USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně WaShine s.r.o., se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Boženy Němcové 1881/5, IČO 01486101, zastoupené Mgr. Norbertem Ostrčilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalované SILMET Příbram a.s., se sídlem v Příbrami III 168, IČO 26210428, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, o 551 950 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 99/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 26 Co 217/2024-199, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 13 297,90 Kč k rukám Mgr. Norberta Ostrčila, advokáta se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 551 950 Kč s příslušenstvím (v podobě zákonného úroku z prodlení). Uvedla, že částka 195 000 Kč představuje kauci, již jako podnájemkyně složila v souvislosti s uzavřenou podnájemní smlouvou, která zanikla, a žalovaná (nájemkyně) jí kauci doposud nevrátila, ač k tomu byla povinna, a částka 356 950 Kč představuje jednorázovou úhradu nákladů (právní služby, správní poplatky, ohlášení a povolovací řízení) zaplacenou rovněž v rámci podnájemního vztahu, již se žalovaná v případě nerealizace sjednaného účelu podnájmu zavázala vrátit.
2. Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. 11 C 99/2023-167, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 551 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 13. 8.
3. Na základě odvolání žalované Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 10. 2024, č. j. 26 Co 217/2024-199, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 195 000 Kč od 13. 8. 2023 do 25. 9. 2024 zamítl, jinak jej v tomto výroku a ve výroku II potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení účastnic (výrok II).
4. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání podané proti rozsudku odvolacího soudu žalovanou (dovolatelkou) - a to výslovně v celém rozsahu, bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou jeho přípustnosti, z posléze uvedených důvodů jej však přípustným neshledal.
5. Zkoumání, zda je dovolání přípustné objektivně, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
6. V dané věci je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy včetně jeho výroku I v té části, jíž byl (zčásti) změněn výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 195 000 Kč od 13. 8. 2023 do 25. 9. 2024. V tomto rozsahu však dovolání žalované není (subjektivně) přípustné.
7. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod č. 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod č. 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Ve shora uvedeném rozsahu však rozsudek odvolacího soudu nepůsobí újmu na právech dovolatelky a neukládá jí žádné povinnosti. Odvolací soud v tomto rozsahu žalované neuložil žádnou povinnost, rozhodnutí se netýkalo ani jejího procesního postavení, neboť byla žaloba podaná vůči ní o zaplacení peněžité částky s příslušenstvím ve výše uvedeném rozsahu zamítnuta.
9. Ani ve zbylém rozsahu dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledal (objektivně) přípustným.
10. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
11. Právní závěr odvolacího soudu, že mohl zohlednit skutečnost skončení podnájemní smlouvy – v důsledku uplynutí doby, na niž byla sjednána, v průběhu odvolacího řízení, neboť (též) pro rozsudek odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, je totiž v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit.
12. Soud při zjišťování skutkového stavu věci bere v úvahu nejen skutečnosti, které tu byly před zahájením řízení a v době jeho zahájení, ale přihlíží také ke všemu, co nastalo za řízení až do vyhlášení rozsudku (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.). Tato zásada platí i pro odvolací řízení (srov. § 211 o. s. ř.). K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 502/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 657/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2003, a ze dne 26. 8. 2015. sp. zn. 29 Cdo 2499/2015.
13. Dovolatelkou odkazované rozhodnutí 28 Cdo 2408/2005 na danou věc nedopadá, neboť v ní nejde o odepření práva (jeho soudní ochrany) účastníku již dříve před vyhlášením rozsudku založeného určitou právní skutečností; jinými slovy nejde o samo „popření“ hmotněprávních účinků určité dříve nastalé právní skutečnosti, ale o současné „zohlednění“ účinků další (odlišné) právní skutečnosti, jež nastaly ke dni vyhlášení rozsudku (a představují ve svém důsledku zánik předmětného podnájemního vztahu v důsledku uplynutí sjednané doby). I odkazované rozhodnutí 28 Cdo 2408/2005 vyslovuje závěr, že „lze při rozhodování věci vzít v úvahu pouze skutková zjištění, která mají význam z hlediska hmotněprávního posouzení věci“ - a takové skutkové zjištění přitom zjištění o uplynutí sjednané doby trvání podnájemní smlouvy v průběhu odvolacího řízení představuje.
14. Podala-li dovolatelka dovolání též vůči té části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně povinnosti zaplacení částky 356 950 Kč (jednorázové úhrady nákladů zaplacené žalobkyní v průběhu trvání podnájemní smlouvy), neobsahuje v této části dovolání údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm řádně vymezen dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.; v dovolacím řízení by nebylo možno pro tyto vady pokračovat. Splnění této náležitosti dovolání přitom nelze dovodit ani jinak z obsahu podání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.).
15. K tomu lze doplnit, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod č. 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
16. Dovolatelka výslovně svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu i v jeho nákladovém výroku (domáhá se jeho změny). Zde však platí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí odvolacího soudu (objektivně) přípustné.
17. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatelky proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř. odmítl.
18. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 27. 5. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu