USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky GES INDUSTRY EUROPE LIMITED, se sídlem v Limassolu, Arch. Makariou III, 229 MELIZA COURT, 4th floor, 3105, Kyperská republika, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur, advokátem, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, za účasti SLADOVNY SOUFFLET ČR, a. s., se sídlem v Prostějově, Průmyslová 2170/12, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 26173174, zastoupené Dr. Radanem Kubrem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, o přezkoumání přiměřenosti ceny akcií v povinné nabídce převzetí, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 29/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2023, č. j. 5 Cmo 211/2021-1819, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti SLADOVNY SOUFFLET ČR, a. s., na náhradě nákladů dovolacího řízení 69.744,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
[1] Navrhovatelka se po společnosti SLADOVNY SOUFFLET ČR, a. s., (dále jen „společnost“) domáhá úhrady rozdílu mezi cenou 786 Kč za jednu akcii společnosti Obchodní sladovny, a. s. (dále jen „cílová společnost“), uvedenou v povinné nabídce převzetí, a přiměřenou cenou.
[2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 4. 2013, č. j. 50 Cm 29/2006-641, uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovatelce 83.046.108,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně od 2. 9. 2002 do zaplacení (výrok I.),
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení zálohy na náklady dokazování (výrok III.).
[3] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 11. 2014, č. j. 5 Cmo 241/2013-819, k odvolání společnosti rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I. „ohledně zaplacení částky 50.467.884 Kč“ (první výrok), zrušil je v části I. výroku týkající se úroku z prodlení a ve II. výroku a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok). Současně rozhodl o náhradě (části) nákladů odvolacího řízení postupem podle § 147 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) [třetí výrok].
[4] Proti prvnímu výroku tohoto usnesení odvolacího soudu podaly dovolání společnost i navrhovatelka (navrhovatelka podala dovolání i proti jeho třetímu výroku). Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 5. 2018, č. j. 29 Cdo 4435/2016-1103, usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 241/2013-819 v prvním výroku zrušil (výrok II.), současně zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 7. 2016, č. j. 5 Cmo 76/2016-1061, jakožto závislé rozhodnutí ve smyslu § 243e odst. 2 in fine o. s. ř. (výrok III.) a věc ve zrušeném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (výrok IV.); dovolání navrhovatelky Nejvyšší soud zčásti zamítl a zčásti odmítl (výrok I.).
[5] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 8. 2018, č. j. 5 Cmo 241/2013-1123, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 50 Cm 29/2006-641 zrušil i ve zbylé části a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zrušil též usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2016, č. j. 50 Cm 29/2006-1015, a věc rovněž vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[6] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 12. 2019, č. j. 50 Cm 29/2006-1411 (ve znění usnesení ze dne 11. 8. 2020, č. j. 50 Cm 29/2006-1457, a ze dne 25. 1. 2021, č. j. 50 Cm 29/2006-1472), uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovatelce 32.578.146 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně od 2. 9. 2002 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení zaplacené zálohy na náhrady důkazů navrhovatelce (výrok III.); usnesením ze dne 12. 7. 2021, č. j. 50 Cm 29/2006-1484, ve znění usnesení ze dne 23. 8. 2021, č. j. 50 Cm 29/2006-1492, rozhodl tentýž soud o náhradě nákladů řízení České republice.
[7] Proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně podala společnost odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 5 Cmo 211/2021-1569, odvolání v části směřující proti III. výroku usnesení soudu prvního stupně odmítl (první výrok), v I. výroku usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh v celém rozsahu zamítl (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí a čtvrtý výrok).
[8] Proti usnesení odvolacího soudu uvedenému v předchozím odstavci podala navrhovatelka dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 4. 2023, č. j. 27 Cdo 1585/2022-1625, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 211/2021-1569 ve druhém až čtvrtém výroku zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[9] Vrchní soud v Olomouci následně v záhlaví označeným usnesením
rozhodnutí soudu prvního stupně č. j. 50 Cm 29/2006-1411 (ve znění usnesení č. j. 50 Cm 29/2006-1457, č. j. 50 Cm 29/2006-1472, č. j. 50 Cm 29/2006-1484, a č. j. 50 Cm 29/2006-1492) v I. výroku změnil tak, že návrh v celém rozsahu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).
[10] Proti posledně uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[11] Otázku, k jakým obchodům se přihlíží při určení váženého průměru z cen ve smyslu § 183c odst. 3 a 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 3. 2003 (dále jen „obch. zák.“), resp. ve vztahu k jakému trhu se posuzuje jeho kurzotvorná funkce, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, představovanou (mimo jiné) i prvním kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu v této věci (usnesením sp. zn. 29 Cdo 4435/2016).
[12] Z té se podává, že se přihlíží k váženému průměru cen z obchodů, jež se uskutečnily s dotčenými cennými papíry v posledních šesti měsících před vznikem povinnosti učinit nabídku převzetí, jež byly evidovány ve Středisku cenných papírů v souladu s § 183c odst. 4 obch. zák. a požadavky stanovenými zvláštními předpisy, a to bez ohledu na to, zda se uskutečnily na některém z veřejných trhů.
[13] Nehledě k řečenému odvolací soud logicky, pečlivě a srozumitelně vysvětlil, proč ani samotné veřejné trhy v rozhodné době nebylo možné považovat za deformované a proč nelze pomíjet (pro účely posouzení přiměřenosti ceny uvedené v povinné nabídce převzetí) jejich kurzotvornou funkci (srov. zejména odst. 48 napadeného rozhodnutí).
[14] Přípustným pak dovolání nečiní ani námitka dovolatelky, podle níž se napadené rozhodnutí odchyluje od závěrů formulovaných Nejvyšším a Ústavním soudem k posuzování přiměřenosti protiplnění při tzv. vytěsnění menšinových akcionářů. Odlišnost ochrany menšinových akcionářů v právní úpravě povinné nabídky převzetí a právní úpravě nepravého či pravého squeeze outu, jde-li o posouzení přiměřenosti ceny v povinné nabídce převzetí, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, představovanou (mimo jiné) usnesením sp. zn. 29 Cdo 4435/2016.
[15] Oproti tzv. vytěsnění, jemuž menšinoví akcionáři nemohou zpravidla nijak zabránit (srov. za mnohá rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, přijaté ve věci týchž účastníků), má menšinový akcionář v případě povinné nabídky možnost volby, zda ji akceptuje či zda ve společnosti setrvá. Tomu pak odpovídá i odlišnost při stanovení přiměřené ceny v nabídce převzetí.
[16] Nemístnou pak dovolací soud shledává i argumentaci dovolatelky údajným narušením jejího vlastnického práva chráněného článkem 11 odst.
1
Listiny základních práv a svobod (jíž se dovolatelka vymezuje vůči shora popsaným závěrům odvolacího soudu, přijatým v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu).
[17] Dovolatelka nabyla 20 % akcií cílové společnosti (od Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s.) za cenu 550 Kč za jednu akcii ve stejné době, kdy společnost (tehdy pod obchodní firmou MALTERIE SOUFFLET République tchéque, s. r. o.) koupila (smlouvou z prosince 2001) 701.740 akcií emitovaných cílovou společností, představujících 74,53% podíl na jejím
základním kapitálu, od správkyně konkursní podstaty úpadce TCHECOMALT GROUP, a. s., za kupní cenu 597.000.000 Kč (850,74 Kč za akcii).
[18] Následně dovolatelka přijala nabídku převzetí a na společnost převedla na základě kupní smlouvy ze dne 3. 7. 2002 188.313 akcií cílové společnosti za cenu 786 Kč za jednu akcii, tj. za celkovou cenu 148.014.018 Kč. Využila tak zákonem garantované možnosti „vystoupit“ ze své investice za podmínek, které reflektovaly jak tržní situaci před ovládnutím cílové společnosti, tak i prémiovou cenu, za niž akcie pořídila společnost. Učinila tak přitom nikoliv z donucení, ale na základě svého svobodného rozhodnutí. Měla- li dovolatelka za to, že akcie cílové společnosti byly „hodnotnější“, než určovaly tržní mechanismy, mohla si je ponechat (nabídku převzetí neakceptovat).
[19] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.