27 Cdo 2823/2024-848
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně M. B., zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Pod novým lesem 127/44, PSČ 162 00, proti žalovaným 1) Bytovému družstvu Krčínova 40, se sídlem v Českých Budějovicích, Krčínova 1136/40, PSČ 370 11, identifikační číslo osoby 25196162, zastoupenému JUDr. Václavem Junkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 35/1, PSČ 370 01, 2) M. V., 3) D. V., ad 2) a 3) zastoupeným JUDr. Jiřím Půčkem, advokátem, se sídlem v Uherském Hradišti, Na Splávku 1182, PSČ 686 01, a 4) G. S., zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Záhřebská 562/41, PSČ 120 00, o určení členství žalobkyně v bytovém družstvu, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 379/2016, o dovolání čtvrté žalované a spolku ?HABEAS CORPUS?, se sídlem v Praze 9, Ocelkova 643/20, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 70108102, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2024, č. j. 1 Cmo 76/2023-731, takto:
Dovolání se odmítají.
[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 26. 7. 2016 se žalobkyně domáhala určení, že je členkou Bytového družstva Krčínova 40 (dále jen „družstvo“) s právem nájmu bytu.
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. 9. 2017, č. j. 13 Cm 379/2016-209, určil, že žalobkyně je členem družstva s právem nájmu (ve výroku vymezeného) bytu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
[3] K odvolání čtvrté žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č. j. 6 Cmo 134/2018-275, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve vztahu k žalované H. H., zemřelé dne XY (dále jen „H. H.“), a řízení vůči ní
zastavil (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi žalobkyní a H. H. (druhý výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu žalobkyně a ostatních žalovaných a ve výroku III. (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).
[4] Čtvrtá žalovaná podala proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 6 Cmo 134/2018-275, dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 31. 8. 2022, č. j. 27 Cdo 1349/2022-589.
[5] Čtvrtá žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu rovněž žalobou pro zmatečnost (dne 21. 1. 2022, č. l. 393) a žalobou na obnovu řízení (dne 25. 1. 2022, č. l. 474). Usnesením ze dne 12. 10. 2022, č. j. 13 Cm 379/2016-591, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích mimo jiné o spojení obou žalob ke společnému projednání (výrok III.).
[6] Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 10. 10. 2023 (č. l. 658) oznámil spolek ?HABEAS CORPUS? (dále jen „spolek“), že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně čtvrté žalované. Žalobkyně se vstupem vedlejšího účastníka nesouhlasila a podáním doručeným soudu prvního stupně dne 16. 10. 2023 (č. l. 669) navrhla, aby soud vstup spolku do řízení nepřipustil.
[7] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. 13 Cm 379/2016-672, vstup spolku do řízení jakožto vedlejšího účastníka na straně čtvrté žalované nepřipustil.
[8] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání spolku rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[9] Proti posledně uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podali spolek a čtvrtá žalovaná dovolání, která Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustná, neboť nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a nejsou přípustná ani podle § 237 o. s. ř.
[10] Dovoláními zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož právní zájem spolku na výsledku řízení ve smyslu § 93 odst. 1 o. s. ř. není v projednávané věci dán, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že:
1) O právní zájem na výsledku řízení, který zakládá právo určité osoby zúčastnit se řízení jako vedlejší účastník podle § 93 odst. 1 o. s. ř., se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení této osoby, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro aplikaci § 93 o. s. ř. nepostačuje. 2) Právní zájem na výsledku řízení svědčí vedlejšímu účastníku tehdy, jestliže úspěch procesní strany, kterou v řízení podporuje, se zprostředkovaně a ve svém důsledku příznivě projeví i v jeho právním postavení (tj. co do jeho práv a povinností hmotněprávní povahy), čímž může být zabráněno dalšímu řízení, v němž by vystupoval již jako účastník řízení. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4959/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn.
30 Cdo 2539/2015, uveřejněný pod číslem 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[11] Spolek odůvodňuje svůj právní zájem na výsledku řízení toliko tím, že je subjektem působícím na poli ochrany základních lidských práv a svobod, jehož právní zájem na výsledku řízení plyne již z jeho „signatářství“ akčního plánu OSN pro implementaci lidských práv v oblasti duševního zdraví („Statement of support for the need of a human rights approach to disability including mental health z 23. 8. 2018“). Spolek zdůrazňuje, že dochází „k dlouhodobému klamání veřejnosti, úřadů a soudů, k narušování a potlačování spravedlnosti a následně k frustraci [čtvrté žalované] a dalších osob, které se nemohou dlouhodobě v ČR dovolat spravedlnosti“.
[12] Popsané okolnosti nikterak neprokazují jakýkoliv právní zájem spolku na výsledku řízení v projednávané věci. Právní zájem spolku pak nezakládá ani skutečnost, že se čtvrtá dovolatelka stala v mezičase členkou spolku. Je zřejmé, že rozhodnutím soudu v projednávané věci nebude právní postavení spolku (práva a povinnosti spolku plynoucí z hmotného práva) jakkoliv dotčeno.
[13] Vznášejí-li dovolatelé námitky proti dokazování a soudy zjištěnému skutkovému stavu (majíce proces zjišťování skutkového stavu za rozporný s ustálenou judikaturou Nejvyššího či Ústavního soudu), přehlížejí, že v této fázi řízení doposud nebylo vedeno žádné dokazování ve věci samé a odvolací soud (ani soud prvního stupně) v tomto směru neučinil žádná skutková zjištění.
[14] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se (mimo jiné) podává, že zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení, zda je dána pravomoc soudu (mezinárodní příslušnost českých soudů), věcná nebo místní příslušnost soudu, zda příslušný (označený) procesní subjekt má způsobilost být účastníkem řízení nebo plnou procesní způsobilost, jakož i pro posouzení, zda soudní písemnost byla účastníku řízení (adresátu) řádně a včas doručena, případně zda příslušné procesní podání (včetně řádných a mimořádných opravných prostředků) je včasné, není svou povahou „dokazováním“ skutečností rozhodných pro přiznání (nebo odepření) v řízení uplatněného nároku, nýbrž šetřením podmínek, za kterých řízení vůbec může probíhat nebo (v návaznosti na ten který procesní úkon) dále pokračovat (např. právě tehdy, je-li podmínkou jeho dalšího projednání včasnost).
Takto viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2022, sen. zn. 29 NSCR 90/2021, uveřejněné pod číslem 83/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k rozdílům mezi dokazováním a šetřením srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, uveřejněné pod číslem 40/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1864/2020.
[15] Obdobné závěry se uplatní též pro zkoumání předpokladů přípustnosti vstupu spolku jakožto vedlejšího účastníka do řízení. Soudy si v této otázce v rámci šetření zjednaly dostačující základ pro posouzení právního zájmu spolku na výsledku řízení.
Lze rovněž dodat, že k jeho provedení nebylo zapotřebí ani nařizovat jednání (srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5151/2015).
[16] Přípustnost dovolání konečně nezakládá ani námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, a to již proto, že napadené rozhodnutí (jehož odůvodnění odpovídá požadavkům § 157 a § 167 odst. 2 o. s. ř.) touto vadou zcela zjevně netrpí (k tomu srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 ICdo 40/2016).
[17] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.