27 Cdo 1018/2021-287
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Marka Doležala v právní věci
žalobce J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michaelem
Buchlovským, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 987/19, PSČ 602 00, proti
žalovanému J. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Stoklasem,
advokátem, se sídlem v Ostravě, Masná 1324/1, PSČ 702 00, o určení neplatnosti
smlouvy o převodu podílu, in eventum o zrušení smlouvy o převodu podílu, vedené
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 28 Cm 247/2018, o dovolání žalobce
proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2020, č. j. 5 Cmo
193/2020-220, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2020, č. j. 5 Cmo
193/2020-220, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č. j. 28 Cm
247/2018-177, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že „smlouva o
převodu podílu ve výši 100 % ve společnosti H., IČO XY, se sídlem XY“ (dále též
jen „společnost“ a dále též jen „podíl“), ze dne 8. 11. 2017 uzavřená mezi
žalobcem a žalovaným je neplatná“, „in eventum“ zrušení smlouvy o převodu
podílu, „in eventum“ zrušení smlouvy o převodu podílu za současného uložení
povinnosti žalobci, aby žalovanému uhradil 1.000 Kč do tří dnů od právní moci,
a uložení povinnosti žalovanému (jako osobě neoprávněné) „zdržet se podání
návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku podle zrušené smlouvy o převodu
podílu“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [2] Vyšel při tom z toho, že:
1) Žalobce byl od 1. 10. 2003 do 6. 12. 2017 jednatelem společnosti. Od
6. 12. 2017 byla jako jednatelka v obchodním rejstříku zapsána L. N. (dále též
jen „L. N.“). 2) Žalobce byl od 27. 4. 2005 do 6. 12. 2017 jediným společníkem
společnosti. Od 6. 12. 2017 byla jako jediná společnice v obchodním rejstříku
zapsána L. N. 3) Dne 31. 5. 2005 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o
převodu obchodního podílu za sjednanou cenu 200.000 Kč, jež nikdy nebyla
„doručena“ obchodnímu rejstříku. Účastníci o ní (shodně) tvrdili, že se jednalo
o „zajišťovací převod práva“. 4) Dne 17. 6. 2006 byla mezi žalobcem a žalovaným „sepsána“ další
smlouva o převodu obchodního podílu (rovněž) za sjednanou cenu 200.000 Kč, o
níž bylo shodně tvrzeno, že se jednalo o „zajišťovací převod práva“, což plyne
ze „smlouvy o půjčce z roku 2006“, jíž žalovaný půjčil společnosti 5.600.000 Kč
na nákup bytové jednotky v Praze. Žalobce se současně zavázal „provést“
zajišťovací převod podílu ve společnosti na žalovaného. 5) Dne 8. 11. 2017 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena (v pořadí
třetí) smlouva o převodu podílu, jíž žalobce převedl na žalovaného podíl za
(sjednanou) cenu 1.000 Kč (dále též jen „smlouva o převodu podílu“), přičemž
při jejím uzavírání (v bydlišti žalovaného, kam se žalobce dostavil) nebyl na
žalobce vyvíjen žádný nátlak. Pravost podpisů ověřil JUDr. Roman Bárta,
advokát, se sídlem v Opavě (dále též jen „JUDr. R. B.“), jenž smlouvu o převodu
podílu (na žádost žalovaného) sepsal, vytiskl a přivezl do bydliště žalovaného,
kde doplnil číslo občanského průkazu, jenž mu žalobce dobrovolně vydal. 6) JUDr. R. B. připravil návrh na zápis změny do obchodního rejstříku
(jenž žalobce podepsal). S ohledem na dohodu žalobce a žalovaného nebyl návrh
podán. 7) Žalobci (jako jednateli) byl znám ekonomický stav společnosti (tj. i
hodnota podílu). 8) Dne 6. 12. 2017 uzavřel žalobce se svou partnerkou L. N. smlouvu o
převodu téhož podílu. L. N. (následně) vykonávala práva společníka (při výkonu
působnosti valné hromady). 9) Dopisem ze dne 24. 7. 2018 se žalobce (prostřednictvím svého
advokáta) dovolával neplatnosti smlouvy o převodu podílu nejen z důvodu
nedostatku svobodné vůle, ale rovněž proto, že (sjednaná) cena za převod
neodpovídala hodnotě podílu (byla v hrubém nepoměru).
Z opatrnosti (s odkazem
na § 1793 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též jen „o. z.“) požadoval i zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu. 10) Výše vlastního kapitálu společnosti činila (podle účetní závěrky
sestavené ke dni 31. 12. 2017) 6.312.000 Kč. Společnost dosáhla kladného
hospodářského výsledku ve výši 472.000. Kč. 11) Hodnota společnosti byla znalcem stanovena na 14.500.000 Kč. [3] Soud prvního stupně shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na
požadovaném určení (§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále
též jen „o. s. ř.“), neboť „žaloba je způsobilá vyřešit otázku nejistého
právního postavení účastníků (…)“. Vzhledem k tomu, že žalobce následně podíl
ve společnosti dále převedl, „není na místě, aby spornou záležitost řešil
žalobou na plnění“. „Vyřešení otázky platnosti smlouvy (…) může mít dopad na
případná další soudní řízení ve vztahu k postavení“ L. N. jako společnice. [4] Smlouvu o převodu podílu shledal soud prvního stupně platnou. Důvodnou neshledal žádnou z žalobcových námitek. [5] K jednotlivým námitkám uvedl:
1) Vzhledem k tomu, že nabyvatel podílu přistupuje ke společenské
smlouvě ze zákona [§ 209 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních
společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále též jen „z. o. k.“], není (již) vyžadováno prohlášení o přistoupení ke společenské smlouvě. Měla-li společnost jediného společníka, nebylo důvodu, aby valná hromada k
převodu podílu udělovala souhlas. 2) Doručení smlouvy o převodu podílu je podmínkou účinnosti smlouvy ve
vztahu ke společnosti. Na platnost smlouvy o převodu podílu nemá tato
skutečnost vliv. V projednávané věci byl (navíc) převodce jednatelem
společnosti. Smlouva se tak stala účinnou, neboť se dostala „do dispoziční
sféry“ společnosti. 3) Smlouva o převodu podílu (v souladu se závěry usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1117/2010, a rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 21/2012) neodporuje dobrým mravům. „V
projednávané věci nevyšlo najevo, že by cena, kterou účastníci za obchodní
podíl sjednali, sledovala nemravný cíl, či nemravné důsledky“. 4) Nejedná se o zdánlivé právní jednání pro absenci vůle žalobce (§ 551
o. z.). Žalobce projevil vůli právní jednání učinit (podíl na žalovaného
převést). Vůle byl stvrzena podpisem. Pravost podpisu byla (následně) úředně
ověřena. Žalovanému (ani třetí osobě) nebylo známo, že by žalobce neměl v
úmyslu smlouvu uzavřít. Žalobce je tak „ujednáním“ vázán. 5) Tvrzení, že se jednalo o zajištění závazku žalobce (jak tomu bylo u
předchozích dvou smluv o převodu podílu), nebylo prokázáno. 6) „Nevyšlo najevo“, že by žalobce byl k právnímu jednání přinucen
hrozbou (tělesného nebo duševního) násilí vyvolávající důvodnou obavu. Naopak
bylo prokázáno, že se žalobce do bydliště žalovaného dostavil dobrovolně
(dobrovolně vydal i svůj občanský průkaz). 7) Nebylo prokázáno, že by žalovaný při uzavírání smlouvy zneužil tísně,
nezkušenosti, rozumové slabosti nebo lehkomyslnosti žalobce. Nebyly tak
naplněny znaky tzv. lichvy (§ 1796 o. z.).
[6] Důvodným soud neshledal ani eventuální požadavek žalobce na zrušení
smlouvy a navrácení věci do původního stavu (§ 1793, § 1794 odst. 2 o. z.). Žalobci (jako jednateli společnosti) musela být hodnota podílu známa. Se
smluvně sjednanou cenou souhlasil. [7] K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným
rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), ve
výroku II. o nákladech řízení před soudem prvního stupně změnil (druhý výrok) a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). [8] Odvolací soud – ztotožňuje se jinak se skutkovými zjištěními soudu
prvního stupně – doplnil (zopakoval) dokazování a dále vycházel z toho, že:
1) smlouva předložená žalobcem „neobsahuje vlastnoruční podpis
ověřujícího advokáta“. Smlouva předložená žalovaným obsahuje u ověřovací
doložky podpis advokáta JUDr. R. B. (neobsahuje však otisk jeho razítka),
2) návrh na zápis změn do obchodního rejstříku ze dne 7. 11. 2017
obsahuje podpis žalobce (jako jednatele společnosti). Je doplněn prohlášením o
pravosti podpisu advokáta JUDr. R. B. Prohlášení o pravosti bylo vyhotoveno v
Krnově 8. 11. 2017. Ověřovací doložka obsahuje vlastnoruční podpis ověřujícího
advokáta,
3) žalobce se dopisem ze dne 24. 7. 2018 dovolával neplatnosti smlouvy o
převodu podílu s tím, že byla učiněna bez svobodné vůle (na základě vydírání) a
z opatrnosti (současně) žádal o zrušení smlouvy a navrácení do původního stavu
(§ 1793 o. z.), neboť kupní cena neodpovídala skutečné hodnotě podílu. [9] Byť odvolací soud soudu prvního stupně vytkl absenci poučení žalobce
podle § 118a odst. 3 o. s. ř., neměla tato skutečnost podle odvolacího soudu
vliv na věcnou správnost rozhodnutí, neboť žalobce přes poučení, jež se mu
dostalo při jednání odvolacího soudu, další důkazní návrhy nevznesl. [10] Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně
existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, aplikace §
209 z. o. k., řešení otázky existence svobodné a vážné vůle při uzavírání
předmětné smlouvy i otázky žalobcem tvrzené „nemravnosti“ smlouvy o převodu
podílu. Dovozoval-li žalobce „nemravnost“ s odkazem na disimulované jednání a
okolnosti podpisu předcházející (tvrzené vyhrožování), pak tyto skutečnosti
(pokud by byly prokázány, což se nestalo) by samy o sobě neplatnost nezakládaly. [11] Smlouvu o převodu podílu měl odvolací soud za platně uzavřenou. Konstatoval, že (žalobcem předložená) smlouva o převodu podílu (pro absenci
podpisu advokáta, jenž prohlášení vyhotovil) neobsahuje řádnou ověřovací
doložku (§ 25a odst. 2 písm. f/ zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), podpisy
tak není možno považovat za úředně ověřené. Zákon však úřední ověření podpisů
na smlouvě nevyžaduje [§ 6 odst. 1 z. o. k. se neuplatní, neboť v případě
převodu podílu se jedná o „kroky“ společníků (výkon jejich vlastnických práv)]. Tedy „samotná absence řádné a úplné ověřovací doložky“ podpisů smluvních stran
(absolutní) neplatnost smlouvy (inter partes) nezakládá.
Skutečnost, že
žalovaný (v průběhu odvolacího řízení) předložil smlouvu o převodu podílu
obsahující podpis advokáta, shledal bezpředmětnou. [12] K námitce žalobce, že smlouva o převodu podílu je zastřeným právním
jednáním s odkazem na „smlouvu o půjčce z roku 2006 a jejím zajištění“,
odvolací soud zdůraznil, že tato argumentace odporuje vlastním tvrzením žalobce
(že mělo jít o zajištění částky 600.000 Kč na „vypořádání senátorského přínosu
žalovaného na majetkových aktivech společnosti“). Provedeným dokazování nebylo
zjištěno, že by mezi žalobcem a žalovaným bylo „běžným“ uzavírat „disimulovaná“
právní jednání. [13] Důvodnou odvolací soud neshledal ani námitku žalobce, že soud
prvního stupně „nevycházel“ z výpovědi svědkyně L. N. Jmenovaná je totiž nejen
blízkou přítelkyní žalobce, ale (nyní) i jedinou jednatelkou a (poté, co na ni
žalobce podíl převedl) společnicí společnosti. [14] Byl-li žalobce jediným společníkem a dlouhodobým jednatelem
společnosti, je z povahy věci vyloučeno, aby nevěděl o majetkových aktivech
společnosti (o vlastnictví nemovitostí), resp. o hodnotě společnosti. Odvolací
soud se tak ztotožnil se soudem prvního stupně i co do výkladu § 1793 a § 1794
odst. 2 o. z. II. Dovolání a vyjádření k němu
[15] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opíraje
jeho přípustnost o § 237 o. s. ř., uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1
o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu
prvního stupně) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[16] Za dovolacím soudem dosud neřešené považuje dovolatel otázky, zda
podpisy smluvních stran na smlouvě o převodu podílu ve společnosti s ručením
omezeným musí být úředně ověřeny a „zda i u (případně) vyjádřeného souhlasu s
neúměrnou cenou musí být kumulativně splněna podmínka výslovného vzdání se
práva dle § 1793 odst. 1 o. z.“
[17] Dovolatel má (s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu o obchodních
korporacích) za to, že u smlouvy o převodu podílu ve společnosti s ručením
omezeným je (zákonem) vyžadována nejen písemná forma, ale i (řádné) ověření
podpisů jednajících osob (§ 6 z. o. k.).
[18] Při řešení otázky rozporu smlouvy o převodu podílu s dobrými mravy
odvolací soud podle mínění dovolatele nerespektoval názor vyslovený Nejvyšším
soudem v usnesení ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1117/2010.
[19] Dovolatel dále namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil
provedené důkazy (konkrétně výslech svědkyně L. N.), čímž porušil § 132 o. s.
ř. Rozhodnutí odvolacího soudu nebylo řádně odůvodněno.
[20] Odvolací soud podle dovolatele nesprávně právně posoudil rovněž
otázku „souhlasu“ s neúměrnou cenou (§ 1793, § 1794 o. z.). Má za to, že
jazykový výklad pojmu „výslovné vzdání se práva“ znamená, že uvedené právní
jednání musí být obsahem textu smlouvy.
III. Přípustnost dovolání
[21] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku
podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[22] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k posouzení první
dovolatelem předkládané otázky, která (v souvislostech popsaných v dovolání) v
rozhodnutích dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání
[23] S ohledem na datum uzavření smlouvy o převodu podílu Nejvyšší soud
věc posoudil podle zákona o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. 12.
2020, tj. ve znění před novelizací provedenou s účinností od 1. 1. 2021 zákonem
č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech
a družstvech […].
[24] Podle § 6 odst. 1 z. o. k. právní jednání týkající se založení,
vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporace vyžadují písemnou formu s
úředně ověřenými podpisy, jinak jsou neplatná; soud k této neplatnosti
přihlédne i bez návrhu.
[25] Podle § 209 odst. 2 z. o. k. převod podílu je vůči společnosti
účinný doručením účinné smlouvy o převodu podílu s úředně ověřenými podpisy.
[26] Odvolací soud správně uzavřel, že ve vztahu k převodu podílu ve
společnosti s ručením omezeným se požadavek zpřísněné písemné formy právního
jednání obsažený v § 6 z. o. k. neuplatní. Je tomu tak proto, že citované
ustanovení dopadá na jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo
zániku obchodní korporace, nedopadá však na převody podílu ve společnosti s
ručením omezeným, jež se týkají (toliko) postavení společníků (výkonu jejich
vlastnických práv). Požadavek úředního ověření podpisů v takovém případě
nicméně vyplývá ze speciálního pravidla zakotveného v § 209 odst. 2 z. o. k.
(srov. Lasák, J. in Lasák, J., Dědič, J., Pokorná, J., Čáp, Z., a kol.: Zákon o
obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s.
50).
[27] Posouzení otázky nezbytnosti (řádného a úplného) ověření podpisů
smluvních stran na smlouvě o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným
odvolacím soudem však již správné není.
[28] Zákon rozlišuje účinnost smlouvy o převodu podílu ve společnosti s
ručením omezeným inter partes a její účinnost vůči společnosti. Není-li ve
smlouvě o převodu podílu stanoveno jinak, stávají se závazky ze smlouvy účinné
dnem, kdy byla smlouva uzavřena (§ 1745, § 1759 o. z.), a k tomuto dni se stává
nabyvatel vlastníkem podílu (§ 1099 o. z.), jenž je v poměrech právní úpravy
účinné od 1. 1. 2014 nehmotnou movitou věcí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016). Vůči společnosti však
nastávají právní účinky převodu podílu nevtěleného do kmenového listu až
okamžikem, kdy je jí doručena účinná písemná smlouva o převodu podílu s úředně
ověřenými podpisy smluvních stran. Až k tomuto dni se nabyvatel podílu stává
společníkem. Jinak řečeno, není-li převod podílu účinný vůči společnosti,
nestává se osoba, na kterou je podíl převáděn, společníkem (k tomu srov. v
poměrech družstva rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 29 Cdo
4215/2016, uveřejněný pod číslem 38/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
[29] K řečenému je pro poměry společnosti s ručením omezeným nutno
doplnit, že je- li převod podílu podmíněn souhlasem valné hromady (či jiného
orgánu), nenabude smlouva účinnosti (ani ve vztahu mezi stranami) dříve, než je
takový souhlas udělen (§ 207 odst. 2 in fine, § 208 odst. 1 in fine z. o. k.).
[30] Zákon o obchodních korporacích klade na smlouvu o převodu podílu
nevtěleného do kmenového listu požadavek na písemnou formu s úředně ověřenými
podpisy (§ 209 odst. 2 z. o. k.). Jakkoliv tak činí v souvislosti s účinností
smlouvy vůči společnosti, lze dovodit, že jde o požadavek na formu smlouvy jako
takové. Opačný výklad, podle kterého se forma smlouvy o převodu podílu může
lišit v závislosti na tom, zda má mít účinky vůči společnosti či nikoliv,
považuje Nejvyšší soud z hlediska právní jistoty za neudržitelný (srov.
stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, Cpjn 204/2015, uveřejněné
pod číslem 31/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část IV., bod 22).
[31] Nejvyšším soudem zastávaný výklad potvrdil i legislativní vývoj (k
tomu srov. § 209 odst. 2 z. o. k., ve znění účinném od 1. 1. 2021).
[32] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že uzavřel-li
odvolací soud, že zákon o obchodních korporacích nevyžaduje úřední ověření
podpisů na smlouvě o převodu podílu, a z uvedeného důvodu se pak (již) věcí
nezabýval (ani) z pohledu § 580, resp. § 582 o. z., nemůže jeho závěr obstát.
[33] Byť odvolací soud provedl k důkazu smlouvu o převodu podílu ve
vyhotovení předloženém (v odvolacím řízení) žalovaným, nečinil z ní žádná
skutková zjištění, ani ji neposuzoval, pročež tak nemůže učinit ani dovolací
soud.
[34] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky, na které
napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1
o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval druhou
dovolatelem položenou otázkou, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 o. s. ř.).
[35] V něm odvolací soud (především) posoudí otázku naléhavého právního
zájmu žalobce na v primárním petitu požadovaném určení, přičemž nepřehlédne
závěry Nejvyššího soudu vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2.
4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněném pod číslem 68/2001 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp.
zn. 29 Cdo 3161/2010, z nichž se podává, že má-li právní otázka (platnost
smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k
existenci práva nebo právního vztahu, není zpravidla dán naléhavý právní zájem
na určení této předběžné otázky. Lze-li žalovat přímo na určení existence práva
nebo právního vztahu, přičemž nepřehlédne, že nabyvatel podílu se stává
společníkem (až) okamžikem doručení účinné smlouvy o převodu podílu. V
návaznosti na učiněný závěr se (následně) bude zabývat otázkou platnosti
smlouvy o převodu podílu a případně problematikou neúměrného zkrácení.
[36] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s.
ř.). V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů
řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 5. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu