27 Cdo 2377/2025-330
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
navrhovatele E. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem, se sídlem v
Praze 4, U Hellady 697/4, PSČ 140 00, za účasti Bytového družstva XY,
zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3,
Ondříčkova 2167/16, PSČ 130 00, o prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena z
družstva za neplatné, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm
43/2021, o dovolání Bytového družstva XY proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 25. 3. 2025, č. j. 12 Cmo 61/2024-299, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Bytové družstvo XY je povinno zaplatit navrhovateli na náhradu
nákladů dovolacího řízení částku 7.344,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám jeho zástupce.
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. 74 Cm
43/2021-262, ve znění usnesení ze dne 2. 12. 2024, č. j. 74 Cm 43/2021-291,
nepřipustil rozšíření návrhu navrhovatele ze dne 15. 9. 2023 o určení, že
námitky navrhovatele proti rozhodnutí o jeho vyloučení jsou důvodné (výrok I.),
prohlásil za neplatné rozhodnutí členské schůze Bytového družstva XY (dále též
jen „družstvo“) ze dne 9. 7. 2020, kterým členská schůze zamítla námitky
navrhovatele proti rozhodnutí představenstva družstva o jeho vyloučení,
datovanému 31. 3. 2014, doručenému 2. 4. 2020 (dále jen „rozhodnutí o
vyloučení“) [výrok II.], a rozhodl o nákladech řízení a o vrácení zálohy na
znalecký posudek (výroky III. až V.).
2. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele i družstva v záhlaví
označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II.
(první výrok), změnil je ve výroku III. co do výše navrhovateli přiznané
náhrady nákladů řízení (druhý výrok), potvrdil je ve výroku V. (třetí výrok) a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
3. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podalo družstvo
dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil
tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a
o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož je rozhodnutí
o vyloučení neplatné, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018,
a v něm citovanou judikaturu).
5. Z té se podává, že:
1) Vyloučení z družstva je citelnou sankcí, jíž družstvo může postihnout
porušování členských povinností [§ 575 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o
obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále
jen „z. o. k.“)], neboť členu družstva v důsledku vyloučení zaniká účast v
družstvu a práva z této účasti plynoucí (uvedená zejména v § 575 odst. 1 z. o.
k.). V bytovém družstvu v důsledku vyloučení tak zaniká (mimo jiné) právo na
uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, nebo nájem družstevního bytu
(družstevního nebytového prostoru); viz § 734 odst. 3 větu první z. o. k.
2) Účelem právní úpravy vyloučení člena z družstva podle § 614 a násl. a § 734
odst. 1 z. o. k. je chránit družstvo (a jeho členy) před škodlivými důsledky
opakovaných nebo závažných porušení členských povinností členem družstva.
3) S ohledem na závažnost právních důsledků, k nimž vede (viz výše),
představuje vyloučení z družstva krajní řešení (prostředek ultima ratio), jehož
využití musí být odůvodněno okolnostmi konkrétního případu. Jinak řečeno, při
posuzování, zda je vyloučení přiměřenou sankcí za porušení povinností členem
družstva, je třeba přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci, jakož i k
právům a oprávněným zájmům jak dotčeného člena, tak družstva samotného a jeho
ostatních členů [§ 212 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále
jen „o. z.“)]. I zde se proto plně uplatní princip přiměřenosti
(proporcionality) jako jedna ze základních zásad soukromého práva.
4) Stejně jako v případě jiných práv nesmí být ani vyloučení družstvem zneužito
(srov. § 8 o. z.). Takovým zneužitím by mohlo být i rozhodnutí o vyloučení
člena za nevýznamné porušení povinností či v případech, kdy existuje podstatně
účinnější způsob, kterým může družstvo zajistit dodržování zákonného stavu, a
kdy je současně možné využití takového způsobu (namísto vyloučení člena z
družstva) na družstvu spravedlivě požadovat.
Dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo
1674/2021, uveřejněný pod číslem 59/2023 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 19. 10. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1003/2023, či usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 27 Cdo 160/2021.
6. V poměrech projednávané věci se odvolací soud v souladu se shora
uvedenou judikaturou zabýval tím, zda sankce v podobě vyloučení navrhovatele z
družstva je přiměřená vzhledem k (tvrzeným) porušením členských povinností,
jichž se měl navrhovatel dopustit při provádění rekonstrukčních prací v bytě č.
42. Přitom přihlédl ke všem konkrétním okolnostem případu, včetně toho, že
družstvo povolilo navrhovateli provést stavební úpravy v bytě, navrhovatel v
prosinci 2019 umožnil družstvu dvojí kontrolu bytu, dodal revizní zprávy
elektroinstalace a plynového zařízení, zaslal družstvu e-mail s certifikáty k
instalovaným bezpečnostním dveřím, nebo toho, že navrhovatel nemohl dodat
projektovou dokumentaci k přestavbě bytového jádra, neboť – oproti mínění
družstva – provedl pouze opravu stěny. Právnímu posouzení odvolacího soudu,
resp. soudu prvního stupně, tak nelze – ve světle shora citované ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu – ničeho vytknout.
7. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda lze jednání
navrhovatele posoudit jako opakované porušování členských povinností ve smyslu
§ 614 z. o. k. Její řešení totiž nemůže ničeho změnit na závěru odvolacího
soudu, podle něhož sankce v podobě vyloučení navrhovatele z družstva není – s
přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem případu – přiměřená ke (všem)
tvrzeným porušením povinností ze strany navrhovatele, neboť ten se jemu
vytýkaných porušení nedopustil, resp. se jedná o porušení nevýznamná.
Rozhodnutí odvolacího soudu tak na vyřešení dovolatelem předkládané otázky
nezávisí (§ 237 o. s. ř.).
8. Prostřednictvím dovolacích otázek vymezených v dovolání „z procesní
opatrnosti“ pod body 2) až 7) dovolatel ve skutečnosti opět napadá závěr
odvolacího soudu, podle něhož navrhovatel při provádění vytýkaných úprav bytu
neporušil ustanovení stanov družstva způsobem, jež by mohl odůvodnit jeho
vyloučení z družstva. Tento závěr je však (jak je vysvětleno výše) v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí, na které Nejvyšší soud nemá důvodu ničeho měnit
ani na základě argumentace uvedené v dovolání.
9. K tomu Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že argumentace družstva,
podle níž družstvo „je vlastníkem (!) bytového domu, potažmo bytu užívaného
navrhovatelem, který je pouze nájemcem“, a dovolává se ochrany svého
absolutního vlastnického práva před zásahy v podobě rekonstrukčních úprav bytu,
není v poměrech projednávané věci významná. Družstvo totiž přehlíží, že jeho
vlastnické právo je omezeno účelem, jemuž mají bytová družstva sloužit
(zajištění bytových potřeb svých členů), jakož i vyšší mírou ochrany
vlastnického práva k družstevnímu podílu, s nímž je spojeno právo nájmu
družstevního bytu, jež se promítá (mimo jiné) v zákonné úpravě vyloučení člena
z bytového družstva (srov. § 614 až § 622 z. o. k., § 734 z. o. k., nebo např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019), kterou
soudy nižších stupňů v projednávané věci přiléhavě aplikovaly.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání družstva bylo
odmítnuto, a navrhovateli tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů.
11. Náklady navrhovatele sestávají z odměny jeho zástupce za jeden úkon právní
služby – vyjádření k dovolání ze dne 14. 8. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. k)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif) – jejíž výše podle § 6 odst. 1, §
7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu činí 5.620 Kč. Spolu s
náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč
a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši
1.274,70 Kč tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži družstva celkem
částku 7.344,70 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. 11. 2025
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu