27 Cdo 4460/2018-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatelky S. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Kamenickou,
advokátkou, se sídlem v Praze 2, Anglická 140/20, PSČ 120 00, za účasti
Bytového družstva Krčínova 48, České Budějovice, se sídlem v Českých
Budějovicích, Krčínova 1172/48, PSČ 370 11, identifikační číslo osoby 25188178,
zastoupeného JUDr. Radkou Chlebcovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 5,
Astlova 3205/1, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze,
vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 372/2016, o
dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6.
2018, č. j. 6 Cmo 23/2018-182, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, č. j. 6 Cmo 23/2018-182,
jakož i usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2017, č.
j. 13 Cm 372/2016-153, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 8. 2017, č. j. 13 Cm 372/2016-153, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské
schůze Bytového družstva Krčínova 48, České Budějovice (dále též jen
„družstvo“), konané dne 17. 4. 2016, jímž bylo stávající znění stanov družstva
nahrazeno novým zněním stanov, v rozsahu části IX. Nájem družstevního bytu
(výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [2] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Navrhovatelka je členkou družstva a má s družstvem uzavřenou nájemní smlouvu
na družstevní byt. 2) Dne 17. 4. 2016 se konala členská schůze družstva, která mimo jiné pod bodem
3 svého programu, nazvaného „schválení stanov podle nového OZ a ZOK“, rozhodla
o přijetí nového znění stanov. 3) Členské schůze se zúčastnilo 33 členů družstva z celkového počtu 34 členů. Pro změnu stanov hlasovali všichni přítomní členové. Navrhovatelka se členské
schůze nezúčastnila. 4) Bod 19. 2. stanov v původním znění (přijatých dne 7. 1. 1999) určoval:
„Nájem družstevního bytu (nebytového prostoru) vzniká uzavřením nájemní
smlouvy, kterou družstvo (pronajímatel) přenechá nájemci, (který není členem
družstva, dále jen nájemce bytu) do užívání družstevní byt (nebytový prostor)“. Bod 19. 3. stanov v původním znění upravoval vznik práva člena družstva na
uzavření nájemní smlouvy a bod 20. 9. stanov v původním znění stanovil: „Člen
družstva může přenechat do podnájmu byt nebo část bytu další osobě bez souhlasu
družstva. Nájemce nemá právo přenechat do podnájmu byt, nebo část bytu, dalším
osobám“. 5) Stanovy přijaté na členské schůzi družstva dne 17. 4. 2016 mimo jiné určují,
že:
- „Nezpůsobí-li to zvýšené zatížení pro byt nebo dům, anebo pro ostatní
obyvatele domu, a vysloví-li s tím předem písemně souhlas představenstvo, může
nájemce v rozsahu tohoto souhlasu v bytě i pracovat či podnikat; souhlas platí
do doby jeho potvrzení usnesením ČS. Pokud by ČS souhlas odmítla, považuje se
to od tohoto dne za odmítnutí souhlasu a člen BD - nájemce je povinen tuto
činnost v bytě ukončit, jinak by to bylo považováno za porušení členských
povinností spojených s nájmem družstevního bytu“ (bod 9.7.4.). - „Pokud ví nájemce předem o své nepřítomnosti, která má být delší než dva
měsíce, i o tom, že byt bude po tuto dobu obtížně dostupný, oznámí to včas
představenstvu. Současně označí osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí
možnost vstupu do družstevního bytu v případě, kdy toho bude nezbytně
zapotřebí; nemá-li nájemce takovou osobu, je takovou osobou určený člen
představenstva. Pokud nesplní nájemce tuto povinnost, považuje se to za
porušení členských povinností spojených s nájmem závažným způsobem (§ 2269
OZ)“ [bod 9.7.5.]. - „Družstevní byt nebo jeho část může nájemce přenechat jinému do podnájmu
jedině s předchozím písemným souhlasem představenstva BD. Souhlas se uděluje
vždy nejdéle na dobu 1 roku ve vztahu ke konkrétní osobě podnájemce, s tím, že
může být po uplynutí této doby znovu udělen vždy opět na dobu nejdéle 1
roku“ (bod 9.7.6.)
6) Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 17. 7.
2016 se navrhovatelka
domáhá vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, kterým bylo stávající
znění stanov nahrazeno novým zněním, v rozsahu části IX. (Nájem družstevního
bytu), a to pro rozpor se zákonem a dobrými mravy. Dále má navrhovatelka za to,
že stanovy přijaté dne 17. 4. 2016 mění v bodech 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6. práva
a povinnosti členů družstva spojená s užíváním družstevního bytu, a pro jejich
přijetí je tudíž nezbytný souhlas všech členů, kteří mají s družstvem uzavřenou
nájemní smlouvu na družstevní byt a kteří mají na její uzavření právo [§ 731
odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o
obchodních korporacích); dále též jen „z. o. k.“]. [3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že pro
přijetí napadeného rozhodnutí členské schůze nebylo zapotřebí souhlasu všech
členů, jež mají s družstvem uzavřenou nájemní smlouvu na družstevní byt, příp. právo na její uzavření. [4] Soud poukázal na § 777 odst. 5 z. o. k., podle něhož se obchodní
korporace mohly nejpozději do dvou let od účinnosti zákona o obchodních
korporacích podřídit tomuto zákonu jako celku, a zapsat údaj o tom do
obchodního rejstříku. „Pokud tak družstvo neučiní, následují sankce zmíněné v §
777 odst. 2 z. o. k.“
[5] Členská schůze družstva rozhodovala o přizpůsobení stanov nové
úpravě, a tímto rozhodnutím se podřizovala režimu zákona o obchodních
korporacích. Na takové rozhodnutí ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k. nedopadá, a
usnesení členské schůze se přijímá „dosud obvyklým způsobem, přičemž o této
změně se bude hlasovat nadpoloviční většinou přítomných, jak vyplývá ze
stávajících stanov družstva“. Ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k. „upravuje
podmínku souhlasu všech členů družstva pro družstva již podřízená režimu zákona
o obchodních korporacích“, a použije se tudíž až na změny stanov, přijímané
poté, kdy družstvo přizpůsobí stanovy zákonu o obchodních korporacích ve smyslu
§ 777 odst. 2 a odst. 5 z. o. k. [6] Body 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6. nově přijatých stanov soud prvního
stupně neshledal rozpornými se zákonem či dobrými mravy. Bod 9.7.6. toliko
precizněji upravuje podmínky, za nichž může člen družstva přenechat byt do
podnájmu, zbývající sporné body pak odpovídají ustanovením § 2255 a § 2269
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). [7] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 21. 6. 2018, č. j. 6 Cmo 23/2018-182, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první
výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok), „ztotožňuje se“
se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.
[8] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, majíc
je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené usnesení závisí na vyřešení (níže
uvedených) otázek hmotného práva, v judikatuře Nejvyššího soudu dosud
neřešených.
[9] Dovolatelka má za to, že odvolací soud chybně vyřešil:
1) Otázku výkladu a aplikace § 731 odst. 2 z. o. k. v případě postupu družstva
podle § 777 odst. 5 z. o. k.
2) Otázku, zda ujednání v bodech 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6. nového znění stanov
družstva zásadním způsobem mění práva a povinnosti členů nad rámec pouhého
přizpůsobení stanov zákonu o obchodních korporacích.
3) Otázku rozporu (shora uvedených) ujednání nového znění stanov se zákonem.
[10] Dovolatelka má za to, že nově přijaté stanovy nepředstavují toliko
jejich přizpůsobení zákonu o obchodních korporacích, resp. podřízení se tomuto
zákonu jako celku. Nelze je považovat ani za pouhé sjednocení či precizaci
úpravy práv a povinností spojených s užíváním bytu obsažené v původním znění
stanov, když nově přijaté znění zásadně mění podmínky nájemního vztahu mezi
družstvem a jeho členy (nájemci družstevních bytů), a to i v jejich neprospěch.
[11] Mají-li stanovy bytového družstva obsahovat úpravu konkrétních práv
a povinností spojených s užíváním družstevního bytu, je legitimní, aby člen s
převzetím těchto povinností vyslovil svůj souhlas. Kogentní ustanovení § 731 z.
o. k. tak chrání členy před tím, aby družstvo jednostranně měnilo podmínky
jejich nájemního vztahu.
[12] Právní posouzení věci odvolacím soudem, resp. soudem prvního
stupně, dovoluje, aby družstvo (v rámci přizpůsobení stanov zákonu o obchodních
korporacích) jednorázově a zásadně změnilo úpravu nájemního vztahu k
družstevnímu bytu bez souhlasu dotčených členů. Takový výklad § 731 a § 777 z. o. k. odporuje úmyslu zákonodárce a brání stávajícím členům svobodně se
rozhodnout, zda se nově stanoveným povinnostem a omezením práv nájemců
družstevních bytů podřídí. [13] Dovolatelka si je vědoma toho, že získání souhlasu všech dotčených
členů družstva ve smyslu § 731 odst. 2 z. o. k. může být (obzvláště ve
družstvech s vysokým počtem členů) obtížné. Tato skutečnost však sama o sobě
nemůže vést k obcházení platné a účinné právní úpravy. [14] Ve vztahu k druhé otázce dovolatelka brojí proti závěru soudů obou
stupňů, podle něhož družstvo v ujednáních (nového znění) stanov obsažených v
bodech 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6. pouze sjednocuje a precizuje úpravu práv a
povinností vyplývajících z nájemního vztahu, aniž by je zásadním způsobem
měnilo. Dovolatelka má za to, že přijetím uvedených ujednání došlo k
nepřiměřenému rozšíření jejích povinností a ke zkrácení jejích práv oproti
stavu, jaký platil podle předešlého znění stanov. [15] Konkrétně bodem 9.7.4. je jí zabráněno bez dalšího pracovat či
podnikat v bytě a to i tehdy, je-li splněna podmínka, že činnost objektivně
nepředstavuje zátěž pro byt či dům; nově je vyžadován předchozí souhlas
představenstva a jeho potvrzení usnesením členské schůze. Nové znění stanov
dále zakotvuje povinnost člena žádat o souhlas představenstva s přenecháním
družstevního bytu do podnájmu, přičemž je souhlas udělen nanejvýš na 1 rok (a
opětovně vždy na další 1 rok) [9.7.6. stanov]. Dle původních stanov však
dovolatelka coby členka družstva byla oprávněna – oproti nesprávnému závěru
soudů obou stupňů – přenechat byt (či jeho část) do podnájmu bez souhlasu
družstva. Za závažný zásah do nájemních práv a povinností dovolatelka považuje
i bod 9.7.5. stanov, podle něhož se nesplnění povinnosti oznámit dlouhodobou
nepřítomnost v bytě považuje za porušení členských povinností závažným
způsobem, a to (v rozporu s § 2269 o. z.) i tehdy, nenastane-li z tohoto důvodu
vážná újma. [16] Jde-li o třetí otázku, dovolatelka – poukazujíc na ustanovení §
2235 odst. 1 a § 2239 o. z. – považuje za rozporné se zákonem, že bez jejího
souhlasu došlo k nepřiměřenému omezení jejích práv a povinností nad míru
předvídanou ustanoveními § 2255 odst. 2, § 2274 a 2269 o. z. [17] Dovolatelka dále odvolacímu soudu vyčítá, že řádně neodůvodnil své
závěry ohledně (ne)aplikace § 731 z. o. k. a nikterak se nevypořádal s poukazem
dovolatelky na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 13. 1. 2016, Cpjn 204/2015, uveřejněné pod číslem 31/2016 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2016“). Napadené usnesení má
tudíž za nepřezkoumatelné. [18] Družstvo považuje napadené rozhodnutí za správné. Výklad § 731 z. o. k. přijatý soudy nižších stupňů je v souladu s judikaturou Vrchního soudu v
Praze (usnesení ze dne 23. 2. 2018, sp. zn.
7 Cmo 128/2016) i se závěry právní
teorie. Ujednání nového znění stanov nijak zásadně nemění dosavadní úpravu
nájemního vztahu k družstevnímu bytu. Družstvo podává výklad jednotlivých
(dovolatelkou zpochybňovaných) článků nově přijatých stanov, majíc za to, že
uvedené články neodporují zákonu ani dobrým mravům. I kdyby bylo na místě
aplikovat na projednávanou věc § 731 z. o. k., jsou dle družstva splněny
všechny podmínky pro postup podle § 260 o. z. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud
dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil a přiznal družstvu
náhradu nákladů dovolacího řízení. [19] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení (v judikatuře
dovolacího soudu dosud neřešených) otázek výkladu § 731 a § 777 z. o. k., jakož
i posouzení souladu ujednání nově přijatých stanov, obsažených v bodech 9.7.4.,
9.7.5. a 9.7.6., se zákonem. I. K výkladu § 777 a § 731 z. o. k. [20] Ustanovení § 731 z. o. k. určuje:
Stanovy bytového družstva kromě náležitostí podle § 553 obsahují také
a) podmínky, za kterých vznikne členovi bytového družstva právo na uzavření
smlouvy o nájmu družstevního bytu, a
b) podrobnější úpravu práv a povinností člena bytového družstva spojených s
právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu a práv a povinností člena
bytového družstva spojených s užíváním družstevního bytu. Tato práva a
povinnosti se stávají dnem jejich vzniku právy a povinnostmi člena plynoucími z
členství v bytovém družstvu (odstavec první). Pro změnu úpravy náležitostí stanov uvedených podle odstavce 1 se vyžaduje
souhlas všech členů družstva, kteří mají s družstvem uzavřenu nájemní smlouvu
na družstevní byt a kteří mají dle stávajícího znění stanov právo na uzavření
smlouvy o nájmu družstevního bytu (odstavec druhý). [21] Ustanovení § 777 z. o. k. zní:
Ujednání společenských smluv, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními
tohoto zákona, se zrušují dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (odstavec první). Obchodní korporace přizpůsobí do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona listiny podle odstavce 1 úpravě tohoto zákona a doručí je do sbírky
listin. Neučiní-li tak, rejstříkový soud je k tomu vyzve a stanoví ve výzvě
dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná
lhůta marně, soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která na tom osvědčí
právní zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci (odstavec
druhý). Má se za to, že obsahem společenských smluv obchodních korporací, které vznikly
před účinností tohoto zákona, jsou i dosavadní ustanovení obchodního zákoníku,
která upravovala práva a povinnosti společníků, pokud nejsou v rozporu s
donucujícími ustanoveními tohoto zákona nebo se od nich společníci neodchýlili
ve společenské smlouvě (odstavec čtvrtý). Obchodní korporace uvedené v odstavci 4 se mohou nejpozději do 2 let ode dne
účinnosti tohoto zákona změnou svých společenských smluv podřídit tomuto zákonu
jako celku. Údaj o tom zapíše obchodní korporace do obchodního rejstříku.
Změna
společenské smlouvy nabývá v tomto případě účinnosti až zveřejněním zápisu o
podřízení se tomuto zákonu jako celku v obchodním rejstříku (odstavec pátý). [22] Soud prvního stupně (jehož závěrům odvolací soud bez dalšího
přisvědčil) nepřípadně směšuje povinnosti uložené obchodním korporacím (včetně
družstev) ustanovením § 777 odst. 2 z. o. k. s jejich právem (možností)
dobrovolně se podřídit zákonu o obchodních korporacích jako celku postupem dle
§ 777 odst. 5 z. o. k. [23] Posledně označené ustanovení Nejvyšší soud vyložil již v
(dovolatelkou přiléhavě citovaném) R 31/2016, a následně i v usnesení ze dne
22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněném pod číslem 62/2018 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 62/2018“). V nich vysvětlil, že:
1) Ustanovení § 777 odst. 4 z. o. k. upravuje výjimku z pravidla zakotveného v
§ 775 z. o. k. (podle něhož se obchodní korporace a jejich vnitřní poměry s
účinností od 1. 1. 2014 řídí zákonem o obchodních korporacích), a to pro práva
a povinnosti společníků obchodních korporací vzniklých před 1. 1. 2014. Označené ustanovení je projevem respektu zákonodárce ke smluvní autonomii
společníků. Práva a povinnosti společníků těch obchodních korporací, které do
zakladatelských právních jednání „neopsaly“ zákonnou úpravu práv a povinností
společníků ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) [bez ohledu na to, zda se společníci od ní odchýlit nechtěli či
nemohli], spoléhajíce se na znění zákona, se tak i nadále řídí stejnými
pravidly, která pro ně platila do 31. 12. 2013. Nově však již nejde o pravidla
zákonná, ale – díky právní domněnce upravené v § 777 odst. 4 z. o. k. – o
pravidla smluvní. Předpokladem je, že tato pravidla neodporují donucujícím
ustanovením zákona o obchodních korporacích (viz § 777 odst. 1 z. o. k.). 2) Ustanovení § 777 odst. 4 z. o. k. nedopadá (mimo jiné) na rozhodování orgánů
obchodních korporací; to se s účinností od 1. 1. 2014 řídí (včetně pravidel
určujících potřebné hlasovací většiny) zákonem o obchodních korporacích (§ 775
z. o. k.). 3) Podřídí-li se obchodní korporace vzniklá před 1. 1. 2014 postupem podle §
777 odst. 5 z. o. k. zákonu o obchodních korporacích jako celku, přestávají být
ustanovení obchodního zákoníku uvedená v § 777 odst. 4 z. o. k. „součástí“
jejího zakladatelského právního jednání. Změna zakladatelského právního jednání
spočívající v podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních korporacích jako
celku je účinná od zveřejnění zápisu o podřízení se do obchodního rejstříku,
tj. ode dne, kdy je zápis této změny uveřejněn v obchodním rejstříku způsobem
umožňujícím dálkový přístup podle zákona o veřejných rejstřících právnických a
fyzických osob (§ 776 odst. 1 z. o. k., § 13 odst. 1 a § 16 odst. 1 nařízení
vlády č. 351/2013 Sb. a § 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících
právnických a fyzických osob, dále též jen „z. v. r.“).
4) Jinými slovy, jediným důsledkem podřízení obchodní korporace zákonu o
obchodních korporacích (pro které se v odborné literatuře vžilo označení
„generální opt-in“) je, že se nadále (od účinnosti této změny zakladatelského
právního jednání) neuplatní domněnka zakotvená (pro korporace vzniklé před 1. 1. 2014) v § 777 odst. 4 z. o. k. 5) K podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních korporacích jako celku
dochází změnou zakladatelského právního jednání. Ustanovení § 777 odst. 5 z. o. k. pro tuto změnu sice stanoví lhůtu dvou let od účinnosti zákona o obchodních
korporacích (tj. od 1. 1. 2014), nicméně jde (s ohledem na shora popsanou
podstatu změny společenské smlouvy podle § 777 odst. 5 z. o. k.) toliko o lhůtu
pořádkovou, s jejímž marným uplynutím není spojen zánik možnosti obchodní
korporace provést „generální opt-in“. I po 1. 1. 2016 tedy společnosti, které
chtějí (jednoznačně) vyloučit domněnku upravenou v § 777 odst. 4 z. o. k.,
mohou postupovat podle § 777 odst. 5 z. o. k. [24] Z řečeného se podává, že postup podle § 777 odst. 5 z. o. k. nepředstavuje povinnost, za jejíž nesplnění by bylo možné obchodní korporaci
zrušit a nařídit její likvidaci podle § 777 odst. 2 z. o. k. (jak nesprávně
uzavřel soud prvního stupně), a že pro posouzení počtu hlasů potřebných k
přijetí usnesení členské schůze družstva není významné, zda a kdy se družstvo
podřídilo zákonu o obchodních korporacích jako celku podle § 777 odst. 5 z. o. k. [25] Naopak ustanovení § 777 odst. 2 z. o. k. ukládá obchodním
korporacím, aby v tam uvedené lhůtě svá zakladatelská právní jednání
přizpůsobily požadavkům zákona o obchodních korporacích. Řečené neznamená, že
by každá obchodní korporace byla automaticky (bez dalšího) povinna měnit své
zakladatelské právní jednání. Uvedenou povinnost měly (mají) pouze ty obchodní
korporace, jejichž zakladatelská právní jednání nevyhovovaly (nevyhovují)
požadavkům zákona o obchodních korporacích (typický případ představuje absence
náležitosti tímto zákonem obligatorně vyžadované). [26] Pro bytová družstva (srov. § 727 z. o. k.) to mimo jiné znamená, že
byly povinny přizpůsobit své stanovy požadavku ustanovení § 731 odst. 1 z. o. k. a doplnit do nich tam uvedené náležitosti v rozsahu, v němž je doposud
neobsahovaly. [27] Ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k. upravuje (obdobně jako tak činí v
poměrech společnosti s ručením omezeným ustanovení § 171 odst. 2 z. o. k. pro
tam uvedená usnesení valné hromady) většinu hlasů, potřebnou pro přijetí
usnesení členské schůze, jímž se mění stanovy v části upravující náležitosti
podle § 731 odst. 1 z. o. k. Její nedodržení může být toliko důvodem pro
případné vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, přijatého nižším počtem
hlasů, v řízení podle § 663 z. o. k. (viz R 62/2018, odst. 19 a 20). [28] V případě, že stanovy bytového družstva náležitosti podle § 731
odst. 1 z. o. k. neobsahují a členská schůze družstva – plníc povinnost určenou
ustanovením § 777 odst. 2 z. o. k. – je do stanov nově vtěluje, se však § 731
odst. 2 z. o. k. neuplatní.
V tomto případě totiž není naplněna hypotéza právní
normy obsažené v označeném ustanovení (jež stanoví, že se požadavek na
„superkvalifikovanou“ většinu uplatní v případě, kdy členská schůze rozhoduje o
změně stanov v části obsahující náležitosti dle § 731 odst. 1 z. o. k.). Rozšiřovat aplikaci tohoto pravidla i na situace, kdy stanovy tyto náležitosti
ještě neobsahují a družstvo je do nich (v souladu s požadavkem § 777 odst. 2 z. o. k.) doplňuje, není podle přesvědčení Nejvyššího soudu na místě. [29] Jakkoliv jsou podmínky, práva a povinnosti vypočtené v § 731 odst. 1 z. o. k. beze sporu významné pro každého člena bytového družstva uvedeného v
§ 731 odst. 2 z. o. k., nelze přehlížet, že požadavek na takto vysokou většinu
hlasů potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze o změně stanov může
představovat – zejména v družstvech s větším počtem členů – téměř
nepřekonatelnou překážku pro přijetí usnesení o změně těchto náležitostí. [30] Pokud by byl za užití extenzivního výkladu rozšířen dopad pravidla
§ 731 odst. 2 z. o. k. i na situace, kdy nedochází ke změně „úpravy náležitostí
stanov uvedených“ v § 731 odst. 1 z. o. k., ale kdy jsou tyto náležitosti
teprve (nově) do stanov vtělovány, mohlo by to vést k tomu, že řada bytových
družstev by nebyla s to vyhovět požadavku § 777 odst. 2 z. o. k. a hrozila by
jim sankce upravená v označeném ustanovení (zrušení a likvidace). Výklad, podle
něhož by zákon kladl na adresáty právních norem požadavky, jež by nebyly
schopni reálně splnit, odporuje předpokladu racionálního zákonodárce. [31] Avšak pokud stanovy družstva již úpravu podmínek, práv a povinností
uvedených v § 731 odst. 1 z. o. k. (byť i jen částečně) obsahovaly (ať již
proto, že to ukládala dříve účinná úprava – srov. zejména § 685 odst. 2 a § 687
odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – anebo proto, že ji
družstvo začlenilo do stanov dobrovolně), nebylo zapotřebí, aby se družstvo v
rozsahu, který již mělo ve stanovách upraven, přizpůsobovalo postupem podle §
777 odst. 2 z. o. k. požadavku § 731 odst. 1 z. o. k. Jestliže stanovy družstva
vyhovovaly požadavku posledně označeného ustanovení v okamžiku, kdy zákon o
obchodních korporacích nabyl účinnosti, nebylo družstvo povinno podle § 777
odst. 2 z. o. k. tyto náležitosti do stanov doplnit. [32] Rozhodne-li se bytové družstvo tyto náležitosti, které již ve
stanovách byly obsaženy a které neodporovaly donucujícím ustanovením zákona o
obchodních korporacích či (nového) občanského zákoníku, přesto změnit (např. společně s doplněním těch náležitostí uvedených v § 731 odst. 1 z. o. k., jež
zatím ve stanovách upraveny nebyly), dopadá na změnu této části stanov pravidlo
upravené v § 731 odst. 2 z. o. k.; se změnou této části stanov musí souhlasit
všichni členové bytového družstva tam uvedení. [33] V poměrech projednávané věci je ze skutkových zjištění soudů
nižších stupňů zřejmé, že stanovy účinné před napadeným usnesením členské
schůze obsahovaly přinejmenším úpravu podmínek, za nichž může člen družstva,
který má s družstvem uzavřenou nájemní smlouvu, dát byt dále do podnájmu.
Změna
stanov v této části tak vyžadovala souhlasu všech členů družstva, tj. i
souhlasu navrhovatelky. [34] V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že za využití
standardních výkladových postupů (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017) nemá žádné pochybnosti o tom, že dle
původního znění stanov mohli členové družstva dát byt dále do podnájmu bez
předchozího souhlasu družstva (resp. že souhlas s podnájmem obsahovaly stanovy
družstva). Bod 9.7.6. stanov ve znění přijatém napadeným usnesením členské
schůze tedy představuje změnu (oproti dosavadnímu stavu), s níž musí vyslovit
souhlas všichni členové družstva uvedení v § 731 odst. 2 z. o. k. [35] Jde-li o zbývající sporné články stanov (body 9.7.4. a 9.7.5.),
není ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů patrné, zda stanovy v původním
znění upravovaly v těchto bodech uvedená práva a povinnosti a pokud ano, v jaké
podobě. Tato skutková zjištění přitom nelze doplnit v dovolacím řízení (§ 241a
odst. 6 o. s. ř.). Za této situace nelze posoudit, zda usnesení členské schůze
v části, v níž byly přijaty body 9.7.4. a 9.7.5. stanov, představovalo postup
podle § 777 odst. 2 z. o. k. (jímž družstvo plnilo svoji povinnost doplnit do
stanov náležitosti požadované ustanovením § 731 odst. 1 z. o. k.), na nějž §
731 odst. 2 z. o. k. nedopadá, anebo zda šlo o změnu stanov ve smyslu posledně
označeného ustanovení, k jejímž přijetí byl zapotřebí i souhlas dovolatelky. Závěr odvolacího soudu, podle něhož přijetím těchto ujednání družstvo toliko
plnilo povinnost dle § 777 odst. 2 a § 731 odst. 1 z. o. k., je tudíž
předčasný. II. K souladu bodů 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6. nově přijatých stanov se zákonem. [36] Na usnesení členské schůze družstva, jež mění obsah stanov tak, že
jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo
přijato (§ 45 odst. 1 z. o. k., § 245 věta první o. z.). V řízení o vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady uvedené soud promítne ve výroku i bez návrhu
[§ 90 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3397/2010 (jež se
prosadí i při výkladu posledně označeného ustanovení), ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016 (uveřejněné pod číslem 46/2018 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek), či ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2586/2018]. [37] Pokud by v projednávané věci některý ze sporných bodů nově
přijatých stanov odporoval kogentní zákonné úpravě, hledělo by se v rozsahu
těchto bodů na usnesení členské schůze družstva, jako by nebylo přijato, a soud
by o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze rozhodl tak, že o
usnesení členské schůze v rozsahu, v němž byly přijaty články stanov v podobě
odporující zákonu, nejde. [38] Podle § 741 odst. 1 z. o. k. není-li dále stanoveno jinak, použijí
se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem
bytu a nebytového prostoru. [39] Z citovaného ustanovení mimo jiné plyne, že se na nájem
družstevního bytu aplikují i ustanovení § 2235 odst. 1 a § 2239 o. z. [40] Podle § 2235 odst.
1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva
pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě
i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k
ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. [41] Podle § 2239 o. z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci
povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu
nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. [42] Obratem „nepřihlíží se“ zákon vyjadřuje nepřímý výslovný zákaz ve
smyslu § 1 odst. 2 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017,
sp. zn. 29 Cdo 387/2016, uveřejněné pod číslem 10/2019 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, odst. 36 až 39). Současně platí, že k ujednáním, o
nichž tak zákon stanoví, soud nepřihlíží ex officio (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5943/2016, uveřejněný pod číslem
103/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 22 a 23),
[43] Z řečeného se podává, že schválí-li členská schůze bytového
družstva takovou změnu stanov, jež obsahuje ujednání, k nimž nelze dle § 2235
odst. 1, části věty za středníkem o. z. a dle § 2239 o. z. přihlížet, hledí se
na usnesení členské schůze v rozsahu, v němž schválila přijetí takových (zákonu
odporujících) ujednání, jako by nebylo přijato (srov. výše). [44] Stejně jako v případě jiných právních jednání je i v případě stanov
(zakladatelského právního jednání) nutné dát vždy přednost výkladu, jenž nevede
k závěru o neplatnosti určitého ujednání stanov, je-li takový výklad možný
(srov. ostatně i výslovné znění § 574 o. z.). K pravidlům výkladu právních
jednání obecně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29
Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, ke specifikům výkladu zakladatelských právních jednání pak viz
shora zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, jehož závěry
se obdobně uplatní i při výkladu zakladatelských právních jednání podle právní
úpravy účinné od 1. 1. 2014. [45] Soudům nižších stupňů lze přisvědčit, že ujednání obsažené v bodu
9. 7. 5. nově přijatých stanov není neplatné pro rozpor s ustanovením § 2269 o. z. jen proto, že výslovně nestanoví, že porušení zde uvedené povinnosti je
„porušením členských povinností spojených s nájmem závažným způsobem“ pouze v
případě, kdy toto porušení vedlo k závažné újmě. Už s ohledem na výslovný odkaz
na označené ustanovení, obsažený ve sporném ujednání stanov, je při použití
výkladových pravidel vyložených v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo
5749/2017 zřejmé, že porušení povinnosti uvedené v tomto ujednání stanov bude
možné považovat i podle stanov za „závažné porušení“ povinností člena družstva
jen tehdy, bude-li současně splněn zákonný požadavek uvedený v § 2269 odst. 2
části věty za středníkem o. z., tj. nastane-li z tohoto důvodu vážná újma. [46] Jde-li však o zbývající sporná ujednání stanov (body 9. 7. 4. a 9. 7.
6.), soudy nižších stupňů se nikterak nevypořádaly s tím, že tato ujednání
se (alespoň gramaticky) odchylují (způsobem omezujícím práva nájemce – člena
družstva) od zákonné úpravy. Ustanovení § 2255 odst. 2 o. z. opravňuje nájemce
bez dalšího, tj. bez nutnosti (dokonce časově omezeného) souhlasu pronajímatele
v bytě i pracovat nebo podnikat (nezpůsobí-li to zvýšené zatížení pro byt nebo
dům). Ustanovení § 2274 o. z. pak umožňuje nájemci dát třetí osobě do podnájmu
část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Soudy
tuto skutečnost zcela pominuly a aniž by použily pravidla výkladu
zakladatelského právního jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27
Cdo 5749/2017), uzavřely, že daná ujednání zákonu neodporují. [47] Jakkoliv Nejvyšší soud nevylučuje, že uvedený závěr může po
provedeném výkladu obstát, v situaci, kdy soudy žádný výklad neprovedly, je
přinejmenším předčasný. [48] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem co do řešení
dovoláním otevřených otázek není správné, a dovolací důvod podle § 241a odst. 1
o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože
důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na
usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [49] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§
243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). [50] V dalším řízení soudy mimo jiné nepřehlédnou, že i v případě
pravidla obsaženého v § 731 odst. 2 z. o. k. může člen družstva namítat jeho
porušení toliko v souladu s principem poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.) a s
povinností chovat se k družstvu čestně (§ 212 odst. 1 věta první o. z.), a
nesmí svého práva zneužít (§ 8 o. z.). Současně platí, že i v tomto případě je
třeba zvažovat případné použití § 260 o. z. (k jeho výkladu srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018). [51] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu