25 Cdo 3080/2024-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce, a. s., IČO 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín IV -Podmokly, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, proti žalovanému: Văn Chung Đao, IČO 68870817, se sídlem Gluckova 233, Litvínov-Janov, zastoupený Mgr. Ondřejem Moutvičkou, advokátem se sídlem Ladova 1077, Litvínov-Horní Litvínov, o 243 544,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 10 C 132/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2024, č. j. 17 Co 72/2023-159, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 11 610 Kč k rukám advokátky doc. JUDr. Mgr. Jany Tlapák Navrátilové, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Dovolání žalovaného proti rozsudku ze dne 21. 5. 2024, č. j. 17 Co 72/2023-159, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 3. 2023, č. j. 10 C 132/2020-134, o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 243 544,95 Kč s příslušenstvím za neoprávněný odběr elektrické energie, nemá obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti. Dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (tedy proto, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo že právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), nýbrž se vyžaduje zdůvodnění, která ze zákonem stanovených podmínek přípustnosti dovolání je naplněna a jakým konkrétním způsobem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 25 Cdo 656/2018, případně usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze, dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14).
2. Otázku podmínky přípustnosti dovolání si přitom není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, k nimž dovolatelem vymezená přípustnost dovolání náleží, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Neobsahuje-li dovolání specifikaci toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, jak předpokládá § 241a odst. 2 o. s. ř., není jeho odmítnutí pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 25 Cdo 949/2023). Ostatně povinnost zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 o. s. ř.) směřuje právě k tomu, aby dovolání bylo podáno kvalifikovaně a se splněním všech zákonem předepsaných náležitostí.
3. Žalovaný nevymezil, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Z obsahu dovolání je zřejmé, že nesouhlasí s tím, jak nalézací soudy určily dobu trvání neoprávněného odběru. V této souvislosti tvrdí, že z provedených důkazů jednoznačně vyplynula možnost snadného rozpoznání poškození elektroměru i pro poučeného laika, a to při minimální pozornosti, a proto neoprávněný odběr mohl započít nejdříve od 29. 5. 2019 (den po poslední prohlídce elektroměru). I pokud by žalovaný vymezil, v čem má spočívat přípustnost dovolání v souvislosti s touto otázkou, je zřejmé, že brojí výhradně proti skutkovým zjištěním, čímž však nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku sloužícího ke sjednocování rozhodovací praxe soudů založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2047/2018, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).
4. Dále dovolatel uvedl, že jím uhrazené zálohy a vyúčtování za rozhodné období se dostaly do majetku žalobkyně, a proto nebyla oprávněna v tomto rozsahu požadovat náhradu škody. Ani v souvislosti s touto otázkou však nevymezil přípustnost, tedy z dovolání není zřejmé, zda se odvolací soud při této otázce měl odchýlit od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, otázka doposud nebyla dovolacím soudem řešena, nebo naopak je rozhodována rozdílně, anebo snad jde o otázku, která má být posouzena dovolacím soudem jinak. Jak již Nejvyšší soud uvedl, není a ani nemůže být jeho úkolem vymezovat přípustnost dovolání, neboť by tím porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení. Navíc lze dodat, že při výpočtu neoprávněně odebrané energie byla žalovanému doměřena spotřeba nad rámec té, kterou spotřeboval podle elektroměru, do kterého bylo zasaženo. Jinak řečeno, žalobkyně se domáhala škody pouze za neměřenou spotřebu, tudíž zaplacené zálohy (které nepokryly ani spotřebu zaznamenanou elektroměrem, do nějž bylo zasaženo) v tomto výpočtu nalézací soudy zohlednit nemohly, což žalovanému náležitě vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí (srov. body 47 až 49 odůvodnění rozsudku krajského soudu a body 46 a 47 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
5. Neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá a v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1660/2022, ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2855/2024, ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2848/2024, nebo ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1484/2025). Dovolací lhůta, která v posuzované věci uplynula dne 26. 8. 2024, je přitom lhůtou zákonnou, tedy lhůtou, která nemůže být předsedou senátu (samosoudcem) prodloužena, přičemž § 240 odst. 2 věta první o. s. ř. explicitně vylučuje i prominutí jejího zmeškání. Není tedy možné, aby soud prvního stupně svým usnesením (výzvou k doplnění dovolání) lhůtu k podání dovolání prodloužil nebo ji dokonce po jejím uplynutí „oživil“ a ta začala znovu běžet. Výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny zákonné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno, se tedy po uplynutí dovolací lhůty stává bezpředmětnou. Jinak řečeno, dovolací soud nemůže přihlížet k opožděně podanému doplnění dovolání, a to ani v případě, že k doplnění dovolání došlo na základě výzvy soudu prvního stupně, jak tomu bylo v posuzovaném případě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2608/2013, ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1851/2018, nebo ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 528/2020). Dovolací soud proto nepřihlédl k podání žalovaného ze dne 2. 10. 2024.
6. Nejvyšší soud ze shora popsaných důvodů dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
7. Nad rámec shora uvedeného se dále sluší uvést, že napadl-li žalovaný
rozsudek odvolacího soudu rovněž ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 15. 10. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu