27 Cdo 1505/2024-464
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Ing. Tomáše Staníčka, bytem v Ostravě, Závodní 23, PSČ 700 30, zastoupeného Mgr. Petrem Knittlem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 871/6, PSČ 702 00, proti žalovaným 1) Miroslavu Langerovi, MBA, bytem v Petrovicích u Karviné č. p. 500, PSČ 735 72, zastoupenému Mgr. Štěpánem Chovancem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Dlouhá 3355/6, PSČ 702 00, 2) CONTSYSTEM s. r. o., se sídlem v Praze 5, Nám. 14. října 1307/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27793486, a 3) CONTSYSTEM Group SE, se sídlem v Ostravě, Lihovarská 2121/85, PSČ 710 00, identifikační číslo osoby 09137645, zastoupené Mgr. Davidem Májem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 19/7, PSČ 110 00, o nahrazení projevu vůle, určení obsahu smlouvy a určení společníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 282/2019, o dovoláních prvního žalovaného a třetí žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2024, č. j. 5 Cmo 23/2024-411, takto:
Dovolání se odmítají.
1. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 12. 2023, č. j. 42 Cm 282/2019-396, nepřipustil, aby do řízení na straně žalovaného přistoupili jako další účastníci společnost CONTSYSTEM s. r. o. a společnost CONTSYSTEM Group SE.
2. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že připustil vstup výše uvedených společností do řízení jako dalších účastnic řízení na straně žalované.
3. První žalovaný a třetí žalovaná podali proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Dovolateli zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož připuštění přistoupení druhé a třetí žalované do řízení není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
5. Z té se podává, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sb. rozh. obč.). Nehospodárnost připuštění dalšího účastníka do řízení je podle konstantní judikatury dovolacího soudu dána zejména tehdy, jestliže by takový postup vyvolal další dokazování, které by jinak nebylo potřebné a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 503/2004). Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční, z níž vyplývá, že je zásadně věcí žalobce, koho chce žalovat, je nutno omezující zásahy ze strany soudu vykládat (jako každou výjimku z pravidla) restriktivně, a proto též výše citovaná judikatura vyžaduje, že rozpor se zásadou procesní ekonomie musí být zjevný. K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2940/2008, ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1651/2009, ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 542/2017, ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2840/2019, ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2334/2022, nebo ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2982/2022.
6. Odvolací soud v souladu se shora uvedenou judikatorní praxí dovolacího soudu posoudil, zda přistoupení druhé a třetí žalované bude mít vliv na (zjevné) oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky, a jeho závěru nelze – v mezích argumentace předestřené dovolateli – ničeho vytknout.
7. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pro posouzení souladu přistoupení účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. se zásadou hospodárnosti řízení není – oproti mínění dovolatelů – významný počet (dosud neprovedených) důkazních návrhů dosavadních účastníků, resp. obsáhlost či počet jejich vyjádření a návrhů, nýbrž zejména výsledky doposud provedeného dokazování, jakož i potřeba dalšího dokazování vyvolaná připuštěním přistoupení nových účastníků. V tomto směru však dovolatelé ničeho nenamítají.
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 9. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu