27 Cdo 2964/2025-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce Družstva Bubenská 39, se sídlem v Praze 7, Bubenská 1376/39, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 26509415, zastoupeného Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B., advokátem, se sídlem v Praze 10, Francouzská 299/98, PSČ 101 00, proti žalovanému Ing. Vladimíru Pauly, narozenému 16. 5. 1957, bytem v Praze 7, Bubenská 1376/39, PSČ 170 00, zastoupenému Mgr. Lukášem Matějíčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 390/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2025, č. j. 53 Co 180/2025-179, ve znění usnesení ze dne 4. 8. 2025, č. j. 53 Co 180/2025-194, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.344,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
1. Rozsudkem ze dne 19. 2. 2025, č. j. 29 C 390/2022-141, Obvodní soud pro Prahu 7:
[1] určil, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 21. 9. 2022 je v části týkající se převodu ideálního podílu ve výši 2548/213780 na jednotce č. 1376/701 –nebytový prostor v 1.PP a na jejím spoluvlastnickém podílu o velikosti 864/21378 na společných částech domu č. p. 1376, Bubenská 39 v Praze 7 a pozemku p. č. 1457/1, v k. ú. Holešovice, obec Praha, neplatná (výrok I.),
[2] ve zbývajícím rozsahu žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 21. 9. 2022 zamítl (výrok II.),
[3] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
2. Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 53 Co 180/2025-179, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 8. 2025, č. j. 53 Co 180/2025-194, odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně odmítl (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje ani vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
4. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
5. Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 stanoviska).
7. Tomuto požadavku přitom dovolatel, neuváděje v podaném dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti (tj. k tomu, které z hledisek vymezených v § 237 o. s. ř. považuje za naplněné) ničeho, zjevně nedostál.
8. Nejvyšší soud nemohl (při posuzování náležitostí dovolání) přihlédnout k podání ze dne 17. 10. 2025, kterým dovolatel po uplynutí lhůty k dovolání jeho vady (v reakci na výzvu soudu prvního stupně) odstranil.
9. Z ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. se podává, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, může být o tuto náležitost doplněno (z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu) jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Dovolací lhůta je přitom lhůtou zákonnou, tedy lhůtou, která nemůže být soudem prodloužena (podle § 240 odst. 2 věty první o. s. ř. ostatně není možné ani prominout její zmeškání). Není tudíž ani možné, aby soud prvního stupně svým usnesením (výzvou k doplnění dovolání) lhůtu k podání dovolání prodloužil nebo ji dokonce po jejím uplynutí „oživil“ (založil běh lhůty nové). Výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny zákonné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno, se tedy po uplynutí dovolací lhůty stává bezpředmětnou. Jinak řečeno, dovolací soud nemůže přihlížet k opožděně podanému doplnění dovolání, a to ani v případě, že k doplnění dovolání došlo na základě výzvy soudu prvního stupně (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 25 Cdo 3080/2024, jakož i judikaturu tam dále označenou).
10. Budiž doplněno, že na běh dovolací lhůty v posuzované věci nemělo vliv ani vydání opravného usnesení odvolacím soudem. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí jsou totiž účinky předvídané v ustanovení § 240 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (tj. běh nové dovolací lhůty od doručení opravného usnesení) spojovány jen s takovou opravou, jejímž důsledkem je obsahová změna výroku rozhodnutí z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3719/2012, jakož i další judikaturu tam citovanou). O žádný z uvedených případů však nešlo, když odvolací soud opravil druhý výrok svého rozsudku pouze v tom směru, že jím byl potvrzen i výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě zčásti vyhověno (tuto část rozhodnutí odvolacího soudu však dovolatel dovoláním nenapadá a ani napadat nemůže).
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 26. 11. 2025
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu