27 Cdo 1533/2024-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele R. F., zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Němcem, advokátem, se sídlem v Mohelnici, Okružní 271/13, PSČ 789 85, za účasti Sociální demokracie, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1033/7, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00409171, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, PSČ 250 82, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu politické strany, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 38/2020, o dovolání Sociální demokracie proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2023, č. j. 12 Cmo 48/2023-121, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Sociální demokracie je povinna zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 77 Cm 38/2020-70, zastavil řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí předsednictva Sociální demokracie ze dne 20. 9. 2019, kterým byla zrušena licence místní organizace Sociální demokracie Moravská Ostrava a Přívoz v okresní organizaci Sociální demokracie Ostrava a určena místní organizace Sociální demokracie Kunčičky jako místní organizace, kde mohou členové zrušené místní organizace žádat o registraci (výrok I.), vyslovil neplatnost rozhodnutí členské schůze místní organizace Sociální demokracie Kunčičky ze dne 12. 12. 2019, kterým nebyl navrhovatel zaregistrován do řad členů Sociální demokracie (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
2. K odvolání Sociální demokracie Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala Sociální demokracie dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Dovolání není přípustné k řešení dovolatelkou vymezené otázky „míry ingerence státu (soudů) do vnitřních záležitostí politických stran“. Je tomu tak proto, že tato otázka byla již řešena v rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu, ze které se podává: 1/ Ústavně konformní výklad § 16a zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon”), je pouze takový, který poskytne ochranu dotčeným osobám proti porušení jejich základního práva sdružovat se v politických stranách (článek 20 odst. 2 Listiny), a to bez ohledu na to, zda se konkrétní rozhodnutí orgánu politické strany týká skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí (§ 16a odst. 1, § 9 zákona). 2/ Rozhodnutím orgánu politické strany, které představuje enormní zásah do základního práva občanů svobodně se sdružovat v politických stranách, je beze sporu i rozhodnutí o vyloučení člena ze strany (o zrušení jeho členství). Proti takovému rozhodnutí se tudíž může dotčený člen domáhat soudní ochrany postupem podle § 16a zákona, přestože se nedotýká skutečností vyznačovaných v rejstříku stran a hnutí. 3/ Má-li být poskytnuta efektivní ochrana základnímu právu člena politické strany svobodně se sdružovat v politických stranách v případě rozhodnutí o jeho vyloučení (o zrušení jeho členství), je třeba, aby soudním rozhodnutím byl nastolen stav, jako by k rozhodnutí o vyloučení člena (o zrušení jeho členství) nedošlo. 4/ Z výkladu § 16a zákona se tedy podává, že soudy jsou povinny poskytnout ochranu členovi politické strany proti svévolnému a neodůvodněnému rozhodnutí orgánu politické strany, v jehož důsledku mělo dojít k zániku členství člena v politické straně, neboť takové rozhodnutí představuje enormní zásah do základního práva člena svobodně se sdružovat v politické straně. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. II. ÚS 1969/10, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, uveřejněné pod číslem 123/2019 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2228/2017, uveřejněný pod číslem 16/2020 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1159/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2786/2023.
5. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že vyslovil-li odvolací soud, resp. soud prvního stupně, neplatnost rozhodnutí orgánu účastníka, v jehož důsledku došlo k faktickému jednostrannému svévolnému a neodůvodněnému ukončení (zániku, zrušení) členství navrhovatele, aniž by byly splněny podmínky pro jeho vyloučení předpokládané stanovami či zákonem, je jeho rozhodnutí v souladu s (shora uvedenou) ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu.
6. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka absence řádného odůvodnění napadeného rozhodnutí, resp. jeho nepřezkoumatelnost. Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), samostatným dovolacím důvodem však nejsou [pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání lze uvést, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí; srov. v podrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.].
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání bylo odmítnuto, a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. 8. Náklady dovolacího řízení vzniklé navrhovateli sestávají z odměny zástupce navrhovatele za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 29. 4. 2024) podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži dovolatelky celkem 4.114 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 13. 11. 2024 JUDr. Filip Cileček předseda senátu