U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, proti žalovanému J. H., zastoupenému Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 232/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2015, č. j. 18 Co 171, 173/2015-75, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalovaný napadl dovoláním výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým změnil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 2. 2015, č. j. 28 C 232/2014-38, doplněného usnesením ze dne 28. 5. 2015, č. j. 28 C 232/2014-58, tak, že žalovaný je povinen vyklidit tam specifikovaný byt a předat jej žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku. Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Odvolací soud vyložil pojem společná domácnost v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1723/97, ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2896/2012, část občanskoprávní a obchodní).
Odvolací soud správně vyložil i ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. Poučení účastníků řízení postupem podle § 118a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu jen
tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 592/2010). Z rozhodnutí odvolacího soudu a obsahu spisu se podává, že odvolací soud založil své zamítavé rozhodnutí na rozhodných skutečnostech, jež byly v průběhu řízení zjištěny a účastníky tvrzeny, nelze mu proto důvodně vytýkat, že žalovaného nepoučil postupem podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř., ani to, že jeho rozhodnutí je „překvapivé“.
Námitkami, jimiž dovolatel zpochybnil hodnocení provedeného dokazování soudem a tvrdil, že řízení je postiženo vadami, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu