26 Cdo 927/2025-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce P. B., zastoupeného JUDr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti žalované A. M., zastoupené JUDr. Pavlínou Mulačovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 244/17, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 277/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2024, č. j. 19 Co 1277/2023-157, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 327,50 Kč k rukám JUDr. Martina Zikmunda, advokáta se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 25 C 277/2022-86, uložil žalované povinnost do tří měsíců od právní moci rozsudku „vyklidit a vyklizený předat žalobci pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. – garáž, dále pozemek parc. č. XY, vše v k.ú. XY, zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY“ (výrok I), a
2. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 19 Co 1277/2023-157, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
3. Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť při řešení dovoláním zpochybněné otázky náležitostí odůvodnění se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
4. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nedostál své zákonné povinnosti jednoznačně právně kvalifikovat zjištěný skutkový stav a odchýlil se od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3762/2016, a ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 789/2016, v nichž dovolací soud dovodil, že je primární povinností soudu při rozsouzení věci v písemném vyhotovení odůvodnění svého rozsudku vyložit jednoznačnou právně kvalifikační úvahu představující srozumitelně vyznívající použití příslušné právní normy či právních norem na zjištěný skutkový stav, přičemž je nepřijatelné činit (tzv. na výběr) možné alternativní aplikační úvahy té které skupiny pravidel chování, jež se mohou na zjištěný skutkový stav podle soudu aplikovat, neboť takový závěr v podstatě představuje rezignaci soudu na zákonem vyžadovanou (zcela jednoznačnou) právní
kvalifikaci (právní posouzení) učiněného závěru o skutkovém stavu věci. 5. Oproti mínění dovolatelky však odůvodnění rozsudku odvolacího soudu splňuje požadavky kladené § 157 odst. 2 o. s. ř. Pro závěr o důvodnosti žaloby totiž bylo podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu určující zjištění, že žalovaná užívala sporný pozemek toliko na základě ústního souhlasu žalobce (jeho právního předchůdce), který však byl odvolán nejpozději výzvou k vyklizení pozemku. Jiný právní důvod užívání sporného pozemku žalovaná (přes poučení soudu) neprokázala. Úvahy o možné právní kvalifikaci ústní dohody mezi žalobcem (jeho právním předchůdcem) a žalovanou odvolací soud (soud prvního stupně) učinil pouze nad rámec tohoto názoru („navíc“). 6. Ostatně žalovaná námitku nejednoznačné právní kvalifikace v odvolacím řízení ani neuplatnila, nemůže proto odvolacímu soudu úspěšně vytýkat, že se jí nezabýval (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5764/2016, a v něm citovanou judikaturu). 7. Namítané pochybení odvolacího soudu tak nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod dovolatelky. 8. Pouze pro úplnost lze dodat, že mohla-li žalovaná bezplatně užívat sporný pozemek, aniž by byla dohodnuta doba jeho užívání, byla právním důvodem jeho užívání výprosa (§ 2189 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). 9. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. 5. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu