27 Cdo 4550/2018-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
žalobkyně K. G., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Monikou Rutlandovou,
advokátkou, se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, PSČ 110 00, proti žalovanému
Lidovému bytovému družstvu Praha 4, se sídlem v Praze 4, Zdaru 1086/3, PSČ 140
00, identifikační číslo osoby 48030660, zastoupenému JUDr. Evou Ptáčkovou,
advokátkou, se sídlem v Praze 2, Trojická 437/20, PSČ 128 00, o určení členství
v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm
130/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
20. 6. 2018, č. j. 6 Cmo 208/2017-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení 4.114 Kč, k rukám její zástupkyně, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení.
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2017, č. j. 75 Cm
130/2016-35, zamítl „návrh“ na určení, že žalobkyně je členkou Lidového
bytového družstva Praha 4 (dále též jen „družstvo“) a že s tímto členstvím v
družstvu je spojené i právo nájmu bytové jednotky č. 371/3 v katastrálním území
XY, obec XY, na adrese XY, nebo bytu stejné tržní hodnoty (výrok I.), a rozhodl
o nákladech řízení (výrok II.).
[2] V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání
žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I., jímž byla žaloba o
určení členství zamítnuta, změnil tak, že určil, že žalobkyně je členkou
družstva, ve zbytku výroku I. rozhodnutí potvrdil (první výrok) a rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje
proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani
podle § 237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož mohli dědicové původní členky
družstva darovat své spoluvlastnické podíly na družstevním podílu žalobkyni
(smlouvami z 28. 3. 2016 a z 5. 5. 2016), a že se žalobkyně v důsledku toho
mohla stát členkou žalovaného družstva, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího
soudu.
[5] Z té se podává, že:
1) Podíl v obchodní korporaci byl (podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013)
jinou majetkovou hodnotou ve smyslu § 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, a nikoliv (jak dovozuje dovolatel) právem, jež se
promlčovalo [srov. za všechna rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005, (uveřejněné pod číslem 50/2008 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo
2398/2010, či ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1763/2016].
2) Podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je podíl v obchodní korporaci věcí
v právním smyslu, a to věcí movitou a nehmotnou (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod číslem
152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 28).
3) Jestliže byl družstevní podíl v (podílovém)
„spoluvlastnictví“ (spolumajitelství) více osob, mohly tyto osoby převést své
„spoluvlastnické“ podíly na třetí osobu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.
5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4886/2015).
[6] V projednávané věci právu dědiců převést jimi nabyté podíly na
družstevním podílu přitom nebránila skutečnost, že se předtím (nejprve)
nedohodli, který z nich bude jediným členem družstva. I kdyby se v důsledku
absence této dohody nestali členy družstva, byli spolumajiteli (resp. od 1. 1.
2014 spoluvlastníky) družstevního podílu a se svými spoluvlastnickými podíly na
družstevním podílu mohli disponovat (k odlišení mezi vlastnictvím družstevního
podílu a členstvím v družstvu srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.
1. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4215/2016, uveřejněný pod číslem 38/2019 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. 3. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu