Nejvyšší soud Usnesení občanské

27 Cdo 1599/2020

ze dne 2020-08-26
ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1599.2020.1

27 Cdo 1599/2020-182

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra

Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci

navrhovatelky M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem,

advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, za účasti 1) F.,

se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené D. M., advokátkou, se

sídlem XY, jako opatrovníkem, a 2) K. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené

Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Palackého 351/6, PSČ

390 01, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené

Městského soudu v Praze pod sp. zn. 83 Cm 1732/2016, o dovolání K. S. proti

usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. 14 Cmo 321/2019-134,

Dovolání se odmítá.

[1] Usnesením ze dne 26. 6. 2019, č. j. 83 Cm 1732/2016-97, Městský soud

v Praze k návrhu navrhovatelky jmenoval společnosti F. (dále jen „společnost“)

procesního opatrovníka D. M., advokátku (výrok I.) a zamítl návrhy společnosti

a druhé účastnice na přerušení řízení (výrok II.).

[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2019, č. j. 14 Cmo

321/2019-134, odmítl odvolání společnosti a druhé účastnice proti výroku II.

usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a usnesení soudu prvního stupně ve

výroku I. potvrdil (druhý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu, a to výslovně v rozsahu obou

výroků, podala druhá účastnice dovolání.

[4] Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve

smyslu § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní

přípustnosti dovolání.

[5] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten

účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma (jakkoli

nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov.

např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98,

uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, 2000, pod číslem 7, ze dne 21.

8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky

soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo

198/2003).

[6] Druhým výrokem napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil

usnesení soudu prvního stupně o ustanovení opatrovníka společnosti, nebylo

rozhodnuto o právech či povinnostech dovolatelky. Dovolání je tudíž podáno

neoprávněnou osobou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp.

zn. 29 Cdo 2227/2015, či ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016).

Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm.

b) o. s. ř. odmítl.

[7] V rozsahu, v němž směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení,

je pak dovolání objektivně nepřípustné [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].

[8] O návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného

rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval.

[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když

rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení

nebylo již dříve skončeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 8. 2020

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu