27 Cdo 2931/2022-147
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce L. F., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Sikorou, advokátem, se sídlem ve Vendryni 931, PSČ 739 94, proti žalované J. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Milanem Měchurou, advokátem, se sídlem v Třinci, nám. Svobody 527, PSČ 739 61, o nahrazení projevu vůle, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 43 Cm 62/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2022, č. j. 8 Cmo 31/2022-118,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
[1] Žalobce se žalobou doručenou soudu 11. 2. 2021 domáhá nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu podílu žalované ve společnosti E. E., identifikační číslo osoby XY, na žalobce.
[2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 10. 2021, č. j. 43 Cm 62/2021-86, ve znění usnesení ze dne 9. 11. 2021, č. j. 43 Cm 62/2021-94, žalobě vyhověl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (první
výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“ či „občanský soudní řád“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.
[6] Dovolatel k přípustnosti dovolání uvádí, že „(…) rozhodnutí závisí na vyřešení otázky poměrně specifického charakteru spočívající ve výkladu obsahu závazků a běžných pojmů, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena.“ Přitom brojí proti výsledku výkladu termínu „vhodný a potenciální kupec“ (obsaženému v dohodě z 3. 7. 2019, uzavřené mezi stranami sporu), k němuž na základě výkladu uvedeného termínu dospěl odvolací soud.
[7] Dovolatel přitom pomíjí, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož výsledek výkladu, jenž je skutkovým závěrem o tom, jaká vůle byla právním jednáním projevena, lze zpochybnit jen prostřednictvím kritiky správnosti postupu, jímž k němu soud dospěl (zpochybněním správnosti užití zákonem stanovených a judikaturou blíže vysvětlených interpretačních pravidel); k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3431/2020, nebo ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1586/2022.
[8] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[9] Jen pro úplnost a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání Nejvyšší soud podotýká, že výklad smluvního termínu „vhodný a potenciální kupec“ byl odvolacím soudem proveden v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanoveními § 555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněného pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto, a žalované tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[11] Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z odměny zástupce žalované za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 21. 9. 2022) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 5.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč.
Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 5.400 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.