27 Cdo 283/2021-1012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky H. I. narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pobočná 1395/1, PSČ 141 00, za účasti X.C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovníkem J. P. advokátem, se sídlem XY, o vyslovení neplatnosti usnesení mimořádné valné hromady ze dne 16. 1. 2006, o žalobě pro zmatečnost podané společností X.C. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2011, č. j. 35 Cm 58/2006-374, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, č. j. 7 Cmo 20/2012-415, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 58/2006, o dovolání společnosti X.C., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 7 Cmo 291/2014-892, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 7 Cmo 291/2014-892, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č. j. 35 Cm 58/2006-814, se ve výrocích II. a III. mění tak, že se řízení nezastavuje.
I. Dosavadní průběh řízení
[1] D. K. (dále jen „D. K.“) podala za společnost X.C. (dále jen „společnost“), dne 12. 11. 2013 žalobu pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2011, č. j. 35 Cm 58/2006-374, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, č. j. 7 Cmo 20/2012-415. [2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2014, č. j. 35 Cm 58/2006-814, změnil usnesení téhož soudu ze dne 20. 2. 2014, č. j. 35 Cm 58/2006-678, tak, že „se řízení nepřerušuje“ (výrok I.), řízení zastavil (výrok
II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). [3] Soud prvního stupně (z výpisu z obchodního rejstříku) zjistil, že D. K. ztratila (již) dne 16. 4. 2011 zánikem funkce předsedkyně představenstva oprávnění jednat jménem společnosti, „žaloba tak není podána účastníkem řízení“ (§ 229 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „o. s. ř.“) a řízení z tohoto důvodu (s odkazem na § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř.) zastavil. [4] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím (k odvolání společnosti „zastoupené“ D. K.) usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [5] Odvolací soud uvedl, že nemá důvod se odchylovat od svých (již) dříve formulovaných závěrů (odůvodněných v usnesení ze dne 16. 11. 2012, č. j. 7 Cmo 20/2012-415) vztahujících se k absenci oprávnění D. K. společnost zastupovat. Zastavil-li proto soud prvního stupně řízení o zmatečnostní žalobě z důvodu nedostatku oprávnění D. K. za společnost jednat, tedy pro nedostatek podmínky řízení, postupoval správně. [6] Pro úplnost dodal, že ačkoliv zastoupení společnosti ustanoveným zástupcem J. P. zaniklo pravomocným skončením řízení (dne 17. 1. 2013), byl jmenovaný nadále za situace, kdy absentovala osoba oprávněná jednat za účastníka, oprávněn za účastníka k podání žaloby pro zmatečnost jako neodkladného úkonu, nedošlo-li z jeho strany k podání žaloby, důvody pro její podání (zjevně) neshledal.
II. Dovolání
[7] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., majíc za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky procesního práva podávající se z obsahu dovolací argumentace, a to otázky postupu soudu, podá-li za společnost (jakožto účastníka řízení) žalobu pro zmatečnost osoba, která není oprávněna společnost v řízení zastupovat. [8] Podle přesvědčení dovolatelky odvolací soud vyřešil předestřenou otázku v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 26 Cdo 299/2008, a ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2787/2014; 25 Cdo 3588/2014.
III. Přípustnost dovolání
[9] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[10] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení dovolatelkou předestřené otázky, neboť napadené rozhodnutí spočívá na jejím řešení a současně jde o otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [12] Podle § 21 odst. 1 o. s. ř. za právnickou osobu jedná a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně. [13] Podle ustanovení § 104 odst. 2 věta první o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. [14] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k výkladu § 21 a § 104 o. s. ř. (mimo jiné) podává, že: 1/ Nedostatek průkazu oprávnění jednat za právnickou osobu (§ 21 odst. 5 o. s. ř.) je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.). 2/ Řízení lze zastavit pro nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku oprávnění jednat za právnickou osobu ve smyslu § 21 o. s. ř. pouze tehdy, je-li zde osoba oprávněná jednat za právnickou osobu, ale úkon učiněný osobou neoprávněnou neschválí. 3/ Pokud zde však (objektivně) žádná osoba oprávněná jednat za právnickou osobu není, nelze (bez dalšího) zastavit řízení pro uvedený nedostatek podmínky řízení. Na tuto situaci dopadá ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř.; je-li zde nebezpečí z prodlení, soud musí ustanovit právnické osobě opatrovníka. 4/ Procesní úkon právnické osoby jako účastníka řízení se považuje za úkon učiněný osobou oprávněnou za právnickou osobu jednat ve smyslu § 21 o. s. ř. také tehdy, pokud takový procesní úkon dodatečně schválí osoba oprávněná za právnickou osobu jednat, a to i v případě, že v době, kdy byl procesní úkon učiněn, zde žádná osoba oprávněná jednat za právnickou osobu podle § 21 o. s. ř. nebyla. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 26 Cdo 299/2008, ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1212/2000, či ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2787/2014; 25 Cdo 3588/2014 (dovolatelkou citované). [15] Z řečeného se podává, že názor odvolacího soudu (podle něhož je namístě v projednávané věci bez dalšího zastavit řízení pro nedostatek oprávnění D. K. zastupovat dovolatelku při podání žaloby pro zmatečnost) není správný. [16] Vzhledem k tomu, že nedostatek oprávnění zastupovat společnost je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit, bylo úkolem soudu prvního stupně (potažmo odvolacího soudu) posoudit, zda tu je jiná osoba, která je za dovolatelku oprávněna jednat. Je-li zde taková osoba, měl se soud v souladu s § 104 odst. 2 o. s. ř. (výzvou) pokusit odstranit popsaný nedostatek podmínek řízení. Není-li zde takové osoby, měl soud prvního stupně (odvolací soud) postupovat podle § 29 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2787/2014; 25 Cdo 3588/2014). [17] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle § 243d písm. b) o. s. ř. změnil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 4. 2022
JUDr. Petr Šuk předseda senátu