27 Cdo 2711/2019-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci
navrhovatele D. H. narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Bedřichem
Hájkem, advokátem, se sídlem v Kadani, Jana Švermy 1696, PSČ 432 01, za účasti
Bytového družstva S., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY,
zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Johanou, advokátem, se sídlem v Horním Jiřetíně,
Gen. Svobody 297/5, PSČ 435 43, o vyslovení neplatnosti usnesení členské
schůze, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 12/2017, o
dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019,
č. j. 6 Cmo 334/2018-85, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. 6 Cmo 334/2018-85,
jakož i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 8. 2018,
č. j. 68 Cm 12/2017-43, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 8. 2018, č. j. 68
Cm 12/2017-43, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze
Bytového družstva S. (dále jen „družstvo“) ze dne 20. 4. 2017, kterým byly
stanovy družstva ze dne 20. 12. 2001 (dále též jen „původní stanovy“)
„nahrazeny“ novými stanovami (dále též jen „nové stanovy“) [výrok I.], a
rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [2] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Dne 20. 4. 2017 se konala členská schůze družstva, která rozhodovala
mimo jiné o změně původních stanov. Na členské schůzi bylo v době zahájení
jejího jednání přítomno 122 z celkového počtu 146 členů družstva. Navrhovatel
se členské schůze neúčastnil. 2) Před hlasováním o návrhu usnesení o změně stanov byla navržena změna
článku 19 odst. 5 oddíl 3 (návrhu) nových stanov; tento návrh byl přijat. 3) Pro návrh usnesení o změně stanov (s již pozměněným článkem 19 odst. 5 oddíl 3) hlasovalo 121 přítomných členů, žádný z přítomných členů nehlasoval
proti ani se nezdržel hlasování. 4) Po konání členské schůze předložilo 22 členů družstva, kteří se jí
neúčastnili, písemné souhlasy s úředně ověřeným podpisem, ve kterých mimo jiné
prohlásili, že „v souladu s § 731 odst. 2 z. č. 90/2012 Sb. uděluji souhlas se
změnou stanov“. 5) Článek 17 odst. 4 písm. f) nových stanov upravuje povinnost člena
družstva na výzvu umožnit pověřeným osobám vstup do bytu, jehož je nájemcem, za
účelem kontroly všech prostor bytu. 6) Podle článku 19 odst. 3 nových stanov je v případě převodu
družstevního podílu, s nímž jsou spojeny dluhy převodce vůči družstvu,
nabyvatel podílu povinen uzavřít s družstvem dohodu o způsobu a lhůtách
splácení těchto dluhů, a to do 15 dnů od dne, kdy obdrží výzvu k uzavření této
dohody. Nebude-li dohoda uzavřena z důvodů na straně nabyvatele nejpozději do
30 dnů od této výzvy, považuje se to za důvod pro vyloučení člena z družstva. 7) Článek 27 nových stanov upravuje důvody pro vyloučení z družstva. 8) Článek 34 odst. 2 nových stanov určuje výši vypořádacího podílu [a to
tak, že: „Vypořádací podíl se rovná výši splaceného (splněného) základního
členského vkladu a splaceného (splněného) dalšího členského vkladu (splacených
či splněných více dalších členských vkladů), není-li dále stanoveno jinak.“]. 9) V článku 43 „jsou stanoveny základní práva a povinnosti člena
bytového družstva jako nájemce“, článek 44 zavádí poplatek za udělení souhlasu
s přenecháním bytu do podnájmu, jehož neuhrazení je hrubým porušením povinnosti
a důvodem pro vyloučení z družstva, článek 45 odst. 2 písm. b) stanovuje okruh
oprav a údržby v bytě, které nájemce provádí sám na své náklady, a podle článku
49 odst. 4 podrobnosti ohledně práv a povinností spojených s nájmem
družstevního bytu mohou být určeny v domovním řádu. 10) Součástí stanov je příloha č. 1, která „specifikuje jednotlivé
složky nájemného a náhrad za služby spojené s nájmem, uvádí způsob stanovení
konkrétní výše nájemného s tím, že složky nájemného stanoví členská schůze, k
výpočtu částky je pak zmocněno představenstvo družstva“.
11) Dle článku 21 bodu 3 původních stanov je členská schůze –
rozhoduje-li o změně stanov – usnášeníschopná, je-li přítomno 75 % všech členů
družstva, a pro schválení změny stanov je nutný souhlas nadpoloviční většiny
všech přítomných členů. 12) Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 5. 6. 2017 se navrhovatel
domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o přijetí změny stanov. Namítá (a dále podrobněji rozvádí), že:
- návrh nových stanov je psán „rozvlekle, pro běžného družstevníka je
text koncipován příliš komplikovaně a rozvláčně, stanovám chybí stručnost“,
- k požadavku na stručný popis změn oproti původním stanovám, vznesenému
před hlasováním, zástupce družstva sdělil, že nové stanovy nejsou změnou
dosavadních stanov, ale pouze jejich přizpůsobením nové právní úpravě,
- se změnou stanov týkající se podmínek užívání družstevního bytu
neudělili souhlas všichni členové družstva podle § 731 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních
korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], ve znění účinném do 30. 6. 2020
(uváděje k tomu příslušné články přijatých stanov), neboť hlasování na členské
schůzi kombinované s dodatečně odevzdanými hlasy 22 členů zákon nedovoluje,
- pozměňovací návrh článku 19 odst. 5 oddílu 3 byl přijat v rozporu s §
637 z. o. k.,
- povinnost založená článkem 19 odst. 3 nových stanov je v rozporu se
smluvní autonomií a sankce vyloučení je v rozporu s dobrými mravy,
- rozšíření důvodů vyloučení v článku 27 nových stanov odporuje zákonu i
dobrým mravům, neboť na vyloučení z bytového družstva nelze použít § 614 z. o. k.,
- článek 34 odst. 2 nově stanovuje „neakceptovatelnou“ a s dobrými mravy
rozpornou výši vypořádacího podílu spočívající v součtu základního a dalšího
členského vkladu,
- články 44, 45 i 49 jsou v rozporu se zákonem i dobrými mravy,
- domovní řád nemůže obsahovat podrobnosti týkající se práv vypočtených
v § 731 odst. 1 písm. b) z. o. k. (proto článek 49 odst. 4 stanov odporuje
zákonu),
- příloha č. 1 obsahující složky nájemného odporuje zákonu i dobrým
mravům. [3] Soud prvního stupně vyložil, že přijetím nových stanov nedošlo k
pouhému přizpůsobení původních stanov zákonu o obchodních korporacích, ale
družstvo také přistoupilo ke změně stanov, a to ohledně rozhodování členské
schůze o převodu bytu do „osobního vlastnictví“ a nové kontraktační povinnosti
člena družstva pod sankcí vyloučení z družstva, a taktéž rozšířilo důvody pro
vyloučení z družstva. K přijetí těchto změn bylo podle článku 21 bodu 3
původních stanov (účinných ke dni rozhodování členské schůze) třeba účasti 75 %
všech členů a souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů. Vzhledem k tomu,
že na členské schůzi bylo přítomno 83,56 % všech členů družstva a souhlasilo
100 % přítomných, změna stanov byla platně přijata. [4] Vedle výše uvedených změn členská schůze dále v souladu s § 777
odst. 2 z. o. k. přizpůsobila původní stanovy zákonu o obchodních korporacích
tak, že je doplnila o povinné náležitosti stanov podle § 731 odst. 1 z. o. k. K
tomuto přizpůsobení není třeba souhlasu všech členů družstva podle § 731 odst. 2 z. o.
k., neboť uvedené ustanovení hovoří výslovně „o změně úpravy
náležitostí stanov“ uvedených v § 731 odst. 1. Proto postačovala většina určená
ustanovením § 645 z. o. k., resp. (jak tomu bylo v projednávané věci)
stanovami. [5] Soud prvního stupně shledal nedůvodnými i námitky navrhovatele
vztahující se k obsahu nových stanov. [6] Jde-li o rozšíření důvodů pro vyloučení z družstva, soud prvního
stupně uvedl, že vyloučení je sankcí, kterou nemůže družstvo uplatňovat
svévolně a člen družstva má možnost bránit se prostřednictvím námitek. Rozšířením důvodů vyloučení se družstvo snaží „o zajištění pokud možno co
nejklidnějšího a bezproblémového soužití a zároveň i ochranu členů družstva
před opakovaným a závažným porušováním členských povinností“. Jsou-li pak
důvody pro vyloučení naplněny, závisí „jen a pouze na vůli družstva, zda k
vyloučení člena přistoupí či nikoliv“. [7] K povaze domovního řádu soud vysvětlil, že žádný právní předpis
družstvu neukládá jeho vydání a závisí pouze „na vůli družstva, zda pravidla
pro užívání bytů písemně upraví. Tato vůle zde byla projevena a odsouhlasena
převážnou většinou členů družstva, a to včetně ujednání umožňujícího družstvu
kontrolovat stav bytů či do nich vstupovat za splnění určitých podmínek.“ Není
důvod, aby soud do takto projevené vůle družstva zasahoval. [8] Úprava vypořádacího podílu v § 623 z. o. k. je dispozitivní,
ujednání ve stanovách bylo přijato většinou členů a neodporuje ani ustanovení §
748 z. o. k. Zákonu podle soudu prvního stupně neodporuje ani článek 45 odst. 2
písm. b) nových stanov o provádění oprav, neboť je třeba jej vykládat v
souvislosti s článkem 45 odst. 3, 4, a 5, ani příloha č. 1 ke stanovám. O
jednotlivých položkách souhrnně uvedených v příloze již členská schůze dříve
(samostatně) rozhodla, navíc ve spojení s články 40 a 41 stanov žádné nové
povinnosti členů – nájemníků neurčuje. [9] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 19. 3. 2019, č. j. 6 Cmo 334/2018-85, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první
výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok), přitakávaje všem
skutkovým i právním závěrům přijatým soudem prvního stupně.
[10] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení níže
uvedených otázek hmotného i procesního práva, jež dosud nebyly v rozhodovací
činnosti Nejvyššího soudu vyřešeny (otázky č. 3, 4, 5, 8, 9 a 12), respektive
jež odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a
Ústavního soudu (zbývající otázky). [11] Dovolatel Nejvyššímu soudu předestírá k řešení tyto otázky:
1/ Může být pronajímatel bytu oprávněn ke vstupu a kontrole všech
bytových prostor nájemce? 2/ Musí být členům družstva poskytnuty pravdivé a úplné podklady a
informace k jednotlivým záležitostem, o nichž členská schůze rozhoduje? 3/ Je možné schválit bez souhlasu všech členů bytového družstva (s
nájemní smlouvou nebo právem k jejímu uzavření) změnu podstatných náležitostí
stanov vymezených v § 731 odst. 1 z. o. k. nad rámec přizpůsobení se zákonu o
obchodních korporacích a občanskému zákoníku? 4/ Jaký je vztah zvláštní úpravy pro vyloučení z bytového družstva v §
734 z. o. k. a obecné úpravy pro vyloučení z družstva v § 614 z. o. k.? 5/ Lze sčítat hlasy pro přijetí usnesení odevzdané na jednání členské
schůze a hlasy „udělené per rollam“? 6/ Je možné změnit navržené znění stanov „během hlasování na členské
schůzi“? 7/ Má nájemce (člen družstva) kontraktační povinnost ve vztahu k
pronajímateli (bytovému družstvu)? 8/ Je možné upravit náležitosti, jež podle zákona musí být obsaženy ve
stanovách, v domovním řádu, který není součástí stanov? 9/ Mohou stanovy svěřit představenstvu působnost rozhodovat o způsobu
rozúčtování nákladů na jednotlivé byty? 10/ Mohou stanovy upravovat dvojí datum své účinnosti a činí takto
upravená účinnost celé stanovy neplatnými? 11/ Musí se soud vypořádat s námitkou rozporu přijatého usnesení o změně
stanov s dobrými mravy, zejména jde-li o změnu výpočtu výše vypořádacího podílu? 12/ Je možné stanovy družstva vykládat v řízení o vyslovení neplatnosti
usnesení o jejich změně jinak než doslovně (gramaticky)? 13/ Co musí soud zkoumat, aby mohl aplikovat § 260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“)? [12] První otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s rozsudkem Nejvyššího
soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 863/2004, a nálezem Ústavního soudu ze
dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96. Pronajímatel bytu nemůže být oprávněn
k neomezené a nepodmíněné kontrole bytových prostor nájemce. Jde o závažný
zásah do ústavně zaručeného základního práva (domovní svobody) a musí být proto
zřejmý důvod takové kontroly. [13] K druhé otázce dovolatel poukazuje na to, že členové družstva byli
na členské schůzi před hlasováním o návrhu nových stanov informováni zástupcem
družstva, že cílem není měnit stanovy, ale přizpůsobit je změnám a terminologii
nové právní úpravy. Jak se však podává i z rozhodnutí soudu prvního stupně,
přijetí nových stanov nepředstavovalo toliko přizpůsobení se požadavkům zákona
o obchodních korporacích a občanského zákoníku.
Změny byly „dalekosáhlé“ a
významné (mimo jiné došlo ke snížení výše vypořádacího podílu, rozšíření důvodů
pro vyloučení z družstva atd.). [14] Z rozhodovací praxe dovolacího soudu, již lze podle dovolatele
vztáhnout i na družstva, se přitom podává, že nedostatečné či nepravdivé
informace k bodu programu členské schůze poskytnuté jejím svolavatelem jsou
důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze (dovolatel poukazuje
na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 162/2001, a ze
dne 10. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 65/2010). [15] Členové družstva se spolehli na ujištění, že se nic nemění a že se
jedná o přizpůsobení, které je „nevyhnutelné“. Kdyby jim byly poskytnuty
pravdivé informace, změnu stanov by neschválili. [16] Např. vypořádací podíl se snížil natolik, že jeho výše „by
postačovala leda na úhradu kauce k nájemnímu bytu, v žádném případě se nejedná
o férové vypořádání, které by kompenzovalo ‚ztrátu bytu‘“. Režim kontrolního
oprávnění družstva ke všem prostorám družstevního bytu je pak srovnatelný „leda
s věznicí“. [17] K třetí otázce dovolatel zdůrazňuje, že přijetí nových stanov
nepředstavovalo pouhé přizpůsobení se zákonu o obchodních korporacích;
vypočítává řadu článků nových stanov, jež představují změnu nad rámec § 777
odst. 2 z. o. k. a jimiž byly měněny náležitosti stanov vymezené v § 731 odst. 1 z. o. k. K přijetí těchto změn byl nutný souhlas všech členů družstva
uvedených v kogentním ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k. V této souvislosti
dovolatel zdůrazňuje, že i úprava vyloučení z družstva spadá pod náležitosti
uvedené v § 731 odst. 1 z. o. k., neboť v důsledku vyloučení z družstva dochází
i k zániku nájmu bytu. [18] Jde-li o čtvrtou otázku, dovolatel považuje za nepřípustné, aby
byly důvody pro vyloučení z bytového družstva rozšiřovány nad rámec § 734 odst. 1 z. o. k. Označené ustanovení představuje lex specialis a vylučuje užití § 614
z. o. k. na bytová družstva. Užití § 614 z. o. k. na vyloučení člena bytového
družstva by zhoršilo jeho postavení (jako nájemce družstevního bytu) oproti
nájemci jiného (než družstevního) bytu, což jde podle přesvědčení dovolatele
proti smyslu členství v bytovém družstvu. [19] Pátou otázku odvolací soud zodpověděl chybně, neboť právní úprava
neumožňuje pro účely dosažení potřebné většiny sčítat hlasy odevzdané na
jednání členské schůze a hlasy odevzdané mimo její jednání. [20] Řešení šesté otázky odporuje závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v
usnesení ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2712/2012, a § 643 odst. 2 z. o. k. Program členské schůze nelze měnit, nejsou-li na jejím jednání přítomni všichni
členové družstva. To podle dovolatele platí i pro změnu návrhu usnesení
„přiloženého k pozvánce“. V projednávané věci došlo ke změně návrhu usnesení
„ohledně povinnosti hradit poplatek za převod družstevního podílu“. [21] Jde-li o sedmou otázku, odvolací soud podle dovolatele
nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, představovanou rozsudkem
Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1186/2008, a „rozhodnutím
33 Cdo 3994/99“.
Kontraktační povinnost nemohou nájemci – členu družstva
založit stanovy, nečiní-li tak zákon. Podle názoru dovolatele „konstrukce
stanov“ družstva „v tomto bodě naplňuje znaky vydírání dle trestního zákoníku“. [22] Odpověď na osmou otázku je podle dovolatele taková, že domovní řád,
který není součástí stanov, nemůže obsahovat úpravu členských práv a povinností
souvisejících s nájmem bytu. Jde o náležitost stanov, již nelze „řešit prostým
usnesením“ členské schůze. V projednávané věci ani nebyl domovní řád přiložen k
návrhu nových stanov. [23] Ve vztahu k deváté otázce dovolatel poukazuje na článek 41 odst. 2
nových stanov a § 2 odst. 4 přílohy č. 1 k novým stanovám, jež „zmiňují, že
bytové družstvo má právo požadovat placení záloh na služby ve výši měsíčního
podílu předpokládaných nákladů“. Stanovy však neurčují, jak se tyto náklady
mají rozpočítávat, zda podle počtu osob, podle plochy bytu, podle spotřeby či
na základě jiného kritéria. Způsob stanovení podílu jednotlivých bytů na
nákladech má schvalovat představenstvo. Jde přitom o podstatnou náležitost, již
musí obsahovat stanovy dle § 731 odst. 1 z. o. k. Je vyloučeno, aby byla
působnost v této záležitosti přiznána představenstvu. [24] Ohledně desáté otázky dovolatel poukazuje na to, že nové stanovy
upravují dvojí datum účinnosti – v článku 73 odst. 2 a v článku 75, což stanovy
podle jeho přesvědčení činí neurčitými, a tudíž i neplatnými jako celek. V této
souvislosti dovolatel poukazuje na § 554 odst. 1 z. o. k. a dále na rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1168/2001. [25] Jde-li o jedenáctou otázku, dovolatel namítá, že se soudy nižších
stupňů (v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS
2700/15) nijak nevypořádaly s jeho námitkami o rozporu řady článků nových
stanov s dobrými mravy, a tím zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces. V
této souvislosti dovolatel zdůrazňuje zejména úpravu vypořádacího podílu; soudy
nijak nereagovaly na výhrady dovolatele, podle nichž je výpočet vypořádacího
podílu zcela nepřijatelný a vede ke „směšné částce“. [26] U dvanácté otázky má dovolatel za to, že stanovy je nutné vykládat
doslovně, jinak ztrácejí pro členy družstva srozumitelnost a jednoznačnost. Jestliže dílčí neplatnost stanov (pro rozpor s kogentními ustanoveními zákona)
„zasahuje do jejich podstatných náležitostí nebo do jejich určitosti a
srozumitelnosti, nezbývá, než stanovy prohlásit za neplatné jako celek“. Odvolací soud rozhodl tak, „jakoby právní řád vůbec prohlášení stanov za
neplatné nepřipouštěl, když všechna rozporná ustanovení vyložil tak, aby v
rozporu se zákonem nebyla. Tím se ale neodstranila vada dílčích ustanovení i
celých stanov, spočívající v jejich rozporu se zákonem i dobrými mravy.“
[27] Třináctou otázku pak odvolací soud vyřešil podle dovolatele v
rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 30. 6. 2003,
sp. zn. 29 Odo 393/2003). Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, na základě čeho
odvolací soud dospěl k závěru o splnění podmínek ustanovení § 260 odst. 1 o. z., za nichž soud nevysloví neplatnost usnesení členské schůze.
Jsou-li stanovy
„závažným dokumentem“ (jak uvádí odvolací soud), pak není „srozumitelné avízo
soudu, že rozpor závažného dokumentu nemůže mít závažné právní následky“. [28] Dále dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nijak nevypořádal s
jeho důkazními návrhy; důkazy neprovedl a ani neuvedl, proč.
III. Přípustnost dovolání
[29] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku
podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho
přípustností. [30] Dovolání není (z důvodů dále vyložených) přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázek číslo 1, 4, 10, 12 a 13. [31] Jelikož se i pro nájem družstevního bytu užijí ustanovení
občanského zákoníku upravující nájem bytu (§ 741 odst. 1 z. o. k.), není pochyb
o tom, že i na nájem družstevního bytu dopadá povinnost nájemce umožnit
pronajímateli (tj. družstvu) za podmínek § 2219 o. z. prohlídku bytu. Dovolatelem kritizovaný článek 17 odst. 4 písm. f) nových stanov je přitom
třeba vyložit (podle zásady priority výkladu, jenž nezakládá neplatnost
ujednání, před výkladem, jenž k neplatnosti vede, jsou-li možné oba výklady)
tak, že upravuje tuto povinnost v souladu se zákonnými ustanoveními, a to
zejména § 2219 a § 2239 o. z. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, odst. 36 a násl.). Závěr odvolacího
soudu, jenž neshledal označený článek stanov neplatným pro rozpor se zákonem,
je (ve výsledku) souladný s (citovanou) judikaturou Nejvyššího soudu. Proto
dovolání není přípustné k posouzení první (jím otevřené) otázky. [32] Čtvrtou otázku Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018, v němž vysvětlil, že § 734 z. o. k. doplňuje
úpravu vyloučení člena družstva obsaženou v ustanoveních § 614 až 622 z. o. k.,
a to zejména tím, že konkretizuje důvody pro vyloučení z družstva vycházející
ze specifik členských povinností, mezi něž v bytovém družstvu patří i
povinnosti nájemce. Rozhodnutí odvolacího soudu přitom popsané závěry
respektuje. [33] K pravidlům výkladu zakladatelských právních jednání obchodních
korporací se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, jehož závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy účinné od
1. 1. 2014 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo
4460/2018, odst. 44). Z označených rozhodnutí se (mimo jiné) podává, že:
1) Stejně jako v případě jiných právních jednání je i v případě stanov
(zakladatelského právního jednání) nutné dát vždy přednost výkladu, jenž nevede
k závěru o neplatnosti určitého ujednání stanov, je-li takový výklad možný. 2) Při výkladu zakladatelského právního jednání obchodní korporace nelze
zásadně použít pravidlo určené ustanovením § 556 odst. 1 věty první o. z. a
vycházet ze skutečné vůle stran. Obsah zakladatelského právního jednání je
tudíž nutno zásadně vykládat podle pravidla obsaženého v § 556 odst. 1 větě
druhé o. z., tj. tak, jak by mu rozuměla osoba v postavení osoby, které byl
projev vůle určen, při zohlednění všech v úvahu přicházejících zjištěných
okolností. [34] Z řečeného je zjevné, že ani stanovy družstva nelze vykládat (jak
dovozuje dovolatel) toliko „doslovně“, ale zásadně tak, jak by jim rozuměla
svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka a schopností jej používat s běžnou
péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.
z.) v postavení člena družstva, a že ani
případné (chybné) uvedení dvojího data účinnosti stanov je nečiní jako celek
neplatnými. Není-li možné výkladem dospět k tomu, jaké datum účinnosti bylo
sjednáno [a jsou-li tudíž ujednání o účinnosti stanov zdánlivá (§ 553 odst. 1
o. z.)], uplatní se pravidlo určené ustanovením § 45 odst. 4 z. o. k., ve znění
účinném do 31. 12. 2020; stanovy by v takovém případě byly účinné ode dne
jejich přijetí členskou schůzí. Dovolání proto nečiní přípustným ani řešení
otázek číslo 10 a 12. [35] Jelikož odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na aplikaci § 260 o. z., nečiní dovolání přípustným ani jeho výklad (srov. výslovně § 237 o. s. ř.). [36] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení
zbývajících otázek předestřených dovolatelem, neboť napadené rozhodnutí spočívá
na jejich řešení a současně jde buď o otázky, jež odvolací soud zodpověděl v
rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (otázky číslo 3 a 7), anebo o
otázky, jež dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny
(zbývající otázky).
IV. Důvodnost dovolání
A) K povinnosti družstva poskytnout členům pravdivé a úplné podklady a
informace k jednotlivým záležitostem, o nichž členská schůze rozhoduje. [37] Právo účastnit se jednání členské schůze a podílet se tak na řízení
a rozhodování družstva patří mezi základní práva člena družstva [§ 575 odst. 1
písm. b), § 635 z. o. k.]. Účelem právní úpravy svolání členské schůze (§ 636 a
násl. z. o. k.) je zajistit, aby členové družstva mohli toto své právo
realizovat; zákon proto upravuje jak formu a obsahové náležitosti pozvánky, tak
i lhůtu, v jaké je třeba pozvánku členům družstva oznámit (tak, aby si mohli
vytvořit předpoklady pro účast na jednání členské schůze). Povinností družstva
(osob, které členskou schůzi svolávají) je učinit vše, co po něm lze
spravedlivě požadovat, aby odpovídající informovanost členů družstva zajistilo. [38] Pozvánka na členskou schůzi musí členům poskytnout dostatečné
informace nezbytné k tomu, aby se dozvěděli nejen, kdy a kde se bude členská
schůze konat, ale (mimo jiné) také, jaké záležitosti bude projednávat (srov. zejména ustanovení § 636 z. o. k.), aby se mohli (v dostatečném časovém
předstihu) na členskou schůzi připravit se znalostí věci a aby mohli uvážit,
jak budou hlasovat, případně zda a komu udělí plnou moc k účasti na členské
schůzi (§ 635 odst. 2 z. o. k.) a jaké svému zmocněnci udělí pokyny, aby za ně
na členské schůzi hlasoval, a jak budou vykonávat další práva spojená s účastí
na členské schůzi. [39] Srov. obdobně pro poměry akciové společnosti usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod číslem
9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 27 a násl., nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 927/2020, či obdobně pro
poměry společnosti s ručením omezeným usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1725/2017, a dále (pro poměry družstev) usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 27 Cdo 800/2020, odst. 19 a 20. [40] Člen družstva vykonává své právo podílet se na řízení a rozhodování
družstva [§ 575 odst. 1 písm. b) z. o. k.] především (byť nikoliv výlučně)
prostřednictvím účasti na členské schůzi a výkonu hlasovacího práva (jakož i
dalších práv) na jejím zasedání. Aby mohl své právo řádně vykonávat, musí mu
družstvo poskytnout dostatečné, určité a pravdivé informace týkající se
jednotlivých záležitostí zařazených na pořad jednání členské schůze. Neobsahuje-li tyto informace pozvánka na členskou schůzi, poskytne je družstvo
členům k jejich žádosti na zasedání členské schůze. [41] Rozhoduje-li členská schůze o změně stanov, musí pozvánka podle §
637 z. o. k. obsahovat vedle náležitostí upravených v § 636 z. o. k. také návrh
změn stanov, popř. návrh usnesení členské schůze (jímž či v jehož důsledku mají
být stanovy změněny).
Účelem popsaného zákonného požadavku je zajistit, aby
členové družstva měli dostatečné informace o navrhovaných změnách stanov, mohli
se v dostatečném časovém předstihu řádně připravit na zasedání členské schůze
rozhodující o tak významné záležitosti a mohli uvážit, zda a jak budou o změně
stanov hlasovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27
Cdo 3973/2018). [42] Je-li to (zejména s ohledem na rozsah a podobu navrhovaných změn)
vhodné, lze změnu stanov provést i přijetím nového znění stanov, jež zcela
nahradí původní (měněné) znění. Takový postup nicméně nesmí zastírat skutečné
změny stanov, resp. vést k tomu, že věcné změny stanov nebudou členům družstva
zjevné. Jinak řečeno, navrhuje-li družstvo změnit stanovy tak, že místo
dosavadních (měněných) stanov mají být přijaty stanovy nové, musí současně
členům družstva poskytnout informace o tom, jaká ujednání stanov doznávají
(oproti dosavadnímu znění stanov) věcných změn. [43] Jestliže družstvo navrhuje změnit stanovy tak, že namísto
dosavadního znění stanov má být přijato znění zcela nové, změnu stanov na
zasedání členské schůze odůvodní toliko tím, že „cílem není měnit stanovy, ale
přizpůsobit je změnám a terminologii nové právní úpravy“, a ve skutečnosti
obsahuje nové (navrhované) znění stanov významné odchylky od dosavadní (měněné)
úpravy stanov, jež nejsou vynuceny změnou právní úpravy, porušuje právo členů
družstva na dostatečné, určité a pravdivé informace týkající se záležitosti,
zařazené na pořad jednání členské schůze, plynoucí z § 575 odst. 1 písm. b) a §
635 z. o. k., jakož i z § 637 z. o. k. [44] Pominul-li odvolací soud uvedené porušení práv členů družstva a
neposuzoval-li, zda odůvodňuje vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o
změně stanov, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné. [45] Lze dodat, že ze skutečnosti, že všichni členové družstva účastnící
se členské schůze hlasovali pro přijetí navrhovaného usnesení o změně stanov,
není možné bez dalšího dovozovat, že by popsané porušení práv členů družstva
nemělo závažné právní následky (tedy, že by byly splněny podmínky pro postup
podle § 260 odst. 1 o. z.). Vycházeli-li členové družstva z omylu vyvolaného
nepravdivou informací o navrhovaných změnách stanov, nebude zpravidla možné
uzavřít, že porušení jejich práv nemělo závažné právní následky. B) K výkladu § 731 z. o. k., ve znění účinném do 30. 6. 2020. [46] Označené ustanovení Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018. V tomto rozhodnutí vysvětlil, že:
1) Ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k. upravuje většinu hlasů, potřebnou pro
přijetí usnesení členské schůze, jímž se mění stanovy v části upravující
náležitosti podle § 731 odst. 1 z. o. k. Její nedodržení může být toliko
důvodem pro případné vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, přijatého
nižším počtem hlasů, v řízení podle § 663 z. o. k. 2) V případě, že stanovy bytového družstva náležitosti podle § 731 odst. 1 z. o. k. neobsahují a členská schůze družstva – plníc povinnost určenou
ustanovením § 777 odst. 2 z. o. k. – je do stanov nově vtěluje, se však § 731
odst. 2 z. o. k. neuplatní. V tomto případě totiž není naplněna hypotéza právní
normy obsažené v označeném ustanovení (jež stanoví, že se požadavek na
„superkvalifikovanou“ většinu uplatní v případě, kdy členská schůze rozhoduje o
změně stanov v části obsahující náležitosti dle § 731 odst. 1 z. o. k.). Rozšiřovat aplikaci tohoto pravidla i na situace, kdy stanovy tyto náležitosti
ještě neobsahují a družstvo je do nich (v souladu s požadavkem § 777 odst. 2 z. o. k.) doplňuje, není podle přesvědčení Nejvyššího soudu na místě. 3) Jakkoliv jsou podmínky, práva a povinnosti vypočtené v § 731 odst. 1 z. o. k. beze sporu významné pro každého člena bytového družstva uvedeného v § 731
odst. 2 z. o. k., nelze přehlížet, že požadavek na takto vysokou většinu hlasů
potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze o změně stanov může představovat
– zejména v družstvech s větším počtem členů – téměř nepřekonatelnou překážku
pro přijetí usnesení o změně těchto náležitostí. 4) Pokud by byl za užití extenzivního výkladu rozšířen dopad pravidla § 731
odst. 2 z. o. k. i na situace, kdy nedochází ke změně „úpravy náležitostí
stanov uvedených“ v § 731 odst. 1 z. o. k., ale kdy jsou tyto náležitosti
teprve (nově) do stanov vtělovány, mohlo by to vést k tomu, že řada bytových
družstev by nebyla s to vyhovět požadavku § 777 odst. 2 z. o. k. a hrozila by
jim sankce upravená v označeném ustanovení (zrušení a likvidace). Výklad, podle
něhož by zákon kladl na adresáty právních norem požadavky, jež by nebyli
schopni reálně splnit, odporuje předpokladu racionálního zákonodárce. 5) Avšak pokud stanovy družstva již úpravu podmínek, práv a povinností
uvedených v § 731 odst. 1 z. o. k. (byť i jen částečně) obsahovaly (ať již
proto, že to ukládala dříve účinná úprava – srov.
zejména § 685 odst. 2 a § 687
odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – anebo proto, že ji
družstvo začlenilo do stanov dobrovolně), nebylo zapotřebí, aby se družstvo v
rozsahu, který již mělo ve stanovách upraven, přizpůsobovalo postupem podle §
777 odst. 2 z. o. k. požadavku § 731 odst. 1 z. o. k. Jestliže stanovy družstva
vyhovovaly požadavku posledně označeného ustanovení v okamžiku, kdy zákon o
obchodních korporacích nabyl účinnosti, nebylo družstvo povinno podle § 777
odst. 2 z. o. k. tyto náležitosti do stanov doplnit. 6) Rozhodne-li se bytové družstvo tyto náležitosti, které již ve stanovách byly
obsaženy a které neodporovaly donucujícím ustanovením zákona o obchodních
korporacích či (nového) občanského zákoníku, přesto změnit (např. společně s
doplněním těch náležitostí uvedených v § 731 odst. 1 z. o. k., jež zatím ve
stanovách upraveny nebyly), dopadá na změnu této části stanov pravidlo upravené
v § 731 odst. 2 z. o. k.; se změnou této části stanov musí souhlasit všichni
členové bytového družstva tam uvedení. [47] V poměrech projednávané věci je ze skutkových zjištění soudů
nižších stupňů zřejmé, že změnou stanov nedošlo toliko k přizpůsobení se
požadavkům zákona o obchodních korporacích, ale taktéž k dalším změnám, jež
nebyly novou právní úpravou vynucené. Jestliže se soudy nezabývaly tím, zda šlo
o změny náležitostí uvedených v § 731 odst. 1 z. o. k. a zda tak byla pro
jejich přijetí potřebná většina předvídaná ustanovením § 731 odst. 2 z. o. k.,
je jejich právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné. C) K významu hlasů odevzdaných členy družstva po zasedání členské schůze pro
posouzení platnosti usnesení členské schůze. [48] Podstatou páté otázky předkládané dovolatelem je posouzení, zda a
jaký právní význam má (v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské
schůze) skutečnost, že členové družstva, kteří se nezúčastnili zasedání členské
schůze rozhodující o změně stanov, s touto změnou (přijatou členskou schůzí)
dodatečně vyslovili souhlas. [49] Jelikož se ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů nepodává, že
by stanovy družstva umožňovaly shora popsaný postup při odevzdávání hlasů členy
družstva, Nejvyšší soud se nezabýval otázkou, zda se družstvo mohlo v režimu
právní úpravy účinné do 30. 6. 2020 takovým způsobem odchýlit od zákonné úpravy
hlasování na členské schůzi a přijmout úpravu obdobnou, jakou obsahoval pro
společnost s ručením omezeným § 174 z. o. k. (v aktuální právní úpravě srov. §
732 z. o. k., ve znění účinném od 1. 7. 2020). [50] S ohledem na shora podaný výklad § 731 odst. 2 z. o. k., ve znění
účinném do 30. 6. 2020, mohli členové družstva projevit svůj souhlas se změnou
stanov odevzdáním hlasů buď na zasedání členské schůze, anebo – připouštěly-li
takový postup stanovy
– při rozhodování mimo zasedání, per rollam (§ 652 a násl. z. o. k.). Jelikož v
projednávané věci členská schůze nerozhodovala per rollam, nýbrž na zasedání,
mohli členové družstva svůj souhlas projevit toliko odevzdáním hlasů na tomto
zasedání.
Při posuzování, zda bylo dosaženo potřebné většiny, již nelze
zohlednit projevy vůle členů družstva učiněné po tomto zasedání. [51] Nicméně, tato okolnost může mít vliv na posouzení, zda porušení
zákona (přijetí usnesení nižší než zákonem vyžadovanou většinou) mělo závažné
právní následky (§ 260 odst. 1 o. z.). [52] Jelikož se odvolací soud nezabýval tím, zda změna stanov podléhala
(alespoň v některých bodech) požadavku § 731 odst. 2 z. o. k. (viz výše),
neposuzoval ani, jaký význam má v případě nedodržení této většiny skutečnost,
že dalších 22 členů družstva vyslovilo souhlas se změnou stanov dodatečně. Jeho
právní posouzení je tudíž v tomto směru neúplné, a tedy i nesprávné. D) Ke změně návrhu usnesení o změně stanov v průběhu zasedání členské schůze. [53] Členská schůze nemůže projednávat (bez účasti a souhlasu všech
členů) záležitosti, které nebyly zařazeny na pořad jednání (navrhovaný program
členské schůze) [§ 643 odst. 2 z. o. k.]. Je-li však na pořad jednání zařazena
(jako záležitost, jež má být členskou schůzí projednána) i určitá změna stanov,
nebrání pravidlo upravené v § 643 odst. 2 z. o. k. tomu, aby (zpravidla na
základě diskuse vedené na členské schůzi) uplatnil některý z členů družstva
protinávrh (odlišný návrh usnesení) na změnu stanov a aby následně členská
schůze (v rámci téže záležitosti – změny určitých článků stanov) přijala
usnesení nikoliv ve znění původního návrhu, ale ve znění protinávrhu. V takovém
případě totiž nejde o projednání odlišné záležitosti (stále jde o záležitost
zařazenou na pořad jednání členské schůze), ale toliko o přijetí usnesení ve
znění, jež se odchyluje od znění uvedeného v pozvánce na členskou schůzi. [54] Jakkoliv totiž zákon (na rozdíl od úpravy akciové společnosti)
výslovně neupravuje právo členů družstva uplatnit k navrhovaným záležitostem
zařazeným na pořad jednání členské schůze odlišný návrh (protinávrh), plyne
toto právo členů družstva z (již výše citovaného) § 575 odst. 1 písm. b) z. o. k. Neurčují-li tudíž stanovy družstva jinak, může člen družstva na zasedání
členské schůze uplatnit protinávrh ohledně záležitosti zařazené na pořad
jednání, a členská schůze může přijmout usnesení ve znění takového protinávrhu. [55] Lze dodat, že – stejně jako jakékoliv jiné právo – nesmí být
zneužito ani právo člena družstva činit návrhy či protinávrhy k záležitostem
zařazeným na pořad jednání členské schůze (§ 8 o. z.). [56] Jde-li o změnu stanov, může se protinávrh týkat toliko těch
ujednání stanov, které mají být (podle pozvánky na členskou schůzi) věcně
(materiálně, obsahově) měněny. Změna jiných ujednání (nepředvídaná pozvánkou)
by představovala projednání záležitosti, jež nebyla zařazena na pořad jednání;
přijmout by ji bylo možné pouze za splnění podmínek § 643 odst. 2 z. o. k. [57] Má-li být změna stanov realizována změnou celého jejich znění, jako
tomu bylo v projednávané věci, je nutné posoudit, zda návrh změny stanov,
uvedený v pozvánce, se v bodě, jenž má být následně změněn v důsledku
protinávrhu uplatněného na zasedání členské schůze, odchyloval od původního
(měněného) znění stanov.
Jinými slovy, to, zda je změna určitého ujednání
stanov zařazena při tomto postupu na pořad jednání členské schůze, je třeba
posuzovat materiálně. [58] Není-li tomu tak, tj. nepředstavoval-li původní návrh usnesení o
změně stanov uvedený v pozvánce věcnou změnu takového ujednání, nebyla změna
tohoto ujednání záležitostí zařazenou na pořad jednání členské schůze. Změnit
takové ujednání by bylo možné toliko za splnění podmínek § 643 odst. 2 z. o. k. [59] Jestliže se soudy nezabývaly tím, zda změna článku 19 odst. 5 oddíl
3 (návrhu) nových stanov představuje obsahovou změnu oproti původnímu
(měněnému) znění stanov, je jejich právní posouzení neúplné (bez tohoto
posouzení nelze uzavřít, zda na členské schůzi bylo možné návrh změnit, resp. k
němu uplatnit protinávrh), a tudíž i nesprávné. E) K ujednání upravujícímu povinnost nabyvatele družstevního podílu uzavřít s
družstvem dohodu o splácení dluhů vzniklých předtím, než se nabyvatel
družstevního podílu stal členem družstva. [60] Jak Nejvyšší soud zdůraznil již výše, i pro nájem družstevního bytu
se užijí ustanovení občanského zákoníku upravující nájem bytu (§ 741 odst. 1 z. o. k.). Mezi tato ustanovení patří i § 2239 o. z., podle něhož se nepřihlíží k
ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně
nepřiměřená. [61] Jestliže se odvolací soud nezabýval tím, zda nově přijaté ujednání
článku 19 odst. 3 stanov obstojí z pohledu citovaného ustanovení, je jeho
právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné. F) K tomu, zda lze náležitosti, jež podle zákona musí být obsaženy ve stanovách
družstva, upravit v domovním řádu. [62] Podle § 731 odst. 1 z. o. k. obsahují stanovy bytového družstva
kromě náležitostí podle § 553 z. o. k. také podmínky, za kterých vznikne
členovi bytového družstva právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu
(písmeno a), a podrobnější úpravu práv a povinností člena bytového družstva
spojených s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu a práv a
povinností člena bytového družstva spojených s užíváním družstevního bytu. Tato
práva a povinnosti se stávají dnem jejich vzniku právy a povinnostmi člena
plynoucími z členství v bytovém družstvu (písmeno b). [63] Citované ustanovení určuje obligatorní náležitosti, jež musí
stanovy bytového družstva obsahovat nad rámec vymezený v § 553 z. o. k. Úprava
práv a povinností člena bytového družstva spojených s užíváním družstevního
bytu tudíž musí být obsažena ve stanovách. Řečené nebrání tomu, aby byla
vyčleněna do zvláštní části stanov označené jako „domovní řád“, nicméně v
takovém případě je třeba na domovní řád hledět jako na součást stanov se všemi
důsledky z toho plynoucími. Jeho vydání či změna v takovém případě náleží
členské schůzi, usnesení členské schůze o vydání či změně domovního řádu
podléhá většinám upraveným zákonem či stanovami pro změnu stanov, domovní řád
musí být (jako součást stanov) uložen ve sbírce listin obchodního rejstříku [§
66 písm. a) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a
fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů] atd. [64] Článek 49 odst.
4 stanov družstva (ve znění přijatém napadeným
usnesením členské schůze) určuje, že domovní řád schvaluje členská schůze;
většinu hlasů potřebnou pro jeho přijetí ani otázku, zda představuje součást
stanov, neupravuje. Při respektování pravidel výkladu stanov (viz výše) nelze
uvedený článek považovat za rozporný s výše citovaným ustanovením. Závěr
odvolacího soudu je tudíž – co do výsledku – správný. G) K ujednání o způsobu rozúčtování nákladů na jednotlivé byty jakožto
náležitosti stanov bytového družstva. [65] Přestože dovolatel již v návrhu namítal (jako jeden z důvodů
neplatnosti napadeného usnesení členské schůze), že způsob rozúčtování nákladů
na služby musí obsahovat (jakožto náležitost podle § 731 odst. 1 z. o. k.)
stanovy družstva a že jeho určení nelze delegovat na představenstvo (srov. s. 7
návrhu na zahájení řízení), soudy nižších stupňů se s touto námitkou nikterak
nevypořádaly. Jejich právní posouzení je tak neúplné, a tudíž i nesprávné. H) K vypořádacímu podílu člena bytového družstva. [66] Jedenáctou otázkou dovolatel otevírá výklad právní úpravy
vypořádacího podílu, maje ujednání o jeho výši v nových stanovách za nemravné,
a tudíž neplatné. [67] Podle § 748 z. o. k. stanovy nesmí určit vypořádací podíl člena
bytového družstva nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné
vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu (odst. 1). Neurčují-li stanovy
způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného
členského vkladu (odst. 2). Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, ledaže
stanovy určí něco jiného (odst. 3). [68] Otázkou výše vypořádacího podílu v bytovém družstvu se Nejvyšší
soud zabýval již při výkladu § 233 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku,
ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“). V rozsudku ze dne
29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, uveřejněném pod číslem 67/2019 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k následujícím závěrům:
1) Tak jako v případě společnosti s ručením omezeným a jiných než bytových
družstev musí být i vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast
zanikne bez právního nástupce, a bytovým družstvem poctivé (spravedlivé). 2) Členský podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, představuje
majetkovou hodnotu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán
jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Proto zásadně
platí, že (tržní) cena, kterou musí zájemce uhradit za převod členského podílu,
s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, řádově odpovídá cenám, za něž
jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi
odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu. 3) Povaze bytového družstva a účasti v něm tak odpovídá, aby při posuzování
poctivosti (spravedlnosti) vypořádání mezi bytovým družstvem a jeho bývalým
členem bylo přihlédnuto ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu, o který
bývalý člen družstva (v důsledku zániku své účasti) „přišel“.
4) Zanikne-li totiž členu bytového družstva účast, přijde o majetkovou hodnotu
v podobě členského podílu, přičemž tuto hodnotu fakticky získá družstvo tím, že
může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat –
pronajmout jej jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva či byt
za podmínek stanovených v § 239 odst. 4 písm. i) obch. zák. prodat. 5) Výklad umožňující bytovému družstvu vyplatit členovi, jehož účast v družstvu
zanikla, na vypořádací podíl částku představující zlomek skutečné (tržní)
hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat, je
nepřijatelný (vedoucí ke zjevně nespravedlivým důsledkům). 6) Zájmy bytového družstva jsou přitom dostatečně chráněny tím, že s
„uvolněným“ bytem může volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Přitom platí, že stanovy družstva mohou podmínit vznik nájemního vztahu k
„uvolněnému“ bytu splacením dalšího členského vkladu v odpovídající výši. 7) Při určení výše vypořádacího podílu tudíž bytové družstvo zásadně musí
přihlédnout ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu bývalého člena
družstva tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly
neodůvodněné rozdíly. [69] Shora popsané závěry byly založeny na principu, podle něhož obecně
– ve všech obchodních korporacích, v nichž přichází v úvahu vznik práva
(bývalého) člena (společníka) na vypořádací podíl – musí být vypořádání mezi
obchodní korporací a (bývalým) členem (společníkem) poctivé ve smyslu
přiměřenosti (adekvátnosti) výše vypořádacího podílu hodnotě podílu, o který
člen korporace v důsledku zániku své účasti bez právního nástupce přichází. [70] Oproti režimu obchodního zákoníku však obecná úprava vypořádacího
podílu v zákoně o obchodních korporacích nebrání tomu, aby se členové
(společníci) dohodli na odchylné úpravě vypořádacího podílu, a to i takové, jež
povede k nižší než zákonem upravené výši vypořádacího podílu (srov. § 36 z. o. k.). Například ve společnosti s ručením omezeným je možné sjednat (se souhlasem
dotčeného společníka) i nulovou výši vypořádacího podílu. Zákon o obchodních
korporacích (na rozdíl od obchodního zákoníku) tudíž neomezuje společníky při
sjednávání výše vypořádacího podílu a respektuje jejich smluvní volnost sjednat
ji odchylně od zákona, a to i v neprospěch společníka, o jehož vypořádací podíl
jde; zákonná úprava se prosadí pouze v případě, že společenská smlouva výši
vypořádacího podílu neupravuje. [71] Z řečeného se podává, že výklad právní úpravy vypořádacího podílu
člena bytového družstva účinné od 1. 1. 2014 nelze založit na principu popsaném
v odst. 69. Přesto se podle přesvědčení Nejvyššího soudu shora vyložené závěry
(přijaté při výkladu § 233 obch. zák.) prosadí i nyní. [72] Především je třeba vzít v potaz specifickou povahu bytového
družstva. Základním účelem tohoto typu obchodní korporace je (a bylo i dříve)
zajištění bytových potřeb svých členů (§ 221 odst. 2 obch. zák., § 727 odst. 1
z. o. k.).
Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi
ním a družstvem patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v
bytovém družstvu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1603/2016, a s účinností od 1. 1. 2014 ustanovení § 731 odst. 1 z. o. k.), přičemž družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§
230 obch. zák., § 736 z. o. k.). [73] Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu
zpravidla je – na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních
korporací – zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Obecně přitom jde o základní životní potřebu jednotlivce, jíž zákonodárce
poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu (viz například zvláštní ustanovení
o nájmu bytu a nájmu domu v občanském zákoníku, poskytující vyšší míru ochrany
nájemci, či § 24 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). [74] Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu,
je věcí v právním smyslu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod číslem 152/2018 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2025/2019, odst. 20, a ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo
4550/2018), se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako
plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní cena, kterou
musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo
nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže
lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají
pronajímanému družstevnímu bytu. [75] Zánik účasti v bytovém družstvu bez právního nástupce znamená
ztrátu vlastnictví družstevního podílu; ten jako věc zaniká, přičemž jeho
hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně
(v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Může jej pronajmout jinému členovi
družstva, přijmout nového člena družstva (za adekvátní členský vklad – viz §
733 z. o. k.) či byt (bytovou jednotku) prodat. [76] S ohledem na výše popsaný základní důvod nabývání účasti v bytových
družstvech by měl mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že
investice, již do zajištění bydlení vložil, zůstane zachována. A to bez ohledu
na to, zda účast v bytovém družstvu nabývá originárně (za členský vklad) či
derivativně (zpravidla za úplatu zaplacenou za nabývaný družstevní podíl). Tedy, že o tuto investici nebude připraven ani tehdy, zanikne-li jeho účast v
bytovém družstvu bez právního nástupce. Zachování této rozumné míry jistoty je
přitom i ve veřejném zájmu, neboť má význam pro stabilitu a transparentnost
trhu s byty. [77] Současně platí, že není rozumného (spravedlivého) důvodu, pro který
by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Opačný výklad
by – právě s ohledem na účel účasti v bytovém družstvu – vedl k nepřípustnému
zásahu do vlastnického práva k družstevnímu podílu, jež je chráněno článkem 11
Listiny základních práv a svobod.
Řečené platí i obráceně; člen bytového
družstva by neměl na zániku své účasti bez právního nástupce profitovat na úkor
družstva (a tím i ostatních členů bytového družstva). [78] Nejvyšší soud proto uzavírá, že právní úprava vypořádání mezi
členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce, a bytovým
družstvem je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z
něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s
ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena
družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a
výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly. [79] S ohledem na možnosti, jež bytové družstvo může využít při
nakládání s „uvolněným“ bytem (viz odst. 75), bude mít zpravidla zánik účasti
člena bytového družstva bez právního nástupce na toto družstvo hospodářsky
neutrální dopad. Odůvodněné náklady, které družstvu vzniknou při naložení s
„uvolněným“ podílem, se zohlední při určení výše vypořádacího podílu. [80] Ve světle tohoto obecného pravidla je pak nutno vykládat ustanovení
§ 748 z. o. k. a musí je respektovat i případná odchylná úprava ve stanovách
bytového družstva. [81] Odpovídá-li členský vklad zaplacený za originární nabytí
družstevního podílu skutečné (tržní) hodnotě tohoto podílu, lze aplikovat
pravidlo § 748 odst. 2 z. o. k. doslovně. V opačném případě je třeba vždy
aplikovat (zohlednit) výše vyložený princip. [82] V poměrech projednávané věci se družstvo úpravou ve stanovách ve
skutečnosti neodchýlilo od pravidla uvedeného v § 748 odst. 2 z. o. k. Již
proto nelze toto ujednání považovat za nemravné, jak dovozuje dovolatel. Názor
odvolacího soudu je v tomto směru
– co do výsledku – správný. Nicméně i toto ujednání je nutné vyložit v souladu
s výše uvedenými závěry tak, aby se výsledná výše vypořádacího podílu nedůvodně
neodchylovala od tržní ceny družstevního podílu, který (v důsledku zániku
účasti člena družstva) zanikl. [83] Jelikož však řešení části otázek předestřených dovolatelem, k němuž
se přiklonil odvolací soud, není správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí
odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací
soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2
věta druhá o. s. ř.). [84] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud
prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.). [85] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu