26 Cdo 67/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v
právní věci žalobkyně I. S., zastoupené Mgr. Petrem Moníkem, LL.M., advokátem
se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139, proti žalovanému statutárnímu
městu Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 408, o
zaplacení částky 459.254,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Hradci Králové pod sp. zn. 11 Ec 123/2010-211, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2012, č. j. 21 Co
318/2012-236, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 3.
2012, č. j. 11 Ec 123/2010-211, uložil žalovanému zaplatit částku 270.000,- Kč
s úrokem z prodlení, zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po
žalovaném zaplacení částky 189.254,- Kč s úrokem z prodlení, a rozhodl o
nákladech řízení účastníků a státu.
Zjistil, že dne 14. 12. 2006 uzavřel žalovaný (pronajímatel) s žalobkyní
(nájemkyní), smlouvu o nájmu nebytového prostoru č. 501 o výměře 98,65 m2 v
domě H., který byl po prohlášení vlastníka o vymezení bytových a nebytových
jednotek v domě a pozemku pod tímto domem v roce 2000 zapsán jako – jednotka č.
648/1, včetně podílu na společných částech domu v katastrálním území v H. v
katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 22209 u katastrálního úřadu pro
Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště H. (dále jen „nebytová jednotka“),
že žalovaný souhlasil s provedením stavebních úprav v nebytové jednotce za
účelem vybudování provozovny kadeřnictví, a to na náklady žalobkyně, která tyto
úpravy v době od 4. 9. 2007 do 19. 11. 2007 provedla, že se žalobkyně v nájemní
smlouvě ani v dodatcích, které byly v průběhu nájmu uzavřeny, nevzdala náhrady
za zhodnocení jednotky, že dne 1. 9. 2010 uzavřel žalovaný s žalobkyní kupní
smlouvu o prodeji nebytové jednotky za kupní cenu 1.500.000,- Kč, která byla
určena podle stavu po provedeném zhodnocení, že žalobkyně je od 15. 9. 2010
zapsána v katastru nemovitostí jako její vlastnice, a že stavebními úpravami se
hodnota nebytové jednotky k 15. 9. 2010 zvýšila o 270.000,- Kč. Na základě
těchto zjištění dospěl k závěru, že žalobkyně za trvání nájmu zhodnotila
nebytovou jednotku o 270.000,- Kč, že ke skončení nájmu došlo k 15. 9. 2010
splynutím osoby pronajímatele a nájemce, že jí to však nijak nebrání domáhat se
vůči žalovanému zaplacení za zhodnocení věci, které provedla ještě za trvání
nájmu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že žalobkyni náleží za
zhodnocení nebytové jednotky podle § 667 odst. 1 věty čtvrté zákona č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“),
částka 270.000,- Kč, v části, v níž žádala zaplacení částky vyšší, žalobu
zamítl.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze
dne 17. 9. 2012, č. j. 21 Co 318/2012-236, změnil rozsudek soudu prvního stupně
v napadené části, jíž bylo žalobě částečně vyhověno, a žalobu (o uložení
povinnosti zaplatit částku 270.000,- Kč s úroky z prodlení) zamítl; zároveň
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ustanovení § 667 obč.
zák. je nutné vykládat tak, že „nájemce se může domáhat na pronajímateli
zhodnocení věci, jen dojde-li ke skončení nájmu takovým způsobem, že předmět
nájmu zůstane ve vlastnictví pronajímatele, jenž se tak obohatí. Splynutím
osoby pronajímatele a nájemce došlo ke splynutí subjektů, mezi nimiž vzniká
okamžikem zániku nájmu nárok podle § 667 odst. 1 obč. zák., proto podle § 584
obč. zák. došlo k zániku tohoto závazku“. Nesouhlasil ani se závěrem soudu
prvního stupně, že se žalobkyně nevzdala práva na zaplacení zhodnocení nebytové
jednotky, neboť „zavázala-li se při skončení nájmu uvést nebytovou jednotku do
původního stavu, nemohla na základě tohoto závazku očekávat jakoukoli úhradu za
její zhodnocení“, a proto by žalobě nebylo možné vyhovět, i kdyby nedošlo k
zániku závazku splynutím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“). Namítala, že odvolací
soud nesprávně vyložil § 667 odst. 1 obč. zák. V něm jsou totiž stanoveny jen
dvě podmínky pro uplatnění nároku na zhodnocení věci, a to změna věci se
souhlasem pronajímatele a skončení nájmu (jak konstatoval i Nejvyšší soud v
rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1138/2005) a obě podmínky byly naplněny, není přitom
významné, jak nájem skončil. Zdůraznila, že stavební úpravy provedla na své
náklady, o toto zhodnocení byla navýšena i kupní cena nebytové jednotky, kterou
musela při její koupi zaplatit a podle závěrů odvolacího soudu by se
protihodnoty za zhodnocení věci nemohla domáhat ani po skončení nájmu.
Nesouhlasila ani se závěrem odvolacího soudu, že se vzdala nároku na
zhodnocení, má za to, že takový závěr z provedeného dokazování nevyplývá.
Vytýkala odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy a je
i nepřezkoumatelné. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek
odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti
zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1.
2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání
a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou –
účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř., za splnění podmínky jejího
advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud
změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení
§ 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu
přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a
b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tyto vady nebyly dovoláním uplatněny a z obsahu
spisu nevyplývají), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Námitka dovolatelky, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, kterou posléze
uvedenou vadu řízení namítla, není opodstatněná. Odůvodnění napadeného rozsudku
má všechny náležitosti stanovené v § 157 odst. 1, 2 o. s. ř., je v něm uvedeno,
k jakému zjištění o jednotlivých skutečnostech odvolací soud dospěl, na základě
jakých důkazů a jak tyto důkazy hodnotil.
Dovolatelka zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že zánikem
nájmu splynutím pronajímatele a nájemce, zaniká podle § 584 obč. zák. i nárok
nájemce podle § 667 odst. 1 obč. zák. na zaplacení protihodnoty toho, o co se
zvýšila hodnota pronajaté věci.
Podle § 667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák. dal-li pronajímatel souhlas se změnou
pronajaté věci, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po
skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci.
Nárok na zaplacení protihodnoty toho, o co se změnami na pronajaté věci zvýšila
její hodnota, vzniká až skončením nájmu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2455/2009). Účelem je vypořádat
investice nájemce provedené se souhlasem pronajímatele, a to subjektem, jenž je
pronajímatelem ke dni skončení nájmu věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 23. 11. 2010, sp. zn. 26 Cdo 410/2010). Ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák.
o změnách na pronajaté věci se uplatní i při nájmu nebytových prostor (viz
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 26 Cdo 861/2001,
uveřejněný pod č. 14/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelce tak mohl vzniknout nárok na zaplacení za zhodnocení nebytové
jednotky (byla-li by prokázána její tvrzení), až skončením nájmu, a to vůči
stávajícímu pronajímateli. Ustanovení § 667 odst. 1 věta čtvrtá obč. zák. se
uplatní při všech způsobech skončení nájmu, tedy i v případě skončí-li nájem
splynutím osoby pronajímatele a nájemce podle § 584 obč. zák., představující
jeden z obecných důvodů zániku nájmu.
Jestliže se určitá osoba stane zároveň subjektem práva (pohledávky) i
povinnosti (dluhu) z téhož závazkového vztahu, zaniká závazek splynutím,
nestanoví-li zákon jinak (§ 584 obč. zák.). Vznikl-li dovolatelce nárok podle §
667 odst. 1 věta čtvrtá obč. zák. na zaplacení zhodnocení nebytové jednotky,
který může uplatnit jen vůči stávajícímu pronajímateli (vlastníkovi) v
okamžiku, kdy se sama stala vlastnicí této nebytové jednotky, pak došlo ke
splynutí pohledávky, kterou měla jako nájemkyně, s povinností, kterou měla jako
vlastnice (pronajímatelka) a tedy k zániku tohoto závazku podle § 584 obč.
zák., neboť účinky splynutí nejsou u těchto závazků zákonem vyloučeny. Bez
právního významu je přitom okolnost, zda vynaložené investice (ne)byly
zohledněny ve výši kupní ceny nebytové jednotky. Dovolací soud se proto (pro
nadbytečnost) již nezabýval dalšími dovolacími námitkami, kterými dovolatelka
zpochybňovala závěry odvolacího soudu, které nebyly pro právní posouzení věci
určující, a které odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl jako
„argument navíc“ pro zamítnutí žaloby.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích
důvodů a jejich obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci
nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) – proto dovolání jako nedůvodné
zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a tím, že podle
obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. října 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu