Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 957/2025

ze dne 2025-06-10
ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.957.2025.1

26 Cdo 957/2025-282

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce statutárního města České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 1/1, IČO 00244732, zastoupeného JUDr. Jaromírem Toufarem, narozeným 5. 4. 1961, bytem v Českých Budějovicích, Jírovcova 1345/28, proti žalované D. P., zastoupené Mgr. Jaroslavem Drvotou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 121/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 8. 2024, č. j. 7 Co 626/2024-225, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 22. 11. 2024, č. j. 7 Co 626/2024-242, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

1. Žalobce (vlastník domu na adrese XY – dále jen „dům“) se změněnou žalobou domáhal vyklizení bytu č. 54 o velikosti 0+1 s příslušenstvím nacházejícího se ve třetím nadzemním podlaží domu (dále jen „byt“), a jeho předání do 15 dnů od právní moci rozsudku a po zajištění „náhradního ubytování, tj. bytu o jedné místnosti nebo pokoje v zařízení určeném k trvalému bydlení“.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 2. 2024, č. j. 14 C 121/2022-184, žalobu zamítl (výrok I), a rozhodl

3. Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 8. 2024, č. j. 7 Co 626/2024-225, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 22. 11. 2024, č. j. 7 Co 626/2024-242 (dále též jen „rozsudek odvolacího soudu“), rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I a II a IV tak, že uložil žalované povinnost byt vyklidit ve lhůtě 15 dnů od zajištění „náhradního ubytování“ (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II) a o náhradě státem placených nákladů řízení (výrok III).

4. Nejvyšší soud dovolání žalované (dále též jen „dovolatelka“) proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Otázku, zda výkon práva žalobce, domáhajícího se vyklizení bytu, není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, resp. zneužitím práva ve smyslu § 2 odst. 3, § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), posoudil totiž odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit.

5. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti (její části) sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (příp. představuje zneužití práva; § 2 odst. 3, § 8 o. z.), má být až poslední možností - ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona - viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení § 2 odst. 3, § 8 o. z. – srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017, ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2136/2018, či jeho usnesení ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017).

6. Z obsahu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelky (řádné hrazení úhrad spojených s užíváním bytu, její věk, špatné sociální a majetkové poměry, zdravotní, zejména psychický stav a snahu jej řešit), tak i na straně žalobce (krátká doba trvání sjednaného nájmu na dobu určitou a vědomost žalované o tom, skončení nájmu uplynutím doby, „nenárokovost“ jeho prodloužení, způsob užívání bytu žalovanou - nutkavé hromadění nepotřebných věcí a odpadu, zápach, při kontrole provedené žalobcem zjištěný létající hmyz a zanesená kuchyňská linka, obtěžování ostatních uživatelů bytů v domě zápachem a jejich stížnosti, povinnost žalobce coby vlastníka zajistit ostatním uživatelům podmínky pro řádné užívání); vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci. Situaci žalované zohlednil vázáním uložené povinnosti byt vyklidit na zajištění „náhradního ubytování“ (aniž jej však - oproti žalobnímu žádání a skutečnosti, že právní úprava charakter této „bytové náhrady“, na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, blíže nedefinuje - blíže vymezil; tuto okolnost však dovolací soud zohlednit nemohl; srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). To považoval za „adekvátní způsob zohlednění dobrých mravů ve prospěch žalované při rozhodování o nároku žalobce na ochranu jeho vlastnického práva“.

7. Úvaha odvolacího soudu (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění), že výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy (ani zneužitím práva), není zjevně nepřiměřená. Přitom jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit - srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

8. Dovolatelka výslovně svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu i v jeho nákladových výrocích, byť vůči nim žádné dovolací námitky neprezentuje. Zde však ostatně platí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí odvolacího soudu přípustné objektivně.

9. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.

10. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 6. 2025

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu