27 Cdo 1003/2023-184
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a
soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobkyně
B. A., zastoupené JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem, se sídlem v Brně,
Mezírka 775/1, PSČ 602 00, proti žalované E. N., za účasti vedlejší účastnice
na straně žalované Generali České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1,
Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené JUDr.
Danielou Maršálkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Vladislavova 1388/6, PSČ
110 00, o zaplacení 48 920,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v
Brně pod sp. zn. 54 C 228/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 Co 198/2021-153, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 Co 198/2021-153,
jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2021, č. j. 54 C
228/2020-107, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobou doručenou soudu 30. 10. 2020 se žalobkyně domáhá po žalované
zaplacení částky 48.920,50 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu škody
způsobené v souvislosti s výkonem advokacie podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o
advokacii (dále jen „zákon o advokacii“).
[2] Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, č. j. 54 C
228/2020-107 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 48.920,50 Kč s
příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Dne 5. 1. 2015 rozhodlo představenstvo družstva MÁJ, stavebního
bytového družstva (identifikační číslo osoby 00228249) [dále jen „družstvo“], o
vyloučení žalobkyně z družstva pro porušování povinností člena družstva zvlášť
závažným způsobem spočívajícím v prodlení s úhradou nájemného za užívání
družstevního bytu. 2) Dne 28. 1. 2015 podala žalobkyně zastoupená žalovanou proti
rozhodnutí představenstva družstva „odvolání“ ke shromáždění delegátů. 3) Dne 21. 6. 2015 obdržela žalovaná informaci ze strany družstva, že
schůze delegátů družstva rozhodla o „nepřijetí“ odvolání žalobkyně. 4) Rozhodnutí shromáždění delegátů o odvolání žalobkyně nebylo ve smyslu
§ 621 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o
obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“ nebo „zákon o obchodních
korporacích“), žalobkyni doručeno. 5) Dne 1. 9. 2015 podala žalobkyně zastoupená žalovanou návrh na
prohlášení rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení žalobkyně z družstva
za neplatné (dále jen „návrh“). 6) Krajský soud v Brně návrh rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, č. j. 50 Cm
109/2016-131, zamítl s tím, že družstvo vyloučilo žalobkyni z družstva
oprávněně. 7) Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 11. 2017, č. j. 5 Cmo 182/2017-155, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím,
že návrh měl být zamítnut již jen z toho důvodu, že směřoval vůči nesprávnému
rozhodnutí orgánu družstva; současně uložil žalované povinnost uhradit družstvu
na nákladech řízení částku 48.920,50 Kč. 8) Žalobkyně vyzvala žalovanou k náhradě škody představované
přisouzenými náklady řízení ve výši 48.920,50 Kč v důsledku nesprávně podaného
návrhu, a to do 30. 9. 2019, opětovně předžalobní výzvou dne 26. 10. 2020. [4] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že
jsou splněny předpoklady odpovědnosti advokáta za škodu vzniklou v souvislosti
s výkonem advokacie podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii. Žalovaná jako právní
zástupkyně žalobkyně totiž podala návrh vůči nesprávnému rozhodnutí orgánu
družstva (proti rozhodnutí představenstva družstva, nikoli proti rozhodnutí
shromáždění delegátů), čímž „zapříčinila zahájení řízení, které bylo zjevně
bezúspěšné a rovněž také nedůvodné“. [5] Jelikož rozhodnutí shromáždění delegátů nebylo žalobkyni doručeno
podle § 621 z. o. k. a nebyly tudíž naplněny zákonné předpoklady pro vyloučení
člena z družstva, nemohlo dojít k marnému uplynutí lhůty podle § 620 z. o. k. Pak podle soudu prvního stupně nemůže obstát ani „tvrzení žalované, že ve
prospěch žalobkyně činila všechny možné kroky k ochraně jejích práv“. [6] K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, č. j. 44 Co 198/2021-153, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první
výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[7] Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem
prvního stupně – sice nejprve vyslovil právní názor, podle něhož „byly splněny
formální požadavky pro podání žaloby o určení neplatnosti vyloučení žalobkyně z
družstva“ (viz odst. 15 napadeného rozhodnutí), avšak po vzoru usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. 7 Cmo 433/2016-60, přijatého ve
skutkově obdobné věci, se s odkazem na § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku (dále jen „o. z.“), nakonec přiklonil k názoru, podle kterého byl
návrh – i kdyby měl správně formulovaný petit a brojil proti rozhodnutí
shromáždění delegátů družstva – podán předčasně, jelikož lhůta podle § 621 z. o. k. ještě nezapočala běžet. II. Dovolání
[8] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), pokládajíc dovolacímu soudu následující otázky:
1/ „Je přípustné založit rozhodnutí na rozhodnutí jiného soudu (v
posuzovaném případě usnesení Vrchního soudu v Praze) s odkazem na § 13 o. z.,
ačkoli bylo v době rozhodování odvolacího soudu již zrušeno Nejvyšším soudem
ČR?“
2/ „Je přípustné napadnout rozhodnutí družstva návrhem na určení
neplatnosti rozhodnutí orgánu družstva i před doručením rozhodnutí dotčenému
členovi družstva ve smyslu § 620 a 621 z. o. k.?“
3/ „Je nutné zohlednit nejen petit, ale celé podání (návrh na zahájení
řízení), příp. následný návrh na úpravu petitu, jsou-li výsledky dosavadního
řízení dostatečným podkladem pro řízení o změněném návrhu (petit s návrhem na
vyslovení neplatnosti představenstva družstva na petit s návrhem na vyslovení
neplatnosti shromáždění delegátů)? Představuje zohlednění jen petitu přepjatý
formalismus?“,
při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, a dále
4/ „Představuje uplatnění nároku za klienta v soudním řízení (podání
návrhu na zahájení řízení) porušení § 16 zákona o advokacii ze strany advokáta
zakládající nárok klienta na náhradu škody, je-li nárok uplatněn z důvodu
nejistého výkladu právních předpisů, k němuž neexistovala rozhodnutí vyšších
soudů, zejména z důvodu krátké doby po rekodifikaci soukromého práva, a
klientovi by v případě neuplatnění nároku mohla hrozit značná újma (v podobě
nezvratného vyloučení z družstva) z důvodu prekluzivní lhůty? Představuje v
takovém případě částka vynaložená na náhradu nákladů řízení protistraně
(družstvu, proti němuž návrh směřoval) škodu vzniklou klientovi? Je advokát
odpovědný za neúspěch v soudním řízení, postupuje-li v souladu s odbornou
(komentářovou) literaturou, a to v otázce judikaturou doposud neřešenou?“
[9] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a
odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu,
jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení. [10] Dovolatelka předně napadá argumentaci odvolacího soudu ohledně
předčasnosti návrhu, v níž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7
Cmo 433/2016, neboť toto rozhodnutí bylo následně usnesením Nejvyššího soudu ze
dne 20. 5. 2020, č. j. 27 Cdo 460/2019-78, zrušeno. K tomu poukazuje na
judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, ze
dne 16. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 2448/14, ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. II ÚS
2571/16 a ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2588/16). [11] V návaznosti na to prostřednictvím druhé dovolací otázky namítá
rozpor napadeného rozsudku s právním názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 27 Cdo 460/2019 ohledně přípustnosti podání návrhu podle § 620
z. o. k. před započetím běhu lhůty k jeho podání, tj. před doručením rozhodnutí
podle § 621 z. o. k.
[12] Ke třetí v dovolání formulované otázce dovolatelka uvádí, že soudy
postupovaly při posuzování návrhu příliš formalisticky, když uzavřely, že jím
dovolatelka nesprávně napadá pouze rozhodnutí představenstva o vyloučení
žalobkyně z družstva. Podle dovolatelky měly soudy návrh hodnotit podle jeho
obsahu, z něhož je zřejmé, že jím napadá jak rozhodnutí představenstva
družstva, tak i rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení žalobkyně z
družstva. K tomu odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 27 Cdo 237/2020 a ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2585/2019 a na nález
Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 1336/18. [13] Konečně prostřednictvím čtvrté dovolací otázky dovolatelka
dovozuje, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku odpovědnosti advokáta „při
uplatnění postupu vylučujícího vznik značné újmy (uplatnění nároku s nejistým
výsledkem) před postupem, v němž by existovalo riziko prekluze nároku
(neuplatnění návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení člena z
družstva)“. Maje za to, že podáním návrhu postupovala v souladu se zájmy
žalobkyně a se zásadou vigilantibus iura scripta sunt, poukazuje dovolatelka na
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 121/2010, ze dne
29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2295/2021 a usnesení ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 25
Cdo 5020/2008. [14] Žalobkyně se k dovolání vyjádřila dne 28. 11. 2022, přičemž
navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl, případně odmítl. III. Přípustnost dovolání
[15] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku
podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[16] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou
formulované otázky posuzování návrhu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena
družstva za neplatné a dále otázky přípustnosti podání návrhu soudu na
vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení člena družstva před počátkem běhu
lhůty podle § 620 z. o. k., při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené judikatury Nejvyššího soudu. IV. Důvodnost dovolání
a) K posouzení návrhu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena
družstva za neplatné
[17] Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. posuzuje soud každý úkon podle jeho
obsahu, i když je úkon nesprávně označen. [18] Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k přezkumu procesu
vyloučení člena družstva podává, že:
1) Zvláštní právní úprava neplatnosti rozhodnutí orgánů korporací
sleduje zásadu minimalizace zásahů, podle níž může soud zasahovat do vnitřních
poměrů soukromé právnické osoby jen v zákonem stanovených případech a za
zákonem stanovených podmínek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004, či ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo
4235/2013, uveřejněné pod číslem 10/2017 Sb. rozh. obč.). 2) Zákon o obchodních korporacích upravuje vyloučení člena z družstva
obdobně, jako tak činil zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Neurčí-li
stanovy jinak, rozhoduje o vyloučení člena z družstva představenstvo (§ 617
odst. 1 z. o. k.). Rozhodnutí o vyloučení musí být učiněno písemně a musí
obsahovat poučení o právu vylučovaného člena podat odůvodněné námitky proti
svému vyloučení k členské schůzi (§ 617 odst. 3 z. o. k.). Písemné rozhodnutí o
vyloučení se doručuje postupem podle § 621 z. o. k. 3) Zákonem předvídanou obranou člena družstva proti jeho vyloučení z
družstva jsou odůvodněné námitky, jež vylučovaný člen družstva musí podat ve
lhůtě určené ustanovením § 618 odst. 1 z. o. k. O tomto právu musí být člen
družstva poučen (§ 617 odst. 3 in fine z. o. k.), jinak lhůta k podání námitek
nezačne běžet. 4) Jestliže vylučovaný člen podá odůvodněné námitky proti svému
vyloučení, jeho účast nezanikne dříve, než členská schůze rozhodne o podaných
námitkách; zamítne-li je, zaniká účast člena dnem, kdy mu bylo doručeno
rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek. 5) Nesouhlasí-li vylučovaný člen s rozhodnutím členské schůze o jím
podaných námitkách, může podat ve lhůtě určené ustanovením § 620 odst. 1 z. o. k. návrh na zahájení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné. Neučiní-li tak, nelze již platnost usnesení členské schůze přezkoumávat (§ 663
odst. 2 z. o. k.). 6) Jakkoliv je proces vyloučení člena z družstva zákonem upraven jako
dvouetapový, je věcí vylučovaného člena – v souladu se zásadou vigilantibus
iura scripta sunt (bdělým náležejí práva) – zda využije svých práv a bude se
proti vyloučení z družstva bránit (podáním odůvodněných námitek, popř. i
podáním návrhu na zahájení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za
neplatné). Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019, a
při výkladu (obdobné) právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 6.
2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004 (uveřejněný pod
číslem 70/2005 Sb. rozh. obč.), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006,
sp. zn. 29 Odo 1055/2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 104/2005. [19] V usnesení sp. zn. 27 Cdo 237/2020 pak Nejvyšší soud konstatoval,
že nemůže obstát závěr odvolacího soudu, podle něhož se podaným návrhem
dovolatelka domáhá pouze vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva
družstva o svém vyloučení, učiněný toliko z formulace petitu bez přihlédnutí k
celkovému obsahu návrhu. [20] V projednávané věci je z obsahu návrhu na zahájení řízení ze dne 1. 9. 2015 (č. l. 14 a násl. spisu) zcela zjevné, že dovolatelka namítala
neplatnost vyloučení žalobkyně z družstva jako takového – napadala jím jak
rozhodnutí představenstva, tak i rozhodnutí shromáždění delegátů družstva. [21] Odvolací soud proto pochybil, když pouze na základě označení návrhu
a jeho petitu usoudil, že návrh měl být zamítnut již jen z toho důvodu, že
směřoval vůči nesprávnému rozhodnutí orgánu družstva. Na této úvaze založený
názor odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka v zastoupení žalobkyně zahájila
zjevně bezúspěšné řízení, pročež odpovídá za škodu ve smyslu § 24 zákona o
advokacii, tudíž nemůže obstát. b) K podání návrhu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení člena družstva
za neplatné před počátkem lhůty podle § 620 z. o. k. [22] Podle § 617 z. o. k. rozhoduje o vyloučení člena z družstva
představenstvo nebo jiný orgán určený stanovami (odstavec první). Rozhodnutí o
vyloučení musí mít písemnou formu. Rozhodnutí obsahuje i poučení o právu
vylučovaného člena podle § 618 (odstavec třetí). [23] Podle § 618 odst. 1 z. o. k. proti rozhodnutí o vyloučení může člen
podat odůvodněné námitky k členské schůzi ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení
oznámení o vyloučení; to platí i v případě, že o vyloučení rozhodla členská
schůze; k námitkám podaným v rozporu s tím se nepřihlíží. [24] Podle § 619 z. o. k. členství vylučované osoby zaniká marným
uplynutím lhůty pro podání námitek nebo dnem, kdy bylo vylučované osobě
doručeno rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek. [25] Podle § 620 z. o. k. proti rozhodnutí členské schůze a) o zamítnutí
námitek, nebo b) o vyloučení, jestliže o vyloučení rozhodovala podle stanov
členská schůze, může vylučovaná osoba podat ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení
rozhodnutí návrh soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné
(odstavec první). Do doby uplynutí lhůty pro podání návrhu u soudu nebo do doby
pravomocného skončení soudního řízení družstvo nemůže vůči členovi uplatnit
žádná práva plynoucí ze zániku jeho členství (odstavec druhý). [26] Podle § 621 z. o. k. se rozhodnutí o vyloučení člena, rozhodnutí
členské schůze o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí o vyloučení
vylučovanému členovi doručí doporučeným dopisem do vlastních rukou na adresu
člena uvedenou v seznamu členů. [27] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že vyloučení z
družstva je citelnou sankcí, jíž družstvo může postihnout porušování členských
povinností (§ 575 odst.
2 z. o. k.), neboť členu družstva v důsledku vyloučení
zaniká účast v družstvu a práva z této účasti plynoucí (uvedená zejména v § 575
odst. 1 z. o. k.). V bytovém družstvu v důsledku vyloučení tak zaniká (mimo
jiné) právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, nebo nájem
družstevního bytu (družstevního nebytového prostoru); viz § 734 odst. 3 větu
první z. o. k. Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1674/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2613/2018. [28] S ohledem na závažnost následků, jež vyloučení člena družstva
vyvolává, zakotvuje § 621 z. o. k. zvláštní pravidlo pro doručování písemných
vyhotovení v něm vypočtených rozhodnutí vylučovanému členovi družstva (do
vlastních rukou na adresu člena uvedenou v seznamu členů). Jen takto odeslané
rozhodnutí může vyvolat účinek vyloučení – zánik členství. [29] K okamžiku doručení rozhodnutí ve smyslu § 621 z. o. k. váže úprava
§ 618 odst. 1 z. o. k. a § 620 odst. 1 z. o. k. počátek běhu prekluzivní lhůty
pro podání námitek, respektive pro podání návrhu na prohlášení rozhodnutí o
vyloučení za neplatné; smyslem a účelem této lhůty je ochrana právní jistoty
družstva i vylučovaného člena. [30] Z toho, že prekluzivní lhůta k podání návrhu začíná běžet ode dne
doručení písemného vyhotovení rozhodnutí podle § 621 z. o. k., však neplyne
(smysl a účel právní úpravy § 617 a násl. z. o. k. nevyžaduje), že by člen
družstva nemohl – poté, co bylo rozhodnutí o vyloučení přijato – podat návrh na
prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné dříve, než je mu rozhodnutí
oznámeno postupem podle § 621 z. o. k. [31] Jinak řečeno, ustanovení § 620 z. o. k. neváže vznik práva člena
družstva podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze na
doručení rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) podle § 621 z. o. k. (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 460/2019). [32] V projednávané věci obdržela dovolatelka dne 21. 6. 2015 informaci
ze strany družstva, že schůze delegátů družstva rozhodla o „nepřijetí“ odvolání
žalobkyně, v návaznosti na to podala 1. 9. 2015 jako zástupkyně žalobkyně návrh
na prohlášení rozhodnutí družstva o vyloučení žalobkyně z družstva za neplatné. [33] Ve světle uvedených právních závěrů je zřejmé, že právní posouzení
otázky přípustnosti podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o
vyloučení žalobkyně z družstva, jak je učinil soud prvního stupně i odvolací
soud, není správné. [34] Názor odvolacího soudu, podle něhož byl návrh – i kdyby měl správně
formulovaný petit a brojil proti rozhodnutí shromáždění delegátů družstva –
podán předčasně, jelikož lhůta podle § 621 z. o. k. ještě nezapočala běžet,
nemůže obstát. c) Shrnutí
[35] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž
napadené rozhodnutí spočívá (posuzování návrhu na zahájení řízení jako celku
podle jeho obsahu a přípustnosti podání návrhu na prohlášení rozhodnutí o
vyloučení člena družstva za neplatné před počátkem lhůty podle § 620 z. o. k.),
není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
byl uplatněn
právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval ostatními dovolacími
námitkami, usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody,
pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí
soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [36] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný
(§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.