27 Cdo 1422/2023-179
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Bytového družstva KREDIT, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 399/196, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 05586615, zastoupeného doc. JUDr. Petrem Téglem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalované J. Š., zastoupené Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 614/42, PSČ 101 00, o zaplacení 588.093 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 180/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 6 Cmo 273/2021-155,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 3. 2019 se žalobce (dále též „družstvo“) po žalované domáhá zaplacení 588.093 Kč s příslušenstvím, neboť tuto částku zaplatil na místo žalované jejímu věřiteli.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 7. 2021, č. j. 75 Cm 180/2019-116, ve znění usnesení ze dne 22. 6. 2022, č. j. 75 Cm 180/2019-143, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 588.093 Kč s příslušenstvím ve
splátkách po 5.000 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobce (do výroku I.) i žalovaná (v celém rozsahu).
[4] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl [první výrok písm. a)], změnil jej i ve výroku o náhradě nákladů řízení [první výrok písm. b)] a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[6] Dovolatel má za to, že odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (citovanou v dovolání) otázku procesního práva, a to „[k]terou ze stran (žalobce či žalovaného) tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně (ne)existence právního důvodu, na základě něhož si smí žalovaný ponechat převzaté peněžní prostředky, pokud žalobce uplatní nárok na vrácení těchto peněžních prostředků a zároveň prokáže, že žalovanému tyto prostředky předal (resp. prokáže, že za žalovaného tyto prostředky s jeho souhlasem plnil třetí osobě)“.
[7] Dovolatelem předestřená právní otázka však dovolání nečiní přípustným, a to již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá; zodpovězení této otázky se tak nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (viz § 237 o. s. ř. a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2356/2022, odst. 14, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2771/2022, odst. 18, ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2045/2022, odst. 18, ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 682/2022, odst. 13, ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 27 Cdo 969/2023, odst. 17, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2699/2023, odst. 10).
[8] Jakkoliv je napadené rozhodnutí místy nepřehledné, lze z jeho odůvodnění seznat, že odvolací soud sice považoval za prokázané, že dovolatel (družstvo) zaplatil částku 588.093 Kč věřiteli žalované, nicméně k jejímu zaplacení se zavázal ve smlouvě uzavřené se žalovanou v souvislosti s jejím vstupem do družstva. Plnil tak svoji smluvní povinnost, a nešlo tudíž o plnění, jež by dovolatel poskytl za žalovanou, aniž by k tomu byl povinen (§ 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).
[9] Napadené rozhodnutí tak nespočívá na závěru o neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene dovolatelem (odvolací soud nevycházel z toho, že nastal stav non liquet a neaplikoval pravidla o dělení důkazního břemene). Odvolací soud toliko nepřisvědčil dovolateli, že částku 588.093 Kč zaplatil za žalovanou, aniž by k tomu byl povinen (a že mu tedy svědčí vůči žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z.), ale že plnil svoji smluvní povinnost (za což měl podle odvolacího soudu získat protihodnotu v podobě žalovanou vnesených nemovitostí).
[10] Správnost tohoto právního posouzení dovolacímu soudu (s ohledem na právní otázku otevřenou v dovolání) nepřísluší posuzovat (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2009, sp. zn. IV.ÚS 560/08).
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.