27 Cdo 1176/2021-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele M. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Záhumenským, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, za účasti C. m., l. t. nebo C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Dominikem Křížem Ph. D., advokátem, se sídlem v Sokolově, Obce Ležáky 972/1, PSČ 356 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 65/2018, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, č. j. 6 Cmo 95/2020-209, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
spolku“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně, který posuzoval i důvodnost vyloučení) své rozhodnutí opřel výhradně o závěr o nemožnosti soudního přezkumu usnesení valné hromady spolku, neboť v poměrech projednávané věci nejde o konečné rozhodnutí spolku.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[5] Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají dovolatelem formulované otázky, zda v situaci, kdy „je namítána neplatnost rozhodnutí nejvyššího orgánu spolku (členské schůze), je možné přímo napadat toto rozhodnutí, i když stanovy spolku umožňují ještě přezkum ze strany dalšího orgánu“ a zda v situaci, kdy „o vyloučení nejdříve rozhodl statutární orgán a následně pak v rámci (automatického) přezkumu nejvyšší orgán spolku (schůze všech členů), je možné přímo napadat neplatnost rozhodnutí nejvyššího orgánu, přestože stanovy umožňují ještě přezkum i ze strany dalšího orgánu“, neboť je odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Z té se (mimo jiné) podává, že: 1) Ustanovení § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), omezuje soudní přezkum platnosti rozhodnutí orgánů spolku pouze na ta rozhodnutí, jejichž platnost nelze podle stanov spolku napadnout u orgánu spolku. Zákon tak v souladu s principem spolkové autonomie (viz článek 20 Listiny základních práv a svobod) omezuje oprávnění soudu zasahovat do vnitřních poměrů spolku pouze na ta rozhodnutí, jejichž případnou nezákonnost (či rozpor se stanovami) nelze napravit uvnitř dotčeného spolku (prostřednictvím rozhodnutí některého z jeho orgánů).
2) Uvedený princip se promítá i v úpravě přezkumu platnosti vyloučení člena spolku. Zákon dává přednost tomu, aby případný rozpor vyloučení člena spolku se zákonem či stanovami byl napraven samotným spolkem (viz § 241 o. z.). Teprve tehdy, nestane-li se tak, může se dotčený člen obrátit na soud; proto také § 242 o. z. váže počátek lhůty pro podání návrhu na zahájení soudního řízení na doručení konečného rozhodnutí, tj. rozhodnutí, které již nemůže být přezkoumáno u (jiného) orgánu spolku.
[7] Srov. např. (dovolatelem zmiňované) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod číslem 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5859/2016, ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, nebo ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019.
[8] K tomu, aby založily přípustnost dovolání, nejsou způsobilé ani dovolatelem předestřené otázky týkající se (dovolatelem tvrzené) nicotnosti usnesení valné hromady spolku. Je tomu tak proto, že na jejich posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se jejich řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).
[9] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s.
ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto; družstvu však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.