Nejvyšší soud Usnesení pracovní

21 Cdo 1660/2022

ze dne 2022-07-19
ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.1660.2022.1

21 Cdo 1660/2022-253

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce S. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Manhartem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh č. 1294/52, proti žalované TECHNIK PARTNER a.s., se sídlem v Praze 8, Brandýská č. 103/30, IČO 26690713, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 16 C 310/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2021 č.j. 23 Co 336/2021-228, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. V ustálené soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu.

Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Vymezení dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. pak předpokládá, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty dovolacího důvodu samo o sobě nestačí.

Chybí-li totiž náležité vymezení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Obligatorní náležitostí dovolání je konečně i požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání

– tak jako v posuzovaném případě – přípustné jen podle ustanovení § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 1983/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2014).

Neobsahuje-li dovolání údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání (srov. § 241b odst. 3 věta první o.s.ř.). Marným uplynutím této prekluzívní (propadné) lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (srov. § 240 odst. 2 o.s.ř.), se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, a proto dovolací soud k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti.

Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2009 sp. zn. 29 Cdo 2808/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2006 sp. zn. 29 Odo 485/200)5. V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl žalobci (jeho zástupci) doručen dne 27.12.2021 a že proti tomuto rozsudku podal žalobce (řádně zastoupen advokátem) u soudu prvního stupně dne 25.2.2022 včasné dovolání, ve kterém však nikterak nevymezil, v jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.

(toliko ocitoval text zákona), ani neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Takto vadné (neúplné) dovolání mohl žalobce o tyto náležitosti doplnit (a vady dovolání tak odstranit) pouze ve dvouměsíční lhůtě k podání dovolání, tedy do 28.2.2022. Učinil-li tak žalobce až podáním (které bylo označeno jako „odůvodnění dovolání žalobce“) došlým soudu prvního stupně dne 4.4.2022, bylo dovolání doplněno opožděně a nebylo již možno k tomuto doplnění přihlédnout. Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení nelze pro výše uvedené obsahové nedostatky dovolání pokračovat, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle stanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 první věty o.s.ř.

odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.