27 Cdo 800/2020-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky T. R., narozené, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Fraňo,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1108/3, PSČ 110 00, za účasti D. A.,
se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Zdenkou
Pokornou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Fráni Šrámka 1918/36, PSČ 150 00, o
vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 77 Cm 28/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, č. j. 6 Cmo 41/2018-64, ve znění usnesení ze
dne 27. 9. 2019, č. j. 6 Cmo 41/2018-71, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2019, č. j. 6 Cmo 41/2018-64, ve
znění usnesení ze dne 27. 9. 2019, č. j. 6 Cmo 41/2018-71, se ruší a věc se
vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
jen „družstvo“) dne 24. 1. 2017 jsou neplatná (výrok I.), rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výroky II. a IV.) a přiznal J. V. odměnu za výkon funkce
opatrovníka družstva (výrok III.). [2] Vyšel přitom z toho, že:
1/ Navrhovatelka je na základě smlouvy o převodu družstevního podílu ze
dne 20. 5. 2016 členkou družstva. 2/ Podle pozvánky na členskou schůzi družstva ze dne 8. 1. 2017 byla
členská schůze svolána na 24. 1. 2017 v 18:00 hod. do Základní školy Eden v
Praze 10. Na programu schůze bylo 5 bodů. 3/ Ze zápisu z členské schůze z 24. 1. 2017 sepsaného v 18:00 hod. se
podává, že schůze nemohla být zahájena, neboť nebyla usnášeníschopná. Náhradní
členská schůze byla zahájena téhož dne v 18:30 hod. 4/ Ze zápisu z náhradní členské schůze konané dne 24. 1. 2017 v 18:30
hod. plyne, že na programu bylo shodných 5 bodů, které byly součástí pozvánky
na členskou schůzi, a to:
1) zahájení schůze a kontrola usnášeníschopnosti,
2) volba předsedajícího schůze, schválení programu schůze,
3) volba zapisovatele, ověřovatele a sčitatele hlasů,
4) nové volby do statutárního orgánu družstva (po předchozím odvolání
představenstva),
5) diskuze. 5/ Na náhradní členské schůzi byli odvoláni stávající členové
představenstva družstva a do funkcí členů představenstva byli nově zvoleni M. V., K. H. a I. M. 6/ Podle článku 34 odst. 2 stanov družstva svolavatel nejméně 15 dnů
přede dnem konání členské schůze uveřejní pozvánku na členskou schůzi na
internetových stránkách družstva a současně ji zašle členům na adresu uvedenou
v seznamu členů a vyvěsí na nástěnkách v domech. Pozvánka musí být na
internetových stránkách uveřejněna až do okamžiku konání členské schůze. 7/ Z článku 35 odst. 1 stanov družstva plyne, že není-li členská schůze
schopna se usnášet, svolá ten, kdo svolal původně svolanou členskou schůzi,
je-li to stále potřebné, bez zbytečného odkladu náhradní členskou schůzi se
stejným programem, a to stejným způsobem jako původně svolanou členskou schůzi
a samostatnou pozvánkou. 8/ Návrhem ze dne 18. 2. 2017 se navrhovatelka domáhá vyslovení
neplatnosti usnesení přijatých na náhradní členské schůzi pro rozpor jejího
svolání se zákonem a stanovami. [3] Soud prvního stupně – cituje § 663 odst. 1 a 5 a § 647 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních
korporacích) [dále též jen „z. o. k.“] – konstatoval, že „slovní i logický
rozbor zákona vedou k výkladu, že náhradní členská schůze musí být svolána
samostatnou pozvánkou s nezměněným programem, bez zbytečného odkladu od konání
řádné členské schůze a pozvánka musí být rozeslána stejným způsobem jako u
řádné členské schůze,“ a uzavřel, že „náhradní členská schůze družstva je
neplatná pro rozpor se zákonem a stanovami.“
[4] K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. změnil tak, že
návrh „na určení neplatnosti usnesení náhradní členské schůze účastníka“ zamítl
(první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý
a třetí výrok).
[5] Vycházeje se skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud
přisvědčil závěru učiněnému soudem prvního stupně, podle něhož náhradní členská
schůze nebyla svolána v souladu se zákonem a stanovami družstva. [6] Odvolací soud (cituje komentářovou literaturu k ustanovení § 637 z. o. k.) zdůraznil, že náhradní členskou schůzi nelze svolat již pozvánkou na
řádnou členskou schůzi – „pro případ, že se tato schůze nesejde“ – nýbrž novou
samostatnou pozvánkou, a to „bezodkladně poté, co neproběhla řádná, nebo
mimořádná členská schůze.“
[7] S poukazem na § 260 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku
(dále jen „o. z.“), však odvolací soud dále uvedl, že „byť došlo při svolávání
náhradní členské schůze k porušení zákona, tedy členská schůze byla svolána
neplatně obecně s následky, že všechna rozhodnutí přijatá na této náhradní
schůzi by byla neplatná, dospívá nicméně odvolací soud k závěru, že jsou zde
dány důvody ve smyslu § 260 o. z., neboť dané porušení zákona nemělo závažné
právní následky a je v zájmu účastníka hodném právní ochrany neplatnost
napadených usnesení nevyslovit.“
[8] Odvolací soud vysvětlil, že za situace, kdy podle článku 34 odst. 2
stanov družstva bylo třeba účasti 49 členů, aby členská schůze byla
usnášeníschopná, a kdy k přijetí napadených usnesení postačovala nadpoloviční
většina hlasů přítomných členů, „je evidentní, že pokud na náhradní členské
schůzi hlasovalo pro odvolání členů představenstva 39 hlasů, dále pro přijetí
nových členů představenstva bylo odevzdáno 35 hlasů, 39 hlasů a 34 hlasů, byly
tyto návrhy přijaty v počtu hlasů, který by ve finále byl postačující pro
výsledek hlasování i na nikoliv náhradní členské schůzi.“
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil,
případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[10] Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení
dosud v rozhodování dovolacího soudu neřešené otázky aplikace § 260 o. z. za
použití „spekulativní konstrukce“, podle které by počet hlasů členů hlasujících
na neplatně svolané náhradní členské schůzi družstva při konání usnášeníschopné
členské schůze postačoval ke stejnému výsledku (zde volbě nových členů
představenstva).
[11] Dovolatelka předně namítá, že možnost zamítnutí jejího návrhu podle
§ 260 o. z. nikdy nebyla v řízení před soudem prvního stupně, ani před soudem
odvolacím věcně projednávána. S odkazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího
soudu považuje dovolatelka napadené rozhodnutí za překvapivé, nepředvídatelné a
tím porušující její právo na spravedlivý proces. Podle dovolatelky odvolací
soud nezkoumal naplnění kumulativních podmínek aplikace § 260 o. z., „neučinil
je předmětem diskuze v řízení, a není o nich zmínka ani v odůvodnění jeho
rozhodnutí.“
[12] Argumentace odvolacího soudu na podporu zákonné výjimky v § 260 o.
z. je podle dovolatelky pouhou „fabulací neexistujícího skutkového děje, který
je jen jednou z nespočtu možných variant“. Dovolatelka má dále za to, že
byla-li by dovedena tato argumentace odvolacího soudu pomocí matematického
přepočítávání hlasů do důsledku, „zákonné pravidlo o usnášeníschopnosti členské
schůze by se stalo obsoletním pro všechny případy, kdy hlasovat pro či proti
nějakému návrhu bude shodně tolik členů, kolik by jich bylo zapotřebí při
minimální účasti na usnášeníschopné členské schůzi“.
[13] Družstvo ve vyjádření k dovolání brojí proti tvrzením navrhovatelky
týkajícím se povahy podmínek aplikace § 260 o. z. a tvrdí, že výčet podmínek
není kumulativní, nýbrž alternativní, a postačí tedy splnění pouze jednoho
kritéria. Odvolací soud posoudil dostatečně situaci družstva a vyhodnotil, že
je v jeho zájmu neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Členských schůzí družstva se
účastní cca 40 členů a konání náhradních členských schůzí je pravidlem. Dne 6.
2. 2018 bylo řádně zvoleno nové představenstvo družstva a případná změna či
zrušení napadeného rozhodnutí by tak - podle názoru družstva - „neměla žádný
dopad na jeho stávající situaci, ale naopak by založilo nejistotu v jednání
družstva v dotčeném období.“
[14] Dovolání je přípustné k řešení dovolatelkou formulované otázky, při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
Nejvyššího soudu.
[15] Dovolání je důvodné.
[16] Podle § 647 z. o. k. není-li členská schůze schopna se usnášet,
svolá ten, kdo svolal původně svolanou členskou schůzi, je-li to stále
potřebné, bez zbytečného odkladu, náhradní členskou schůzi se stejným
programem, a to stejným způsobem jako původně svolanou členskou schůzi a
samostatnou pozvánkou.
[17] Podle § 663 odst. 1 z. o. k. každý člen družstva, člen
představenstva nebo kontrolní komise nebo likvidátor se mohou dovolávat
neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení občanského zákoníku o
neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo
stanovami. Bylo-li rozhodnuto mimo členskou schůzi, právo podat návrh zanikne
uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o
přijetí rozhodnutí podle § 652 až 655.
[18] Podle § 260 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k
porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v
zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (první
odstavec). Soud neplatnost rozhodnutí nevysloví ani tehdy, bylo-li by tím
podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře (druhý odstavec).
[19] K účelu právní úpravy svolání valné hromady akciové společnosti
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017
(uveřejněném pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále
jen „R 9/2020“) formuloval a odůvodnil závěry, podle kterých:
1/ Právo účastnit se jednání valné hromady a podílet se tak na řízení
společnosti patří mezi základní práva akcionářů. Účelem právní úpravy svolání
valné hromady je zajistit, aby akcionáři mohli toto své právo realizovat; zákon
proto upravuje jak formu a obsahové náležitosti pozvánky, tak i lhůtu, v jaké
je třeba pozvánku akcionářům oznámit (tak, aby si mohli vytvořit předpoklady
pro účast na jednání valné hromady). Povinností společnosti (osob, které valnou
hromadu svolávají) je učinit vše, co po ní lze spravedlivě požadovat, aby
odpovídající informovanost akcionářů zajistila.
2/ Pozvánka na valnou hromadu musí akcionářům poskytnout dostatečné
informace nezbytné k tomu, aby se dozvěděli nejen, kdy a kde se bude valná
hromada konat, ale (mimo jiné) také, jaké záležitosti bude projednávat (srov.
zejména ustanovení § 407 z. o. k.) [ve vztahu k družstvu § 636 odst. 2 z. o.
k.], aby se mohli (v dostatečném časovém předstihu) na valnou hromadu připravit
se znalostí věci a aby mohli uvážit, jak budou se svými akciemi hlasovat,
případně zda a komu udělí plnou moc k účasti na valné hromadě a jaké svému
zmocněnci udělí pokyny, aby za ně na valné hromadě hlasoval.
[20] Citované závěry se obdobně uplatní také v poměrech členské schůze
bytového družstva (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020,
sp. zn. 27 Cdo 3973/2018).
[21] K výkladu § 260 o. z. pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 12.
2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, uzavřel, že:
1/ Z § 260 odst. 1 je zřejmé, že k tomu, aby soud nevyslovil neplatnost
usnesení valné hromady, musí být kumulativně splněny obě zákonem stanovené
podmínky, tj. a) porušení zákona nebo stanov nemělo závažné právní následky a
b) nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je v zájmu společnosti hodném
právní ochrany.
2/ V ustanovení § 260 o. z. se promítá zájem na stabilitě vnitřních
poměrů korporace a princip proporcionality. V řadě případů totiž porušení
právních předpisů, stanov či dobrých mravů nemusí mít natolik závažné právní
následky, aby odůvodňovaly tak výrazný zásah do poměrů korporace, jakým je
vyslovení neplatnosti rozhodnutí jejího orgánu. Sankce v podobě vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady musí být přiměřená závažnosti následků, jež
porušení právních předpisů, stanov či dobrých mravů vyvolalo, jakož i účelu
právní úpravy neplatnosti usnesení valné hromady.
3/ Účel právní úpravy řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné
hromady společnosti je dvojí. Jednak poskytuje ochranu individuálním právům
osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a
jednak je zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních
poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou
provedenou ve stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti,
resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež
mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny.
[22] Promítnuto do poměrů projednávané věci, dospěl-li odvolací soud k
závěru, že náhradní členská schůze byla svolána v rozporu se zákonem a
stanovami (neboť nebyla svolána samostatnou pozvánkou, která nebyla nejméně 15
dnů přede dnem konání náhradní členské schůze zveřejněna na internetových
stránkách družstva až do dne jejího konání a nebyla zaslána členům na adresu
uvedenou v seznamu členů a vyvěšena na nástěnkách v domech), lze ve světle v
odstavci [19] uvedených judikatorních závěrů jen stěží současně dospět k
závěru, podle něhož by zmíněné porušení stanov nemělo pro dovolatelku závažné
právní následky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp.
zn. 27 Cdo 3164/2018).
[23] Důvodem pro uplatnění korektivu § 260 odst. 1 o. z. nemůže být ani
skutečnost, že usnesení nikoli řádně svolané náhradní členské schůze byla
přijata počtem hlasů, „který by ve finále byl postačující pro výsledek
hlasování i na nikoliv náhradní členské schůzi“. S podobnou úvahou se Nejvyšší
soud vypořádal v usnesení ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2026/2019, ve
kterém formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož skutečnost, že akcionář neměl
možnost ovlivnit vahou svých hlasů výsledek hlasování, není zásadně sama o sobě
důvodem k závěru, že porušení zákona či stanov nemělo závažné právní následky
(také tento závěr se obdobně uplatní i v poměrech družstva).
[24] Protože způsob svolání náhradní členské schůze v projednávané věci
odporuje účelu právní úpravy svolání členské schůze, který spočívá v zajištění
řádného výkonu práv členů na členské schůzi (viz obdobně R 9/2020, či opět
usnesení sp. zn. 27 Cdo 3973/2018), je závěr odvolacího soudu o existenci
důvodů, pro které neplatnost napadených usnesení ve smyslu § 260 o. z. vyslovit
nelze, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
[25] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky, na které
napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1
o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
[26] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém
rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 28. 7. 2020
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu