26 Cdo 752/2024-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobkyně J. M., zastoupené Mgr. Margaret Mikulovou, advokátkou se sídlem ve Valašském Meziříčí, Křížkovského 116/2, proti žalovanému M. M., zastoupenému Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Poláškova 737/2, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 22 C 48/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2023, č. j. 57 Co 259/2022-141, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 356 Kč k rukám Mgr. Margaret Mikulové, advokátky se sídlem ve Valašském Meziříčí, Křížkovského 116/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č. j. 22 C 48/2021-64, vyhověl žalobě a uložil žalovanému a původně žalovanému 2) T. M. povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „pozemek p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY rodinný dům, a dále pozemek p. č. XY, vše v obci XY a katastrálním území
2. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 3. 2023, č. j. 57 Co 259/2022-141, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I (výrok I) a změnil v nákladovém výroku II (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
3. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti výroku I citovaného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud (jako soud dovolací) odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
4. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
5. Dovolatel v dovolání kromě odkazu na ustanovení § 237 o. s. ř. pouze konstatoval, že má (stran přípustnosti dovolání) za to, že „odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe při řešení právní otázky, zda je v rozporu s dobrými mravy výkon vlastnického práva žalobkyně realizovaný žalobou na vyklizení nemovitosti za situace, kdy byl právními předchůdci žalobkyně veden k přesvědčení, že se stane podílovým spoluvlastníkem dané nemovitosti a že zde dožije“. Takovéto vymezení přípustnosti dovolání však výše uvedeným požadavkům nevyhovuje, jelikož nijak nespecifikuje judikaturu, od níž se měl odvolací soud při věcném řešení zmíněné otázky odchýlit. Přitom pouhá kritika právního posouzení věci soudy nižších stupňů není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
6. Dovolatel navíc nesouhlasí především s hodnocením provedených důkazů a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 větě první o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují žádný nesoulad a odpovídají obsahu spisu.
7. Výtkou, že odvolací soud se nevypořádal s „lhůtou, kterou určil nalézací soud ve vztahu k vyklizení dané nemovitosti“, a že velmi formalisticky a neúplně přistoupil k dovolatelovu požadavku, aby mu žalobkyně zajistila náhradní byt či ubytování, pak dovolatel ve skutečnosti uplatňuje vady řízení. Ani ty však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 237 - 238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
8. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§ 243 písm. a), b) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 5. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová pověřená členka senátu