USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v
právní věci žalobce R. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janou
Lammelovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, PSČ 779 00,
proti žalovanému Honebnímu společenstvu Určice - Myslejovice, se sídlem v
Dětkovicích 93, PSČ 798 04, identifikační číslo osoby 47918136, zastoupenému
Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem, se sídlem v Prostějově, Aloise Krále
2640/10, PSČ 796 01, o vydání povolení k lovu, vedené u Okresního soudu v
Prostějově pod sp. zn. 5 C 92/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 15. 10. 2019, č. j. 17 Co 173/2019-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Prostějově, Odborem životního prostředí (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů
řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Brně k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a
odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[5] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že
požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
(jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit,
které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání
dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. (srovnej např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne
29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo
1891/2013).
[7] Dovolatel tomuto požadavku nedostál. V dovolání sice obsáhle
polemizuje s právními závěry odvolacího soudu, avšak zcela rezignuje na jasnou
a srozumitelnou formulaci konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na
jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí a ve vztahu k níž by vymezil
některý z předpokladů přípustnosti dovolání uvedený v § 237 o. s. ř.
[8] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou
přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení
podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti
(spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout
pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska
pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu