USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce S. M., se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Janem Bajerem, advokátem se sídlem v Roudnici nad Labem, Špindlerova třída 672, proti žalované MH CIRUS SERVIS, s. r. o., se sídlem v Postoloprtech, Marxovo náměstí 96, IČO 27288242, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, o 610.954 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 13 C 156/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2022, č. j. 17 Co 2/2022-186, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám JUDr. Jana Bajera, advokáta se sídlem v Roudnici nad Labem, Špindlerova třída 672, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 417.012 Kč s úrokem z prodlení představující smluvní pokutu (dále též jen „první nárok“) za porušení závazku zaplatit dlužné nájemné, který uznala (co do důvodu a výše) v dohodě uzavřené účastníky dne 16. 6. 2014 (dále též jen „Dohoda“) a zavázala se k jeho úhradě v pravidelných měsíčních splátkách do 31. 12. 2015. Dále požadoval zaplacení částky 183.942 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení od 1. 10. 2014 do 14. 3. 2019 (dále též jen „druhý nárok“).
Tvrdil, že v Dohodě se rovněž dohodli o dalším závazku, jímž bylo doposud nevyúčtované nájemné za dobu od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 ve výši celkem 860.526 Kč, které mělo být vyúčtováno formou faktur. Dne 13. 9. 2019 byla vyfakturována část tohoto závazku ve výši 10.000 Kč (dále též jen „třetí nárok), spolu s daní z přidané hodnoty ve výši 2.100 Kč, další faktury s ohledem na negativní stanovisko žalované nevystavil. Okresní soud v Lounech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j.
13 C 156/2020-118, v části týkající se prvního nároku zamítl žalobu co do zaplacení částky 306.805,79 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil žalované zaplatit částku 110.206,21 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.), u druhého nároku zamítl žalobu co do zaplacení částky 135.329,17 Kč (výrok IV.) a uložil žalované zaplatit částku 48.612,83 Kč (výrok V.), v části týkající se třetího nároku zamítl žalobu (výrok VI.), a rozhodl o nákladech
spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení (výrok VII.). Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, č. j. 17 Co 2/2022-186, rozsudek soudu prvního stupně ohledně prvního nároku v části dotčené odvoláním změnil co do částky 139.923,65 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení tak, že žalované uložil zaplatit tuto částku (výrok I.), potvrdil v části, v níž byla zamítnuta žaloba co do částky 6.233,14 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.), a v části, v níž žalované uložil zaplatit 110.206,21 Kč s úrokem z prodlení (výrok III.), ohledně druhého nároku ho potvrdil v části, v níž byla žaloba co do částky 135.329,17 Kč zamítnuta (výrok VI.), a v části, v níž uložil žalované zaplatit 41.551,99 Kč (výrok VII.), změnil ho v části, v níž jí uložil zaplatit další částku 7.060,84 Kč tak, že žalobu v této části zamítl (výrok VIII.), ohledně třetího nároku jej změnil tak, že žalované uložil zaplatit 10.000 Kč s úrokem z prodlení (výrok IX.) a rozhodl o nákladech řízení a nákladech s uplatněním pohledávky (výroky IV., V., X.
a XI.). Žalovaná rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním, a to nejprve podáním ze dne 5. 1. 2023, k jehož obsahu nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť při jeho sepsání nebyla zastoupena advokátem (§ 241a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), přihlédnout nemohl ani k „dodatku k dovolání“ ze dne 20. 2. 2023, jenž byl podán a doručen Nejvyššímu soudu až po uplynutí dovolací lhůty. V dovolání ze dne 12. 2. 2023, které podala před uplynutím dovolací lhůty za splnění podmínky zastoupení advokátem, rozsah podaného dovolání konkrétně nevymezila.
V podání však výslovně zpochybňuje jen platnost Dohody v části týkající se třetího nároku, když poukazuje na text této části Dohody (…věřitel prohlašuje, že dosud nevyúčtované nájemné… dlužníkovi vyúčtuje formou faktur…) a namítá, že neobsahuje její právní jednání (jako dlužníka), ale jen prohlášení věřitele, a má za to, že takovým jednáním nemůže být vázána a její námitka promlčení je proto důvodná. K této části Dohody se také snaží formulovat otázky, které považuje v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu za neřešené.
Podle svého obsahu tedy dovolání směřuje pouze proti výroku IX. rozsudku odvolacího soudu, jímž však bylo rozhodnuto o částce 10.000 Kč s úroky z prodlení. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srovnej např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, nebo ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2327/2018). Dovolací soud proto uzavírá, že jestliže byl dovoláním napaden výrok, jímž bylo rozhodnuto o částce 10.000 Kč s příslušenstvím, není dovolání žalované přípustné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení také další částky. Dovolání žalované tak není podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné, a proto ho Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).