v závěru odvolacího soudu, že Výpověď je neplatná pro neurčitost,
neboť v ní není uvedeno období, za které žalobce dlužil na nájemném a úhradách
za služby. Namítá, že obsahovala všechny náležitosti stanovené § 711 obč.zák. a
že citovaný zákon neukládá pronajímateli povinnost uvádět v textu výpovědi
výčet měsíců, ve kterých nájemci vznikl dluh na nájemném, resp. úhradách za
služby. Má za to, že vymezení výpovědního důvodu ve Výpovědi, tj. uvedení výše
dluhu a data, ke kterému se tento dluh váže, je dostačující. Dále uvádí, že
ustanovení § 711 odst. 2 písm. b) obč.zák. nestanoví období, kterého se má dluh
týkat, ale pouze výši dluhu, tj. že dluh má být vyšší než trojnásobek měsíčního
nájemného a úhrad za služby, a že otázka existence či neexistence dluhu ke dni
doručení výpovědi může být následně zkoumána v řízení o určení neplatnosti
výpovědi. Poukazuje na to, že výše dluhu se může měnit, že jeho výše může být
odlišná v době vyhotovení výpovědi či jejího odeslání anebo v době, kdy se
dostane do sféry nájemce, a tudíž ani v době doručení výpovědi nemusí být údaj
o výši dluhu aktuální, a že z právního hlediska je podstatné, aby v době, kdy
se výpověď dostala do dispozice nájemce, byl dluh vyšší než trojnásobek
měsíčního nájemného a úhrady za služby. Uvádí, že v řízení před soudem prvního
stupně byla otázka, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod, podrobně
zkoumána, a že unesl důkazní břemeno, že Výpověď byla dána žalobci oprávněně.
Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1
o.s.ř.), za splnění podmínky stanovené v § 241 odst. 2 písm. b) a 4 o.s.ř., a
je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř, neboť směřuje proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem
dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel
obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř.,
jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny.
Existence uvedených vad nebyla dovolatelem namítána a ani z obsahu spisu
nevyplývá.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze odvolacímu
soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle § 711 odst. 1 a 2 písm. b) obč.zák. pronajímatel může vypovědět nájem
bytu bez přivolení soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti
vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění
poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního
nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu.
Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1109/2009,
zaujal právní názor, že ve vztahu k určitosti výpovědi pronajímatele (§ 37
odst. 1 obč.zák.) dané z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. b) obč.zák.,
spočívajícího v neplacení nájemného a úhrad za služby, je třeba, aby
pronajímatel dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak,
aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění; nestačí tedy, aby např.
pouze uvedl, že „nájemce nezaplatil nájemné a úhrady za služby ve výši
odpovídající trojnásobku těchto měsíčních plateb“, nebo že „dluží na uvedených
platbách konkrétní částku“, uvedenou ve výpovědi, ale je třeba, aby
specifikoval, z čeho se tato částka sestává (nejlépe tak, že uvede, za které
konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil). K uvedenému právnímu názoru se
dovolací soud přihlásil i v rozsudku ze dne 20. 10. 2010, sp.zn. 26 Cdo
4145/2009, a nemá důvodu se od něj odchýlit ani v projednávané věci.
Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že Výpověď je podle § 37 odst. 1
obč.zák. neurčitá, je-li v ní vymezen výpovědní důvod podle § 711 odst. 2 písm.
b) obč.zák. tak, že byla pouze vyčíslena dlužná částka ke dni 31. 10. 2008 ve
výši 9.678,- Kč + zákonný poplatek z prodlení, je jeho právní posouzení věci
správné.
Pokud dovolatel poukazoval na možnost proměnlivosti výše dluhu ke dni
vyhotovení, odeslání, resp. doručení výpovědi z nájmu bytu nájemci s tím, že je
podstatné, aby v době jejího doručení byl dluh vyšší než trojnásobek měsíčního
nájemného a úhrad za služby, je třeba uvést, že se zřetelem k povaze daného
výpovědního důvodu nelze jeho uplatnění podmiňovat tím, že protiprávní jednání
nájemce trvá i ke dni doručení výpovědi; rozhodné je, že k uvedenému dni
nájemce hrubě porušil své povinnosti vyplývající z nájmu bytu. Protiprávní
stav spočívající v nezaplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s
užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a zmíněných
úhrad (§ 711 odst. 2 písm. b/ obč.zák.) nemusí trvat v okamžiku doručení
(dojití) výpovědi z nájmu bytu nájemci, postačí, že existoval v době před
doručením (dojitím) výpovědi nájemci bytu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze
dne 13. 5. 2010, sp.zn. 26 Cdo 28/2009 a sp.zn. 26 Cdo 4145/2009).
Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a
jeho obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil
jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst.
2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
větu první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., a o skutečnost, že žalobci
nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by
měl jinak právo vůči žalovanému.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu