, zastoupené Mgr. Pavlou Jeništovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Zahradnická 74, o určení vlastnictví a o vyklizení, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 141/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2024, č. j. 26 Co 181/2024-138, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.070 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Pavly Jeništové, advokátky.
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 11. 2024, č. j. 26 Co 181/2024-138, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Napadený rozsudek byl žalobkyni (její tehdejší právní zástupkyni JUDr. Kamile Vránové) doručen dne 27. 12. 2024.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně prostřednictvím advokáta Mgr. Michala Kubiše dne 26. 2. 2025 dovolání, v němž uvedla, že rozsudek napadá v celém rozsahu. Nad rámec citace ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vytkla odvolacímu soudu, že právní otázku určení vlastnictví, vrácení daru a vyklizení nemovitosti nesprávně právně posoudil. Současně požádala o poskytnutí dodatečné lhůty pro odůvodnění dovolání. Dne 28. 3. 2025 bylo soudu prvního stupně doručeno doplnění odůvodnění dovolání.
Podle § 240 o. s. ř účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř.
v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno dne 27. 12. 2024, zákonná lhůta pro podání dovolání podle § 240 odst. 1 o. s. ř. skončila dne 27. 2. 2025. O obligatorní náležitosti je možné dovolání doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. § 241b odst. 3 o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání ho vyzvat – srov. § 243b o. s. ř. (ve znění od 1. 1. 2013), podle něhož ustanovení § 43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.
2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3494/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2394/2015, nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 647/15, bod 20. odůvodnění; obdobně i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Marným uplynutím lhůty k podání dovolání se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými (srov. přiměřeně zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.
3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1514/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2379/2015). Znamená to mimo jiné, že k případnému opožděnému doplnění dovolání o obligatorní náležitosti nelze přihlédnout (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn.
25 Cdo 3379/2015, nebo ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 29 Cdo 25/2005, a usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 656/20). Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že zástupce dovolatelky požádal soud o dodatečnou lhůtu „pro odůvodnění dovolání“, neboť prodloužení lhůty po doplnění dovolání občanský soudní řád neumožňuje (srovnej usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 485/2005). Jelikož dovolání žalobkyně trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Napadá-li dovolání (aniž k tomu vede jakoukoliv argumentaci) rozhodnutí odvolacího soudu i ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je v této části dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).