27 Cdo 238/2024-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty, bytem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, zastoupeného Mgr. Robertem Klenkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, za účasti BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27386732, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 49/2022, o dovolání BOHEMIA ENERGY entity s. r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2023, č. j. 19 Cmo 2/2023-48, ve znění usnesení ze dne 17. 10. 2023, č. j. 19 Cmo 2/2022-58, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Navrhovatel se návrhem doručeným soudu dne 7. 3. 2022 domáhá, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady BOHEMIA ENERGY entity s. r. o. (dále jen „společnost“) konané dne 7. 12. 2021 (dále jen „valná hromada“).
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2022, č. j. 73 Cm 49/2022-25, přerušil řízení do pravomocného skončení ve výroku specifikovaných řízení.
3. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se do pravomocného skončení ve výroku specifikovaných řízení nepřerušuje.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
5. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda je insolvenční správce oprávněn domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 191 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), při jejímž řešení se odvolací soud – podle mínění dovolatelky – odchýlil od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2002, případně, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena.
6. Dovolatelkou předestřená právní otázka však dovolání nečiní přípustným, a to již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá; zodpovězení této otázky se tak nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2356/2022, odst. 14, ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2771/2022, odst. 18, ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2045/2022, odst. 18, ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 682/2022, odst. 13, ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 27 Cdo 969/2023, odst. 17, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2699/2023, odst. 10).
7. Je tomu tak proto, že věcnou legitimací se rozumí stav vyplývající z hmotného práva. Aktivní věcná legitimace je dána, jestliže žalobci svědčí tvrzené subjektivní právo; pasivní věcná legitimace je posuzována z hlediska, zda je žalovaný nositelem tvrzené povinnosti. Případný nedostatek aktivní a/nebo pasivní věcné legitimace má za následek, že žalobce nemůže být v řízení úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 397/2011, ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1419/2023, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016).
8. Případný nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele se tak projeví až v rozhodnutí o věci samé (vyústí v zamítnutí návrhu). Rozhodnutí o (ne)přerušení řízení je však rozhodnutím čistě procesní povahy, jímž soud rozhoduje mezi procesně vymezenými účastníky – v projednávané věci mezi navrhovatelem a dovolatelkou (viz § 6 odst. 1 zák. č. 293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) – a otázky věcné legitimace v něm není oprávněn řešit.
9. Vyjadřoval-li se odvolací soud již v napadeném rozhodnutí k aktivní věcné legitimaci navrhovatele, učinil tak nad rámec přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení; jeho úvahy na toto téma jsou předčasné.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu