27 Cdo 1052/2018-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v
právní věci žalobce K. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem
Makovcem, advokátem, se sídlem v Praze, Jaselská 305/15, PSČ 160 00, proti
žalovanému B. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Duchoněm,
advokátem, se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 293, PSČ 511 01, o zaplacení
1.393.785,11 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2016, č. j. 53 Co 221/2016-257, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 41/2014, o dovolání žalovaného
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 53 Co
351/2017-303, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 14. 6. 2017, č. j. 6 C
41/2014-287, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2016, č. j. 53 Co 221/2016-257 (výrok
I.), a dále zamítl návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 7. 2015, č. j. 6 C 41/2014-180 (výrok II.)
[2] Městský soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným
usnesením usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. zrušil a věc v
tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (první výrok) a ve
výroku II. je potvrdil (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a
odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. [4] Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [5] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). [6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že
požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit,
které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání
dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013,
ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22
Cdo 1891/2013). [7] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou
přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení
podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti
(spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout
pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. závěry stanoviska pléna
Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). [8] Dovolatel co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že „napadené
rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci, přičemž závisí na
vyřešení právní otázky, která dosud nebyla řešena v rozhodování soudu
dovolacího“. [9] K tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je takto přípustné, však
musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva, na
jejímž řešení odvolací soud založil své rozhodnutí, má dovolatel za dosud
nevyřešenou dovolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Takový údaj se však z dovolání (posuzováno podle obsahu) nepodává.
Dovolatel
namítá pouze vady řízení spočívající v nedostatečném odůvodnění napadeného
usnesení. Uvádí, že odvolací soud „hodnotí rozhodnutí o zamítnutí návrhu na
odklad vykonatelnosti odkazem na právní posouzení odvolacího soudu z jiné věci,
z jiného řízení“ a že „opřel své rozhodnutí ve vztahu k posouzení důvodnosti
návrhu na odklad vykonatelnosti nikoli o výsledek dokazování, ale právě o ničím
nepodložený dojem o malé pravděpodobnosti, že žalobě pro zmatečnost bude
vyhověno“. Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení sama o sobě nemůže
založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a
odst. 1 o. s. ř.), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li
dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
[10] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud
může převzít právní hodnocení soudu prvního stupně a v odůvodnění svého
rozhodnutí odkázat na rozhodnutí soudu prvního stupně, shledal-li jeho závěr
správným a dostatečně zdůvodněným a není potřeba k uvedené argumentaci v
rozhodnutí odvolacího soudu nic dalšího uvádět (srov. např. rozsudky Nejvyššího
soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 428/2003, a ze dne 17. 10. 2008, sp.
zn. 22 Cdo 2437/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn.
22 Cdo 1353/2016). Rozhodnutí odvolacího soudu splňuje požadavky kladené na
řádné odůvodnění rozhodnutí, neboť soud vyložil (byť odkazem na rozhodnutí
soudu prvního stupně), jakými úvahami se řídil při posouzení pravděpodobnosti,
že žalobě pro zmatečnost bude vyhověno, a k jakým právním závěrům
dospěl.
[11] K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod
číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[12] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30.
9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu