26 Nd 532/2024-1818
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně D. D., zastoupené JUDr. Ondřejem Kramperou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalované IMOSA spol. s r.o., se sídlem v Karlových Varech, Kolmá 857/6, IČO 25705121, o 4 008 000 Kč s příslušenstvím, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze uplatněné žalovanou v řízení o jejím odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, č. j. 47 Cm 148/2016-1740, vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 324/2024,
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Michaela Janoušková, Mgr. Ing. David Bokr a JUDr. Ondřej Kubát nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 324/2024.
1. Žalobkyně se u Krajského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 47 Cm 148/2016 domáhala uložení žalované zaplacení částky 6 000 000 Kč s příslušenstvím, z titulu tvrzeného nároku na vypořádací podíl v souvislosti se zánikem její účasti v žalované, jejímž byla společníkem.
2. Krajský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 47 Cm 148/2016-1143, jenž byl vydán jako druhý v pořadí (neboť předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 1. 2018, č. j. 47 Cm 148/2016-42, byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, č. j. 14 Cmo 364/2018-535, vyjma výroku II zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu částky 3 008 000 Kč s tam
uvedeným úrokem z prodlení (výroky II a III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu účastníků (výrok IV) a o náhradě státem placených nákladů řízení s tím, že výši těchto nákladů stanoví soud prvního stupně samostatným usnesením (výroky V a VI).
3. K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2024, č. j. 14 Cmo 128/2023-1433, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti shora uvedenému rozsudku podaly obě účastnice dovolání. Žalovaná v rámci svého dovolání požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků.
5. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, č. j. 47 Cm 148/2016-1740 byl návrh žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků zcela zamítnut.
6. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala žalovaná odvolání a v rámci odvolacího řízní vznesla námitku podjatosti (č. l. 1804) senátu 14 Cmo Vrchního soudu v Praze. Odůvodňuje ji tím, že tento senát v minulosti rozhodoval ve věcech vedených v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 110/2023 a 14 Cmo 128/2023, jejichž účastníkem byla, v nichž dle jejího názoru „nejednal nezaujatě“, soudkyně JUDr. Janoušková ve věci sp. zn. 14 Cmo 110/2023 „strašně litovala žalobkyni“. Považuje (aniž blíže sděluje, z jakých důvodů a jaké povahy) „za jisté, že existuje určité propojení nejen mezi soudkyní, ale i mezi soudkyní a advokátem“ – (předchozím) zástupcem žalobkyně Mgr. Jakubem Vavříkem. V předcházejících řízeních bylo jednání konáno, přestože se žalovaná „včas a řádně omlouvala ze zdravotních důvodů“. Senát též „nepřihlédl ani ke zpronevěře obchodního podílu, kterou upřednostňuje“, aby nemusel rozhodnout ve prospěch žalované. Jeho rozhodnutí „jsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu“. Navrhla proto, aby soudci senátu 14 Cmo byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí o jejím odvolání.
7. Věc byla proto předložena Nejvyššímu soudu, a to spolu s vyjádřením k námitce podjatosti dotčených soudců senátu 14 Cmo, kteří shodně uvedli, že nemají žádný poměr k věci ani k žádnému z účastníků ani k jejich zástupcům.
8. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
9. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
10. Podle § 15a odst. 1 věty první o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
11. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. 12. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. je dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
13. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Michaely Janouškové, Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Ondřeje Kubáta. K věci ani k účastníkům (jak vyplývá z jejich vyjádření) nemají z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalovanou uvedených v jejím podání. Žalovaná netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, které by zakládaly podjatost uvedených soudců. Namítá toliko nesouhlas s postupem soudců v řízení a jejich rozhodování v jiných věcech. Důvodem vyloučení soudců však námitky vůči správnosti jimi dosud vydaných rozhodnutí v téže či jiné soudem projednávané věci nebo procesní postup v řízení být nemohou, neboť to výslovně vylučuje § 14 odst. 4 o. s. ř. (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96).
14. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze uvedení ve výroku tohoto usnesení, jimž podle rozvrhu práce přísluší ve věci rozhodnout, nejsou v souzené věci vyloučeni z jejího projednávání a rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu