29 Cdo 3161/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
navrhovatelky ESA s. r. o., se sídlem v Kladně, Dubí, Oldřichova 158, PSČ 272
03, identifikační číslo osoby 46351141, zastoupené JUDr. Josefem Vaňkem,
advokátem, se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 00, za účasti
společnosti 1) p. k. Solvent s. r. o., se sídlem v Praze 9, K Žižkovu 9/640,
identifikační číslo osoby 25069497, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Rabasem,
advokátem, se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Vinohradská 343/6, PSČ 120 00, a
2) Definite credit s. r. o., se sídlem v Praze – Vysočanech, K Žižkovu 9/640,
PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 27595714, o určení neplatnosti smlouvy o
převodu obchodního podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm
183/2007, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
7. dubna 2010, č. j. 14 Cmo 480/2009-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání
navrhovatelky usnesení ze dne 5. května 2009, č. j. 79 Cm 183/2007-73, jímž
Městský soud v Praze zamítl návrh na určení neplatnosti smlouvy o převodu
obchodního podílu ve společnosti Mistr Distribuce s. r. o. (dále jen
„společnost“).
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož navrhovatelka
nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a současně uzavřel, že
smlouva navrhovatelkou tvrzenou neurčitostí ujednání o výši úplaty ani netrpí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší
soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné
pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud –
jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádnou
otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného
usnesení, nepředkládá. Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka nemá na požadovaném určení
naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř., je v souladu
s ustálenou judikaturou, z níž plyne, že má-li právní otázka (platnost
smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k
existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této
předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního
vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 68/2001
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Promítnuto do poměrů projednávané věci, v níž navrhovatelka usiluje (jak
ostatně i výslovně uvádí v dovolání) o vyjasnění, kdo je společníkem
společnosti (majíc za to, že smlouva, jíž převedla 100% obchodní podíl, je
neplatná), má posouzení platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu povahu
předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je (byl) společníkem společnosti. Navrhovatelka, která se původně (z uvedeného pohledu správně) domáhala určení
toho, že je společnicí společnosti, se po zápisu fúze sloučením se společností
Definite credit s. r. o. měla domáhat určení toho, že ke dni zápisu fúze byla
společnicí společnosti (srov. k tomu obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
číslo 8, ročník 2010, pod číslem 116, či – pro poměry družstva – usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2007, sp. zn. 29 Odo 208/2005, uveřejněné v
témže časopise, číslo 7, ročník 2007, pod číslem 103). Jakkoliv lze dovolatelce přisvědčit, že odvolací soud neměl – dospěl-li k
závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení – návrh
přezkoumávat po stránce věcné, neboť takový přezkum je podmíněn právě naléhavým
právním zájmem, nečiní ani skutečnost, že tak učinil, napadené rozhodnutí
zásadně právně významným. Je tomu tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá především na závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu na určení
neplatnosti smlouvy. Úvahy odvolacího soudu o platnosti smlouvy o převodu
obchodního podílu jsou tak z výše uvedeného důvodu právně bezcenné a v
případném dalším řízení z nich soud nebude moci vycházet (srov. k tomu důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn.
3 Cdon 1338/96,
uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21). Proto nelze dovolání připustit ani k posouzení správnosti závěru odvolacího
soudu, podle něhož smlouva o převodu obchodního podílu namítanou neurčitostí
netrpí. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a ostatním
účastníkům náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části
první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu