26 Cdo 711/2023-530
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně A. H. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Konečnou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 440/84, proti žalovaným 1/ M. M., narozené XY, 2/ J. M., narozenému XY, a 3/ J. M., narozenému XY, všem bytem XY, zastoupeným Mgr. Ing. Ivanou Lasovskou, advokátkou se sídlem v Ivanovicích na Hané, Mlýnská 367/4, o vyklizení nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 11 C 58/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. září 2022, č. j. 37 Co 153/2021-442, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám Mgr. Hany Konečné, advokátky se sídlem v Brně, Pekařská 440/84, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. září 2022, č. j. 37 Co 153/2021-442, potvrdil rozsudek ze dne 20. dubna 2021, č. j. 11 C 58/2018-354, jímž jim Okresní soud v Blansku (soud prvního stupně) uložil povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku tam specifikovanou nemovitou věc a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaných proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila, odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“), neboť v něm neuplatnili (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 241b o. s. ř.), nýbrž ve skutečnosti pouze nezpůsobilé důvody (viz posléze uvedený výklad). S přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a k povaze uplatněných dovolacích námitek dovolatelé zpochybnili rovněž postup soudu prvního stupně (resp. soudu odvolacího), který žalobu (odvolání) projednal a o ní (o něm) rozhodl v jejich nepřítomnosti (tj. postup podle § 101 odst. 3 o.
s. ř.). Jejich dovolací námitky v tomto směru jsou však z obsahového hlediska podřaditelné pod tzv. zmatečnostní vadu ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. (nejde tedy o způsobilý dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť uvedeným postupem (šlo-li by o postup nesprávný) jim mohla být odňata možnost jednat před soudem (jak ostatně v dovolání sami zdůrazňovali). Přehlédli však, že v případě nepřípustného dovolání je tato vada právně významná pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 16.
listopadu 2011, sp. zn. 26 Cdo 2328/2011 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 11. září 2012, sp. zn. I. ÚS 478/12/, a z 18. ledna 2023, sen. zn. 29 ICdo 27/2022, včetně tam citované prejudikatury). Dovolací výtkou, že soudy nižších stupňů měly před rozhodnutím o vyklizovací žalobě nejprve vyčkat výsledku dosud neskončeného řízení o určení neplatnosti dražby (míněno dražby, v níž byl žalobkyni udělen příklep, na jehož základě se stala vlastnicí vyklizované nemovité věci), jež je vedeno u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 C 75/2018, se dovolatelé ve skutečnosti dožadovali, aby v dovolacím řízení byla řešena otázka, kterou se odvolací soud nezabýval a ani – z posléze uvedené příčiny – zabývat nemohl.
Dovolatelé se totiž poprvé zmínili o uvedeném soudním řízení až v dovolání, a to současně s tvrzením, že dosud nebylo pravomocně skončeno. Tím ovšem uplatnili tzv. skutkové novoty, které jsou v dovolacím řízení zapovězeny (viz § 241a odst. 6 o. s. ř.).
Z obsahového hlediska pak uvedenou výtkou ve skutečnosti brojili proti správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu (výtka nesprávného právního posouzení věci je zde založena primárně na kritice učiněných skutkových zjištění), ačkoliv skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Zbývá dodat, že způsobilým dovolacím důvodem nejsou podle současné právní úpravy ani tzv. jiné vady řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a – jak bylo již řečeno shora – § 229 odst. 3 o.
s. ř.), totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. Přitom právě takový (nezpůsobilý) důvod (vadu řízení) dovolatelé v dovolání rovněž uplatnili (namítli-li také porušení poučovací povinnosti „dle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř.“ /správně dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř./ poukazujíce na to, že „nebyli vyzváni k vylíčení skutkových okolností a doplnění důkazů“ a současně „nebyli poučeni o následcích nesplnění této výzvy, a to tak, aby takové výzvě porozuměli“).
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelé včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o
návrhu dovolatelů na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku (§ 243 písm. a/ o. s. ř.) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či z 3. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 6. 2023
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu