27 Cdo 173/2024-321
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. Karla Klimeše, bytem v Praze 4, Na Zvoničce 1042/12, PSČ 140 00, zastoupeného Mgr. Robertem Perglem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 580/4, PSČ 162 00, za účasti TOMA, a. s., se sídlem v Otrokovicích, tř. Tomáše Bati 332, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 18152813, zastoupené JUDr. Jiřím Oblukem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Nádražní 213/10, PSČ 702 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (18) 9 Cm 157/2019, o dovolání TOMA, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2023, č. j. 5 Cmo 102/2023-275, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2023, č. j. 5 Cmo 102/2023-275, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 5. 2023, č. j. (18) 9 Cm 157/2019-235, zamítl návrh na „určení“ neplatnosti usnesení valné hromady TOMA, a. s. (dále též jen „společnost“), konané dne 21. 6. 2019, uvedeného pod bodem 7. zápisu, kterým valná hromada rozhodla, že zisk společnosti za rok 2018 ve výši 45.242.665,69 Kč po zdanění bude rozdělen následovně: 2.000.000 Kč – převod do sociálního fondu, 43.242.665,69 Kč – převod na účet nerozděleného zisku z minulých let (dále též jen „usnesení“ nebo „usnesení o rozdělení
zisku“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Přitom vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Pozvánkou byla svolána valná hromada společnosti na den 21. 6. 2019 (dále též jen „valná hromada“).
2) Pod bodem 7. programu valné hromady obsahovala pozvánka návrh usnesení, podle něhož „zisk společnosti za rok 2018 ve výši 45.242.665,69 Kč po zdanění bude rozdělen následovně: 2.000.000 Kč – převod do sociálního fondu, 43.242.665,69 Kč – převod na účet nerozděleného zisku z minulých let“. Návrh byl zdůvodněn tak, že „společnost pokračuje ve zvolené základní strategii rozvoje, kterou je zvyšování vnitřní hodnoty společnosti (akcií) formou jejího organického i akvizičního rozvoje se záměrem neustálého zvyšování ukazatele EBITDA.
Společnost připravuje akvizice dvou slovenských společností, které strategicky doplní a posílí pozici společnosti v oblasti recyklace a zpracování odpadů. Celková předpokládaná akviziční cena činí cca 23.500.000 EUR, tedy cca 600.000.000 Kč, a částečně bude financována bankovním projektovým financováním a částečně vlastními zdroji společnosti. Společnost zvolenou finanční politikou (financování investičních projektů čerpáním bankovních úvěrů) směřuje k optimální finanční struktuře, která mimo jiné i vlivem pozitivního efektu daňového štítu nákladových úroků snižuje celkové náklady na podnikový kapitál a přispívá k tvorbě ekonomické přidané hodnoty.
Vzhledem k potřebě zajištění vlastních finančních zdrojů pro poskytnutí bankovních úvěrů pro realizaci uvedených akvizic navrhuje představenstvo společnosti ponechat dosažený zisk ve společnosti ve formě nerozděleného zisku“. 1) 2) Valná hromada přijala pod bodem 7. programu usnesení ve znění navrženém v pozvánce nadpoloviční většinou hlasů přítomných akcionářů.
3) Proti přijatému usnesení podal navrhovatel (akcionář společnosti) odůvodněný protest, v němž uvedl, že „nebyl vznesen žádný relevantní důvod pro nevyplacení dividendy akcionářům. Především argument ponechání zisku ve společnosti pro další investice neobstojí, neboť … investice nevedly ke zvýšení zisku samotné společnosti a výsledky hospodaření dceřiných a přidružených podniků … neprokazují takovou míru návratnosti investovaných prostředků, aby akcionáři měli důvod dávat přednost investicím do takovýchto aktiv před výplatou dividend“.
4) Dopisem ze dne 2. 9. 2014 vyhotoveným předsedou představenstva PROSPERITA holding, a. s., identifikační číslo osoby 25820192 (dále též jen „PROSPERITA“), byl oznámen vznik koncernu „PROSPERITA holding“, jehož základním zájmem je požadavek, „aby řízené osoby … sledovaly zájem svých vlastníků, zejména růst dividend nebo podílů na zisku, tržní hodnoty společnosti, rentability aktiv, využití zdrojů koncernu k předcházení úpadkům společností a realizaci strategických investic“. 5) Listinou „Oznámení o existenci koncernu“ ze dne 4.
9. 2014 prohlásila PROSPERITA, že je řídící osobou koncernu, který je tvořen (v listině konkretizovanými) řízenými osobami, které jsou podrobeny jednotnému řízení. Jednou z řízených osob je též společnost. 6) Ze zápisu z řádné valné hromady společnosti konané dne 22. 6. 2018 se podává, že pod bodem 7. programu jednání valná hromada rozhodovala o rozdělení zisku za rok 2017. Návrh usnesení zněl tak, že „zisk společnosti za rok 2017 ve výši 38.248.311,37 Kč po zdanění bude převeden (zúčtován) na účet nerozděleného zisku minulých let“.
Tento návrh byl zdůvodněn tak, že „společnost pokračuje ve zvolené základní strategii rozvoje, kterou je zvyšování vnitřní hodnoty společnosti (akcií) formou jejího organického i akvizičního rozvoje se záměrem neustálého zvyšování ukazatele EBITDA. V rámci organického rozvoje probíhají developerské projekty… Dále se připravuje směna a dokoupení nemovitostí v areálu společnosti… V rámci akvizičního rozvoje byl realizován nákup menšinového podílu ve společnosti TOMA RECYCLING a. s., identifikační číslo osoby 04074157… Dále je nezbytné finančně zajišťovat realizaci velkého developerského projektu v Německu a současně aktivně vyhledávat další akviziční příležitosti.
Tento pokračující trend klade na jedné straně vysoké nároky na finanční prostředky, na druhé straně je to vhodná cesta k posunu společnosti z regionální na minimálně celorepublikovou společnost a tím ke zvyšování hodnoty společnosti…“.
[1] Na takto ustaveném skutkovém základě dospěl soud prvního stupně k závěru, podle něhož byly prokázány „důležité důvody, které jsou zmiňovány judikaturou jako jediný důvod, pro který nemusí společnost vyplatit svůj zisk akcionářům“.
[2] V průběhu řízení totiž společnost „řádně skutkově doplnila a následně s velkou mírou pravděpodobnosti osvědčila“, že „připravuje akvizici dvou slovenských společností, které strategicky doplní a posílí“ její pozici.
Ačkoli lze navrhovateli přisvědčit, že společností nebyla osvědčena „akvizice v celé částce 23.500.000 EUR, … bylo reálně osvědčeno částečné naplnění této částky a dle soudu v projednávané věci je to dostatečné“.
[3] Soud prvního stupně dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že „musí posuzovat obsah pozvánky na valnou hromadu a zdůvodnění navržených usnesení z pohledu ex ante (tedy zamýšlených kroků)“. Samotná pozvánka pak musí obsahovat stručné a jasné odůvodnění, „proč zisk nebude rozdělen mezi akcionáře“. Podle soudu prvního stupně návrh usnesení o rozdělení zisku a jeho odůvodnění tyto požadavky splňuje.[1]
[2] Přijetím napadeného usnesení o rozdělení zisku podle soudu „nedošlo ze strany společnosti ke zneužití většiny na úkor menšiny“ ani k „k porušení základního práva akcionáře na podíl na zisku“, neboť „touto akvizicí došlo k navýšení vnitřní hodnoty společnosti, a i k navýšení hodnoty akcií společnosti“. Nadto jsou-li akcie společnosti „volně obchodovatelné na organizovaném trhu v České republice“, může je navrhovatel kdykoli prodat.
[3] Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že „určil“ neplatnost usnesení o rozdělení zisku (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[4] Odvolací soud doplnil dokazování mimo jiné výroční zprávou za rok 2018, podle níž položka „nerozdělené zisky společnosti k datu 31. 12. 2018 činí 380.433.000 Kč“. Z výroční zprávy za rok 2017 a 2018 se dále podává, že „finanční situace je stabilizovaná, do budoucna bude vedení společnosti pokračovat v politice využívání cizího kapitálu jako levnějšího zdroje financování. Společnost nevyplácí dividendy“.
[5] Po doplnění skutkových zjištění odvolací soud, cituje judikaturu Nejvyššího soudu, uzavřel, že byť „pozvánka obsahuje návrh konkrétního usnesení …, neobsahuje však náležité zdůvodnění navrhovaného usnesení a neobsahuje jednoznačně specifikované a konkrétní vymezení důležitých důvodů pro nerozdělení zisku mezi akcionáře“.
Odůvodnění je „naprosto neurčité a nekonkrétní“ a „minoritní akcionáři mohli pouze a jen spekulovat …, jaké konkrétní akvizice bude společnost v dohledné době realizovat“, a v čem je „spatřováno ‚očekávané‘ zvyšování ‚vnitřní hodnoty společnosti‘“.
[6] Odvolací soud uvedl, že „odůvodnění navrhovaného usnesení je stručné a určité, avšak rozhodně není jasné a výstižné“. V daném případě bylo „nezbytné specifikovat individuálně určené konkrétní investiční záměry s odpovídající ekonomickou kalkulací a časovým horizontem s odůvodněním, proč nelze finanční krytí zajistit jinak a je nezbytné použít dosažený hospodářský výsledek“.
[7] S argumentem společnosti, podle něhož akcionáři věděli, proč je navrhováno přijetí usnesení o rozdělení zisku v této podobě, odvolací soud nesouhlasil.
Uvedl, že skutečné důvody jsou „možná známy většinovým akcionářům společnosti …, avšak s těmito konkrétními důvody je nezbytné seznámit i zbývající minoritní akcionáře“, aby měli možnost pro účely hlasování zvážit a vyhodnotit prospěšnost navrhovaného usnesení.
[8] Dále se odvolací soud zabýval možností aplikace § 260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Důvody pro nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady však neshledal. Na valné hromadě nebyly důvody pro přijetí usnesení „dodatečně řádně vysvětleny“, nejedná se ani o „okolnosti výjimečné (ať plánované či neplánované) nebo nahodilé, které by s ohledem na princip proporcionality zájmů akcionářů a společnosti svědčily o důležitém zájmu ve prospěch společnosti“. Odvolací soud naopak uvedl, že „společnost dlouhodobě nevyplácí dividendy“, což je „typickým projevem opresivního chování vedení společnosti a většinového akcionáře vedoucí k ‚vyhladovění‘ minoritních akcionářů“, jejichž „jedinou možností nabýt prospěch z vlastnictví akcií společnosti je jejich prodej, a to v rozporu s účelem a právní reglementací akciových společností, což je dalším důvodem pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady společnosti“.[1]
II. Dovolání a vyjádření k němu
[2] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, a to „do jaké míry musí být konkrétní zdůvodnění uvedené v pozvánce na valnou hromadu ve vztahu k návrhu usnesení o (ne)rozdělení zisku“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[3] Dovolatelka nesouhlasí s odůvodněním odvolacího soudu, podle něhož bylo nezbytné specifikovat „konkrétní investiční záměry s odpovídající ekonomickou kalkulací a časovým horizontem s odůvodněním, proč nelze finanční krytí zajistit jinak a je nezbytné použít dosažený hospodářský výsledek“ a „jaká část blíže neurčené investice má být zafinancována bankovním financováním a proč a v jakém rozsahu z vlastních zdrojů a proč, a dále jaký je časový horizont tvrzené investice“.
[4] Dovolatelka má za to, že uvedené „právní posouzení odvolacího soudu ohledně požadavků na obsah zdůvodnění pozvánky valné hromady ve vztahu k navrhovanému usnesení o (ne)rozdělení zisku“ je nesprávné a v hrubém rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněným pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 9/2020“). Pozvánka byla podle dovolatelky naopak zcela v souladu s R 9/2020, když „bezpochyby poskytuje akcionářům společnosti dostatečné, a to jistě více než jen základní, informace nutné pro posouzení důvodů, pro něž je přijetí daného usnesení navrhováno“. [5] S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 241/2023, dovolatelka uvádí, že v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud shledal „jako zcela vyhovující požadavkům zákona … a ustálené judikatury“ odůvodnění pozvánky, které bylo formulováno „obecnějším způsobem než nyní posuzované zdůvodnění, když neuvádí ani předpokládané finanční náklady zamýšlených investic (o způsobu financování již ani nemluvě)“. [6] Podle dovolatelky „zákon o obchodních korporacích v žádném svém ustanovení neurčuje, do jaké míry nebo v jakém rozsahu má být zdůvodnění návrhu uvedené v pozvánce na valnou hromadu detailní, podrobné a rozsáhlé, anebo přiměřeně obecné a stručné“. Dovolatelka je přesvědčena, že smyslem zdůvodnění pozvánky na valnou hromadu „není a nemůže být uvedení všech detailů nebo úvah, které obchodní korporaci, resp. její představenstvo, vedou k předložení návrhu určitého usnesení“. Dovolatelka dodává, že nikdo z akcionářů přítomných na valné hromadě nevznesl „žádné požadavky na vysvětlení, dotazy či žádosti o podrobnější informace“ ohledně napadeného usnesení valné hromady. Doplňující informace k akvizicím byly sděleny v rámci požadavku na vysvětlení k bodu 3. programu jednání valné hromady. [7] Dovolatelka považuje „za naprosto absurdní a v rozporu se zákonem“ požadavek odvolacího soudu, aby podrobné informace k akvizicím byly obsaženy již v pozvánce na valnou hromadu. Podle dovolatelky totiž „důvody zamýšlených akvizic a způsob jejich financování zcela bezpochyby představují … obchodní tajemství ve smyslu § 504 o. z. Členové představenstva tyto informace v rámci své povinnosti péče řádného hospodáře … musí chránit“. [8] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. [9] Navrhovatel ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, anebo aby je jako nedůvodné zamítl.[1] III. Přípustnost dovolání [2] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [3] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou otevřené otázky míry zdůvodnění návrhu usnesení v pozvánce na valnou hromadu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání [4] Podle § 407 odst. 1 písm. f) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], pozvánka na valnou hromadu obsahuje alespoň návrh usnesení valné hromady a jeho zdůvodnění. [5] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz R 9/2020) se k nárokům na zdůvodnění návrhu usnesení v pozvánce na valnou hromadu podává, že: 1) Pozvánka na valnou hromadu musí akcionářům poskytnout dostatečné informace nezbytné k tomu, aby se dozvěděli nejen kdy a kde se bude valná hromada konat, ale (mimo jiné) také jaké záležitosti bude projednávat (srov. zejména § 407 z. o. k.), aby se mohli (v dostatečném časovém předstihu) na valnou hromadu připravit se znalostí věci a aby mohli uvážit, jak budou se svými akciemi hlasovat, případně zda a komu udělí plnou moc k účasti na valné hromadě a jaké svému zmocněnci udělí pokyny, aby za ně na valné hromadě hlasoval, zda budou požadovat vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti či jí ovládaných osob v souladu s § 357 a násl. z. o. k., zda uplatní návrhy či protinávrhy (§ 361 a násl. z. o. k.), zda podají protesty a jak je odůvodní (§ 424 z. o. k.), popř. zda se budou domáhat doplnění pořadu jednání v souladu s § 369 z. o. k. 2) Důvody, pro které je navrhováno přijetí určitého usnesení, by zásadně měly být uvedeny stručně, jasně a výstižně. Ze zdůvodnění by akcionářům mělo být (bez vynaložení nepřiměřeného úsilí a času) zřejmé, proč představenstvo (popř. jiná osoba svolávající valnou hromadu) navrhuje, aby valná hromada o dané záležitosti rozhodla, a proč se tak má stát navrhovaným způsobem. [6] V usnesení ze dne ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 241/2023, a ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1179/2023, Nejvyšší soud k uvedenému doplnil, že: 3) Citované závěry přitom Nejvyšší soud formuloval v případech, kdy zdůvodnění návrhu usnesení v pozvánce sdělovalo toliko, že jde o záležitost v působnosti valné hromady (návrh usnesení materiálně neobsahoval žádné zdůvodnění). Nelze z nich dovozovat, že zdůvodnění návrhu usnesení v pozvánce na valnou hromadu musí obsahovat všechny informace, které by si akcionáři přáli znát. 4) Závěry R 9/2020 proto nemají být vykládány tak, že by pozvánka na valnou hromadu musela obsahovat všechny informace o navržených usneseních, které se akcionáři dozví na valné hromadě, a fakticky tak projednání záležitostí na valné hromadě nahrazovat. Naopak postačí, že zdůvodnění navrženého usnesení obsahuje pouze základní informace, pro které je přijetí usnesení navrhováno. Podrobnější informace jsou pak akcionářům poskytovány až na zasedání valné hromady, na němž mohou akcionáři uplatnit své právo na vysvětlení podle § 357 z. o. k. [7] V projednávané věci zdůvodnění návrhu usnesení o rozdělení zisku v pozvánce na valnou hromadu splňuje kritéria nastavená judikaturou, když uvádí konkrétní a dostatečný důvod pro navrhované nerozdělení zisku (viz výše odstavec 2 bod 2 odůvodnění). Opačný závěr odvolacího soudu proto není správný. [1] [2] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.). [3] V něm odvolací soud neopomene, že podle ustálené judikatury dovolacího soudu je soud při posuzování platnosti usnesení valné hromady vázán návrhem a z jiných než navrhovatelem uplatněných důvodů nemůže platnost usnesení valné hromady posuzovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020), což souvisí s dalším ustáleným judikatorním závěrem, podle něhož se akcionář (až na výjimku výslovně uvedenou v § 424 odst. 1 z. o. k.) může domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady toliko z důvodů uplatněných (lhostejno zda jím osobně či jinou oprávněnou osobou) formou protestu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, a na něj navazující judikaturu). [4] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [5] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2025
JUDr. Marek Doležal předseda senátu