20 Cdo 2855/2024-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné innogy Energie, s. r. o., se sídlem v Praze 10 - Strašnicích, Limuzská 3135/12, identifikační číslo osoby 49903209, zastoupené Mgr. Přemyslem Dubem, advokátem se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, proti povinnému F. Š., zastoupenému JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 287/18, pro 166 343,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 52 EXE 205/2014, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2024, č. j. 68 Co 150/2024-116, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 68 Co 150/2024-116, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 8. 1. 2024, č. j. 52 EXE 205/2014-98, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 5. 5. 2023 na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1 (dále „soudní exekutor“) pod sp. zn. 099 EX 1058/14. 2/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný v zastoupení advokátkou
JUDr. Irenou Strakovou tzv. blanketním dovoláním s tím, že je doplní později. 3/ Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. 4/ Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. 5/ Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
6/ Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. 7/ Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo právní zástupkyni dovolatele doručeno dne 21. 5. 2024, zákonná lhůta pro podání dovolání podle § 240 odst. 1 o. s. ř. skončila (s ohledem na ustanovení § 57 odst. 2 o.
s. ř.) dne 22. 7. 2024. Dovolatel dne 12. 7. 2024 podal prostřednictvím své zástupkyně blanketní dovolání s tím, že je blíže odůvodní, což se posléze nestalo, a to ani poté, co jej soud prvního stupně k doplnění všech shora zákonem vyžadovaných náležitostí vyzval (v rozporu s § 243b částí věty za středníkem o. s. ř.) usnesením ze dne 26. 8. 2024, č. j. 52 EXE 205/2014-121, jímž dovolateli stanovil desetidenní lhůtu uplynuvší dne 6. 9. 2024 (nad rámec § 240 odst. 1 věty první a § 241b odst. 3 věty první o.
s. ř.). 8/ Zákonná lhůta k doplnění tzv. blanketního dovolání je lhůtou propadnou (prekluzivní), jejíž zmeškání vede k odmítnutí dovolání, přičemž k pozdějšímu doplnění dovolání dovolací soud z úřední povinnosti přihlédnout nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, ze dne 23. března 2005, sp. zn. 29 Cdo 25/2005, ze dne 26. května 2010, sp. zn. 32 Cdo 1740/2010, nebo ze dne 22. října 2014, sp. zn. 25 Cdo 3344/2014). Marným uplynutím prekluzivní lhůty se tak původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne
14. října 2015, sp. zn. 25 Cdo 3379/2015, nebo ze dne 23. března 2005, sp. zn. 29 Cdo 25/2005).
9/ Protože dovolání povinného neobsahuje veškeré zákonem stanovené esenciální náležitosti ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., a to vymezení důvodu dovolání, předpokladu přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a), jakož i formulaci dovolací návrhu (tj. vyjádření, čeho se dovolatel domáhá), je zatíženo neodstranitelnými vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. 10/ Nejvyšší soud za této situace dovolání povinného podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl, nelze-li v daném případě uplatnit ani postup podle § 241b odst. 3 věty druhé o. s. ř., neboť dovolatel byl již při sepsání tohoto podání zastoupen advokátem. 11/ Byť v posuzované věci dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání, přičemž zásadně platí, že odmítnutí dovolání má předcházet zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení poplatku (po předchozí výzvě k jeho zaplacení), Nejvyšší soud dovolatele k zaplacení soudního poplatku nevyzýval, neboť z postoje povinného v tomto i v řadě jiných řízeních je zcela zřejmé, že si této poplatkové povinnosti je dovolatel dobře vědom, a přesto poplatek platit nikdy nehodlá, neboť je přesvědčen, že splňuje podmínky pro poplatkové osvobození (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
března 2023, sp. zn. 24 Cdo 203/2023). Nadto dovolací soud odmítl dovolání, které nebylo z důvodu podstatných vad obsahu projednatelné (srov. § 6a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). 12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.