27 Cdo 1261/2024-478
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Figurka 64, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Říčanech, Politických vězňů 1233/40, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 24123889, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, proti žalované Ing. Kamile Sušankové, bytem v Říčanech, Šípková 2015/14, PSČ 251 01, zastoupené Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Palackého 351/6, PSČ 390 01, o zaplacení 367.338,48 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 215/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2023, č. j. 6 Cmo 176/2022-437, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.196,8 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
215/2017-381, zamítl žalobu o zaplacení 367.338,48 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně do celého rozsahu a žalované do výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Otázka nesení důkazního břemene stran jednání v souladu s péčí řádného hospodáře nečiní dovolání přípustným již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá (srov. § 237 o. s. ř.). Soudy nižších stupňů žalobu nezamítly pro neunesení důkazního břemene jedné ze stran.
[5] Taktéž otázku, zda žalovaná v případech vytýkaných žalobkyní postupovala s péčí řádného hospodáře, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou (a soudy nižších stupňů citovanou) judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016, a ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 90/2019, jakož i judikaturu v nich citovanou).
[6] V projednávané věci soudy posoudily zjištěné okolnosti, za nichž se žalovaná rozhodla uzavřít smlouvu o poskytování právních služeb s jí vybranou advokátní kanceláří, obvyklost sjednané odměny, jakož i potřebu poskytovaných právních služeb (jak se mohla jevit v dané době žalované). Jejich závěru, podle kterého byl postup žalované s ohledem na poměry ve společnosti (dovolatelce) obhajitelný, nelze z tohoto pohledu ničeho vytknout.
[7] Řečené platí bez ohledu na to, že část vytýkaných jednání žalovaná činila až poté, kdy byla z funkce jednatelky odvolána (neb své odvolání považovala za nicotné); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4095/2016.
[8] Poukazuje-li dovolatelka na to, že například spor o ochranu dobré pověsti dovolatelky vedený proti druhé společnici dovolatelka prohrála (neb byla žaloba shledána nedůvodnou), pomíjí, že výsledek konkrétního řízení sám o sobě ničeho nevypovídá o účelnosti a potřebě poskytnutých právních služeb (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5944/2016). Ad absurdum by takový závěr znamenal, že taktéž náklady, jež dovolatelka vynaložila na spor v projednávané věci, byly bez dalšího vynaloženy neúčelně.
[9] Ostatně uzavřel-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně), že právní služby poskytnuté dovolatelce byly v dané době a za daných okolností účelné a potřebné (nešlo o službu pro společnost zcela nepotřebnou) a jejich cena i rozsah byly obvyklé, nevznikla dovolatelce ani žádná škoda. Již sám tento závěr opodstatňuje zamítnutí žaloby (není-li zde škody, není ani co nahrazovat).
[10] S ohledem na řečené pak dovolání nečiní přípustným ani otázka, zda žalovaná při svém jednání překročila své zástupčí oprávnění a zda jí učiněná jednání zavazují dovolatelku. I kdyby dovolatelka při některých jednáních překročila své zástupčí oprávnění (a porušila tak své povinnosti při výkonu funkce – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3191/2010), pak nevznikla-li dovolatelce v příčinné souvislosti škoda (srov. výše), není tato okolnost pro posouzení důvodnosti žaloby významná.
[11] Navíc dovolatelka přehlíží, že například při uzavření smlouvy o poskytování právních služeb žalovaná své zástupčí oprávnění nepřekročila; tato smlouva nebyla prima facie právním úkonem, jehož peněžitá hodnota překračovala 100.000 Kč, a k jejímu uzavření tudíž nebylo nutné společné jednání dvou jednatelek dovolatelky.
[12] S ohledem na výhradu dovolatelky Nejvyšší soud dodává, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.